DEPRESE, ÚZKOSTI ANEB PŘESTAŇTE HRÁT JEJICH HRU!DŮVOD- 1.díl

LINDA odsunula s nepřítomným pohledem židli od stolu a sesunula se na zem. Na zemi to bylo trochu lepší. Prsty hladila staré parkety a matně si vybavovala vůni, když je natírali s Honzou před nastěhováním novým lakem.

Vnitřní strachy útočily pořád, ale pokoj se tak nějak přestal točit. Uslyšela zapípání, které signalizovalo poslední zbytky baterie jejího mobilního telefonu. Bylo jí to jedno.

Ještě, že to začalo v pátek. Teď je neděle a poslední dva dny trávila střídáním pláče, vnímáním pocitů beznaděje a spánku, které přicházely z naprostého vyčerpání. Nejedla. Cítila úzkost. Pocit, při kterém jí střídavě objímal strach a imaginární studené ruce s pevným stiskem. Skoro nemohla dýchat.

Už si ani nepamatovala kdy to začalo. Kdy to začalo být tak nesnesitelné a vymklo se to kontrole. Doufala, že to nějak zítra zvládne. V nejhorším případě spolkne pilulku, ale do práce musí. Poslední dobou chyběla příliš často.

MAREK seděl v autě už hodinu. Znáte ten pocit, když někam dojedete, ale už nemůžete vystoupit? Když místo příjemně stráveného odpoledne víte, že se v hlavě zcela bez ohlášení objevil ten nezvaný host? Marek vnímal nástup pesimistické nálady už od rána. Přesto, myslel, že to bude v pohodě.

Jenže potom ho sjel šéf za naprostou blbost a práskl za sebou dveřmi jeho kanceláře. Do toho zavolala máma v plačtivé náladě s výčitkou, že za ní tři dny nebyl. A aby toho nebylo málo Jana potvrdila účast na holčičím srazu, což znamenalo večer o samotě.

A potom nastartoval před podnikem, kde pracoval modrého Ferdu (jak něžně Ford oslovoval) a najednou to přišlo. V hlavě mu duněly hlasy, pokřikovaly, že mu nevyjde nikdy nic. Jiné se hlasitě smály jeho nerozhodnosti a zbabělosti. Vždyť nedokázal šéfovi bez zadrhnutí pomalu ani odpovědět. Je k ničemu.

Nejdříve se začal potit, cítil tlukot srdce a křečovitě svíral volant. Potom ucítil příval bolesti u srdce a oči ho pomalu začaly pálit. Tohle velmi dobře znal.

CO JE CO aneb ZÁKLADNÍ POJMY

Úzkostné stavy, deprese, depresivní porucha. Je spousta pojmů definujících stav, který prožívá poměrně velké procento populace. Pokusím se vám srozumitelně předat můj pohled na věc, který krystalizuje několik let. Mám v okolí lidi, kteří mi popisují jejich stavy. Snažím se jim pomoct. Poslední roky poměrně úspěšně. Pamatujte si už jen to, že pootevřete dveře vaší mysli je první krok ke změně, která může celý váš život nasměrovat jinou, teď pro vás v představách vzdálenou cestu.

Nejprve si ujasněme pojmy stručně podle odborné literatury. Této části věnuji opravdu značně okleštěné místo, poněvadž odborných textů je na trhu i na internetu poměrně velké množství.

  • Co je to depresivní porucha?

Depresivní porucha je onemocnění, které splňuje kritéria dle lékařských diagnostických manuálů. Je to patologický, dlouhotrvající a nestandardní smutek. U depresivní poruchy není pochopitelný důvod pro tento smutek a nebo není tak silný, aby mohl změnu nálady sám o sobě vyvolat.

Neléčená depresivní porucha trvá kolem půl roku, jsou případy kdy trvá i několik let. U těžších dlouhodobých forem existuje velké nebezpečí sebevražedného jednání – asi 8% lidí s těžkou depresivní poruchou se pokusí o sebevraždu.

