Jak se zbavit úzkosti: Deprese a úzkosti aneb přestaňte hrát jejich hru! 1. díl – Důvod

Jak se zbavit úzkosti? To je otázka, kterou si kladou mnozí z nás. Úzkost je jako stín, který nás sleduje, i když se před ním snažíme utéct. Ale co kdybychom přestali bojovat? Co kdybychom přestali hrát tu hru, kterou nám úzkost vnucuje, a místo toho se na ni podívali jinak? Úzkost nás chce udržet v pasti strachu a nejistoty, ale my máme v sobě sílu, kterou můžeme probudit a osvobodit se. V následujících řádcích vám předám několik praktických tipů, jak tuto cestu zvládnout a znovu najít harmonii ve svém životě.

Základní pojmy

Úzkostné stavy, deprese, depresivní porucha – to jsou pojmy, které se v našem životě objevují stále častěji. Každý z nás už jistě někdy pocítil tyto těžké pocity, které občas zastíní naše světlo. Už roky naslouchám těm, kteří se mi svěřují se svými stavy, a snažím se být pro ně průvodkyní na jejich cestě k uzdravení. Pamatujte, že otevření vaší mysli je zde prvním krokem. Když se odvážíme nahlédnout za dveře, které jsme dlouho drželi zavřené, začne se před námi odvíjet nová cesta – cesta, která může změnit celý náš život.

Abychom lépe porozuměli tomu, co nás trápí, dovolte mi krátce shrnout, jak odborná literatura popisuje tyto stavy. Nebudu se tím však zabývat příliš dlouze, protože ve svém nitru cítím, že pravda je často hlubší než pouhé definice, které nacházíme v knihách.

Mohlo by vás zajímat: Co pomáhá na deprese

Co je to úzkost

Úzkost je stav, kdy naše tělo a mysl ztrácejí harmonii. Je to strach z neznámého, obava, kterou nelze snadno pojmenovat. Někdy se projevuje jako třesoucí se ruce, zrychlený tep, tlak na hrudi – naše fyzické tělo takto reaguje na neklid v naší duši. Úzkost nám říká, že něco v našem nitru potřebuje pozornost, že jsme možná ztratili spojení s tím, co je pro nás důležité, a že je čas znovu najít vnitřní klid.

Co to je úzkostná porucha

Když úzkost přetrvává dlouhodobě, hovoříme o úzkostné poruše. Naše duše volá stále hlasitěji, že je třeba věnovat pozornost tomu, co v našem životě nefunguje. Často lidé tyto stavy bagatelizují, říkají jen: „Mám depku.“ Ale je důležité si uvědomit, že každý prožitek má svou hloubku a význam, a pokud se k němu obrátíme s láskou a soucitem, může nám přinést cenné lekce.

V dnešní době, kdy se psychické potíže postupně přestávají být tabu, je nesmírně důležité přijmout, že každý z nás prochází svými temnými dny. A místo toho, abychom se na ně dívali jako na selhání, můžeme je vnímat jako výzvy k růstu a sebepoznání. Práce na sobě je celoživotní proces, který nás vede blíže k naší pravé podstatě.

Co je to deprese

Deprese, kterou zažíváme po ztrátě blízkého člověka nebo po bolestné životní události, je něco, co vnímáme jako součást přirozeného cyklu života. Je to náš způsob, jak se vyrovnat s tím, co nás postihlo. Každý z nás smutek prožívá jinak – někdo se uzavře do sebe, jiný hledá útěchu v jídle či alkoholu. Všechny tyto způsoby mají svůj význam a jsou odrazem naší jedinečné cesty a našich vnitřních lekcí. Jak se zbavit deprese si můžete přečíst v druhém díle.

Co je to depresivní porucha

Depresivní porucha je hluboký smutek, který nedokážeme racionálně vysvětlit. Je to, jako by naše duše volala o pomoc, ale my nerozumíme tomu, proč se cítíme tak prázdní. Tento stav, pokud se neléčí, může trvat měsíce, někdy i roky. Je to temné období, ve kterém člověk ztrácí kontakt se svou vnitřní podstatou. A právě v těchto chvílích se nejvíce ukazuje, jak je důležité najít znovu cestu k sobě, k lásce a světlu, které v nás stále jsou, jen je dočasně zastínila mlha.