Depresivní porucha má mnoho stupňů.

  • Co je to deprese?

Když člověk přijde o vztah nebo ztratí někoho blízkého, je smutek (po určitou dobu)pochopitelný. Pokud nás podobná situace vykolejí považuje se to za normální stav plynoucí s rány, která nás potkala. Je to stav, který má adekvátní důvod.

Někdo nejí, někdo nespí, někdo požívá alkohol nebo se separuje na nějakou dobu od společnosti ostatních lidí. Každý z nás prožívá svůj smutek jiným způsobem podle vlastních dispozic a zkušeností.

  • Co je to úzkost?

Úzkost je z lékařského pohledu složitá kombinace emocí, zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy. Často je doprovázena fyzickými příznaky, jako je bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi, zkrácené dýchání, chvění rukou.

Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat. Strach je určitou odpovědí na konkrétní nebezpečí. Úzkost může být akutní, trvat krátce, nebo dlouhodobá. Intenzita úzkosti je různá, od lehkého neklidu až po stav paniky.

  • Co to je úzkostná porucha?

Tu můžeme definovat jako dlouhodobou úzkost chronického charakteru.

Je velmi důležité jednotlivé rozdíly mezi výše uvedeným rozeznávat, poněvadž většina populace shrne veškeré jednotlivé stavy pod větičku MÁM DEPKU.

Psychické potíže v posledních letech pomalu, ale jistě přestávají být tabu. Zatímco v zámoří má svoji psychickou podporu každý druhý člověk, u nás je stále zažitý názor, že pokud člověk nezvládne svoje problémy sám je jaksi méněcenný. A nemám nyní na mysli sezení v psychiatrické ordinaci, ale úplné přijetí myšlenky, že je nutná celoživotní práce sama na sobě.

Proč nelze použít pytel ani vodu?

Psychické potíže nemají jednoduché řešení. Ale, je velmi podstatné si připustit, že všechny řešení mají. Nějaké. Které může být na dohled a nebo trochu dál za zatáčkou nebo dvěma.

Nelze hodit všechny trpící do jednoho pytle. Poněvadž každý z té obrovské skupiny lidí má svojí unikátní příčinu, která spustila problematický stav.

A stejně tak nelze hodit tuto masu lidí do vody s představou, že se naučí všichni plavat. Někdo možná, někdo bude potřebovat se zachytit plující klády a někdo se utopí, pokud mu ostatní nepodají pomocnou ruku.

Vždycky, když si pročítám stesky a nářky lidí, kteří jakoukoliv úzkostí trpí, vnímám tu reálnou a nefalšovanou bolest skrývající se za popsanými řádky. Pravda, je zde i skupina lidí, kteří slova jako jsou deprese nebo úzkost používají s vyděračským záměrem bez reálného prožitku. O této skupině budu psát jindy.

SÁRA

,,Víte, přepadne mě to z ničeho nic. Najednou se mi třesou ruce, přidá se šílený srdeční rytmus, při kterém mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi. Někdy se mi také motá hlava a mám pocit, že upadnu. Šíleně se bojím, že mi něco vážného je. Pořád se tím užírám a bojím se jít k lékaři.“ psala Sára. Text byl mnohem obšírnější a čišelo z něj zoufalství.

Toto byl jeden z prvních emailů, který mě vtáhl do problému a donutil jednotlivé aspekty začít studovat, zjišťovat a vstřebávat. Sáře v té době bylo 28 let a s podobnými nervy drásajícími obavami žila rok. Vnímala jsem, že za jejím problémem v žádném případě tělesné potíže nebudou.

Přesto jsem nechtěla nic podcenit a povedlo se mi ji k praktickému lékaři nasměrovat. Sára prošla kompletním vyšetřením srdce, tlaku a kolečko završila na neurologii. Jenže veškeré nálezy byly negativní a tak se k jejím problémům, které se prohlubovaly přidalo ještě její vlastní sebeobviňování. Ostatně, když jí doktor vysvětloval, že jí nic není už potřetí, tak i sestra zvedla hlavu od rozdělané práce u stolu a její pohled mluvil za vše. Je simulantka.

Jenže potíže přetrvávaly. A prohlubovaly se.

V té době jsme začaly na jejím problému pracovat. Tenkrát jsem dělala kromě nutričního poradenství a bylinných terapií i individuální trenérku venkovních aktivit. Tudíž jsme si povídaly, před a po tréninku a postupným zjišťováním tzv. sondou do její duše vyplulo na povrch mnoho informací. Ta zásadní se týkala ovšem toho, že věci, které ji měly činit spokojenější a dovolit jí vypnout naopak dávku stresu přidávaly.

Sára kromě běhu milovala také ruční práce a poslední rok chodila do tvořivé dílny. Vyprávěla mi jak tam šijí, navrhují si kousky oblečení a poté je vyrábějí. Zaráželo mě, že při jejím vyprávění cítím neustále jistou dávku soutěživosti v jejím hlase. Ale chápala jsem, kolektiv 8 žen a každá chce být nejlepší, chce být chválená a chce, aby se jí to povedlo. To už je nějaká energie.

V té chvíli mě to ještě nenapadlo. Až o pár týdnů později, když mi Sára vyprávěla jak se jí nepovedly netopýří rukávy u košile, ale nějaké starší paní ano a proto už se jí na další hodinu ani moc nechtělo. Chápejte, šla tam s tím, že něco umí a i když si to v té době možná nepřiznala ani sama sobě, pro pochvalu a obdiv.

Vždy totiž hledáme venku to, co nemáme uvnitř. A Sára se rozhodně nechválila. Kromě toho vyrůstala v rodině, kde si pocity lásky musela zasloužit a běžně slýchala věty typu : ,, když budeš mít na vysvědčení trojky nebudu tě mít ráda“, o negativní pocity v prvních letech jejího života nebyla nouze.

O negacích jsem již psala, článek Co dělat, když zaútočí negace aneb Ty na to nemáš je povídání, kde jsem se pokusila vysvětlit jak negace činí náš život neprospěšným. Pokud chcete stáhněte si zdarma TAHÁK PROTI NEGACÍM

Tenkrát to byl jen podprahový (a pravdivý) vjem, dnes už vím, že jasná příčina. Ve chvíli, kdy jsem na to navedla řeč jsem podle emocionálních reakcí věděla, že tady je zárodek jejích potíží. A tak tam Sára chodit přestala, samozřejmě ne hned, byla to delší trnitá cesta jí můj pohled osvětlit a ukázat směr. Musela najít cestu sama k sobě. Posílit sebevědomí (a z něj pramenící sebe-uvědomění), pěstovat sebelásku a odehnat strachy. Bořily jsme zažité vzorce v její mysli. Trvalo to pár měsíců.

Potíže postupně vymizely. Dnes Sára žije prospěšný život a sama se posouvá mílovými kroky vpřed. Sáře se přestaly klepat ruce, bušení srdce vymizelo a najednou jakoby z ní spadlo břemeno, které nevědomky táhla rok na zádech. Zdá se to jednoduché, ale ono to tak úplně není.

NAŠE MYSL JE EXTRÉMNĚ MOCNÁ – a pamatujme, nejprve jsou pocity, z pocitů jsou myšlenky, z myšlenek činy a komplexní kruh toho, jak se cítíme se uzavírá.

I když se to zdá neuvěřitelné, naše psychika je neskutečně mocná a vládne železnou rukou v našem těle. Ale TO v jakém duchu se její vláda bude ubírat si můžeme vybrat.

POCIT ŠTĚSTÍ – PROČ HO KAŽDÝ VNÍMÁME JINAK?

Když jsem pomáhala jako dobrovolnice ve světě, extrémně jsem vnímala podmínky, které mají jiné národy k žití.

  • Jsou vesnice, kde chodí tříleté holčičky po rozpáleném písku 5km pro vodu na vaření. A jsou šťastné, protože letos tam přece dostatek vody je. A to je úžasné.
  • Jsou města, kde visí elektrické kabely v dešti nad chodníkem a přesto si místní lidé pochvalují, jak se jim zkvalitnil život co mají proud zavedený do chatrče.
  • Jsou komunity, kde vidí matky denně umírat děti svých známých na smrtelné nemoci a jsou šťastné v umolousaném sarongu svírajíc svoje (prozatím) zdravé dítě u prsu.A takto bych mohla pokračovat hodně dlouho a zahltit vás tím, co naplnilo moji mysl a vědomí tenkrát až po okraj.

Jenže to není řešení. Pouze se prozatím snažím poukázat na jistotu, že máme v poměru k počtu obyvatel planety extrémní štěstí na místo, kde jsme přišli na svět. Ano, člověk, který má pod tíhou vlastního vnitřního problému velmi omezený pohled se mnou nyní nemusí souhlasit. Zcela zřetelně slyším co se mu nyní bude honit hlavou.

Většinou to bývají věty o tom, jak tomu, co se děje v jeho mysli nejde porozumět. O tom, jak ho nezajímají objektivní argumenty ve chvíli, kdy je jeho subjektivní pocit zkrátka šílený. O tom, jak nemá sílu řešit problémy sám u sebe, natož se zaobírat tím, co trápí ostatní svět.

Zkusme připustit myšlenku, že člověk sevřený strachem a úzkostí není schopen svoji koncentraci zaměřit na nic jiného. Má velmi omezené vidění. Rozumím vám, že to není jednoduché. Proto se nyní posuneme dál.

Z mého pohledu je prioritně důležitý prospěšný stav mysli, který utváří tyto aspekty:

  • STABILITA EMOČNÍHO PROŽÍVÁNÍ
  • STUPEŇ SEBELÁSKY A SEBEVĚDOMÍ
  • DOMNĚNKY
  • LPĚNÍ (na tom, co bylo)
  • MNOŽSTVÍ STRACHU
  • STUPEŇ STRESU

Většina lidí, kteří úzkostmi trpí si prospěšnou mysl nevytvářejí. Žijí v sevření negativních myšlenek, které podle zákonu přitažlivosti přitahují stejné – tudíž nové a nové negativní myšlenky. 

Ve chvíli kdy je mysl zahlcena negacemi, není nastavená prospěšně, ale neprospěšně a tudíž nelze očekávat pozitivní vnímání a konání. Dlouhodobá absence prospěšného nastavení mysli spouští negace stále častěji a člověk se ocitne v kolotoči (pro něj) naprosto neúnosných událostí.

A v určité chvíli stagnuje a převažující (záporná) zákoutí jeho mysli ho pohltí. V této chvíli mnoho lidí pociťuje úzkosti doprovázené klasickými příznaky, jenž vysílá tělo (bušení srdce, třas, nadměrné pocení atd.).

Pokud tento stav člověk neřeší a zůstává v něm dlouhodobě rozvíjejí se deprese a později depresivní poruchy. Čím déle necháte svoji mysl povalovat se ve stoce odpadních myšlenek, tím hůře se bude ulice (vaše mysl) uklízet a tím déle to bude trvat. Je to logické.

JAK OPUSTIT BĚŽECKÝ OVÁL?

Ve chvíli, kdy spouštíme svým myšlením a špatným zpracováváním emocí proces naší likvidace se dostáváme na běžecký ovál. Na něm se zdá, že také nemá konec a je nutné běhat pořád dokola. Ten okamžik, kdy řekneme stop musí přijít od nás. Z nitra. Potom se běžec zastaví a vykročí z něj ven.

Náš pozemský život je jako zrcadlo. To co neumíme přijmout, čeho se neumíme vzdát (na čem lpíme), co neumíme zpracovat, co nás vykolejí z našeho klidu, toho dostaneme největší příděl.

A potom máme opět možnosti:

  • 1, Můžeme událost, která nás potkala zpracovat, vyhodnotit, poučit se z ní a posunout, se v našem duchovním vývoji o kousek dál.
  • 2, A nebo se můžeme vyřešení situace, kterou před nás Vesmír zcela vědomě postavil vyhnout a zakoušet jí znovu a znovu.

Rozhodnutí je pouze na nás. Pozitivní je, že změnit rozhodnutí můžete kdykoliv a již od příští minuty si tvořit jiný život.

Rozumím tomu, ale nemám na změnu energii. Bývá častý argument lidí, jejichž oči doputují mými řádky až sem.

Za důležitý posun vpřed vnímám již zamyšlení nad tím, že si vše do svého života přitahujeme sami. Každého člověka, kterého nemáme rádi. Každou situaci, která se nám nelíbí. Každou situaci, která je pro nás tragická. Tím vším jsme si měli projít a má to pro nás (ať už se nám to líbí nebo nelíbí) zásadní význam v našem osobnostním posunu.

Ve chvíli, kdy si toto uvědomíme, umravníme naše ego a naše mysl se otevře. Potom je schopna nasávat nové myšlenky jako mycí houba vodu.

Dva úhly pohledu aneb Proč někdo vidí sklenici poloplnou?

  • Proč, když objektivně víme, že se valná většina lidí ve světě nachází v horší situaci, vnímáme náš problém jako ten největší?
  • Proč nejsme schopni objektivně posoudit objem potíží a s chladnou hlavou je vyhodnotit a poté vyřešit?
  • Proč znovu a znovu necháme naše tělo obmotávat tenkou lepivou pavučinou a stahovat do kozelce?

Na tyto otázky najdete odpovědi ve druhé části tohoto článku s názvem : Deprese, úzkosti aneb Přestaňte hrát jejich hru! Rozhodnutí- 2. díl A jestli potřebujete rychlou akutní vzpruhu, podívejte se na video:

AUTORKA

Bára je publicistka, mentorka, certifikovaý kouč a zakladatelka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT. Je autorkou jedinečných online programů Moje akademie štěstíZákon přitažlivosti v praxi. Napsala e-Booky: Stop začni jinak, Sama s miminkem aneb Jak najít klíč k úsměvu, Detox těla nestačí, detoxikuj život, Porozchodník a pomáhá skrze online podpůrné programy zdarma  Zlikviduj strach a První pomoc po rozchodu mnoha lidem zbavit se strachu a zvednout se ze dna.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • e-Kniha POROZCHODNÍK

    Tvůj vztah skončil a nevíš jak dál?

     

     

  • e-Kniha SAMA S MIMINKEM ANEB JAK NAJÍT KLÍČ K ÚSMĚVU

    Jsi těhotná nebo jsi porodila miminko a nemáš partnera?

  • program STOP – ZAČNI JINAK

    Tvůj život se nevyvíjí tak jak chceš?

    TRANSFORMACE STOP -ZAČNI JINAK

  • NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY
  • MEDITACE ZDARMA

    Máš nějaké trápení?
     

     

  • CO VÁS ZAJÍMÁ?
  • UVIDÍME SE NA FACEBOOKU
  • INSTAGRAM
  • SLEDUJTE NA YOUTUBE
  • TAHÁK PROTI NEGACÍM

    Pokud cítíte, že Vám okolí bere energii, a nevíte jak se bránit, mám pro vás tahák do kapsy zdarma
     

  • E-book DETOX TĚLA NESTAČÍ

    Zde najdete základní rozlišení a pojmy, jenž vám objasní rozdíl mezi detoxem fyzické schránky a komplexní očistou vašeho já.