Jak se zbavit úzkosti

Psychické potíže nemají jednoduché řešení. Ale je velmi podstatné si připustit, že pro všechny nějaké řešení existuje. Nějaké, které může být na dohled, anebo trochu dál za zatáčkou nebo dvěma.

Pamatujte si, že nelze hodit všechny lidi trpící úzkostmi do jednoho pytle. Poněvadž každý z té obrovské skupiny lidí má svojí jedinečnou příčinu, která spustila nějaký problematický stav. A stejně tak nelze hodit tuto masu lidí do vody s představou, že se naučí všichni plavat. Někdo možná ano, někdo bude potřebovat se zachytit plující klády a někdo se utopí, pokud mu ostatní nepodají pomocnou ruku.

Věřím, že klíč leží v propojení s naším vnitřním světem. Úzkost je často projevem toho, že jsme ztratili rovnováhu mezi naším tělem, myslí a duší. Prvním krokem je vědomé přijetí toho, že úzkost k nám přišla s nějakým poselstvím. Zkuste se zklidnit, zpomalit své dýchání, vnímat své tělo a ponořit se do přítomného okamžiku. Důležité je také mluvit o svých pocitech, ať už s blízkými nebo s terapeutem, a naslouchat, co vám vaše úzkost chce říci.

Pro překonání úzkostí jsem pro vás sepsala pár tipů:

Dýchejte

Dech je život. Když jsme v úzkosti, často zapomínáme dýchat hluboce a vědomě. Zkuste si najít klidné místo, zavřete oči a pomalu se nadechněte nosem, jako byste nasávali energii vesmíru. Poté pomalu vydechněte a nechte odejít všechen strach, který v sobě držíte. Vědomé dýchání nás spojuje s naším nitrem, s naším skutečným já, které je vždy v klidu a harmonii. Dech je váš nástroj k tomu, abyste se znovu ukotvili v přítomném okamžiku.

Pravidelně se hýbejte

Pohyb je energií v akci. Když se hýbeme, rozproudíme v sobě životní sílu, která uvolňuje nahromaděné napětí. Nemusíte chodit do posilovny, stačí si zatančit, projít se v přírodě nebo si zacvičit jógu. Každý pohyb vás přiblíží k rovnováze a klidu. S každým krokem, s každým pohybem, vaše úzkost slábne a vy se znovu spojujete s radostí bytí.

Zaměřte se na jednu aktivitu

V dnešním světě nás často rozptyluje spousta věcí najednou. Ale klíčem k tomu, jak se zbavit úzkosti, je přítomnost v jediné činnosti. Ať už jde o přípravu jídla, čtení knihy nebo zalévání květin, soustřeďte se plně na to, co právě děláte. Uklidníte tím svou mysl a obnovíte vnitřní harmonii. Přítomný okamžik je jediný čas, kdy můžete najít skutečný klid.

Dostatečně spěte

Spánek je čas, kdy naše duše odpočívá a naše tělo se regeneruje. Pokud trpíte úzkostmi, je obzvlášť důležité dbát na pravidelný a kvalitní spánek. Vytvořte si večerní rituál – zklidněte mysl, zapalte svíčku a dovolte si nechat všechen stres za sebou. Spánek je bránou k uzdravení a k nalezení vnitřního klidu. Když dopřejete tělu dostatek odpočinku, vaše mysl bude jasnější a klidnější.

Buďte s těmi, co vás mají rádi

Láska je léčivá energie, která rozpouští úzkost a strach. Obklopte se lidmi, kteří vás mají opravdu rádi, kteří vás podporují a přinášejí do vašeho života světlo. Když jsme s těmi, co nás milují, cítíme se bezpečně a naše srdce se otevírá. Nenechte se unést osamělostí – sdílení s blízkými je léčivé a uzdravuje i ty nejhlubší rány.

Buďte k sobě laskaví

Nezapomínejte na to, že jste sami sobě největším přítelem. Když prožíváte úzkost, často na sebe býváte příliš tvrdí a kritičtí. Ale vaše duše potřebuje soucit a lásku. Buďte k sobě laskaví, dejte si prostor pro chyby a učte se mít sami sebe rádi takoví, jací jste. Laskavost k sobě samým je první krok k tomu, jak se zbavit úzkosti a obnovit vnitřní rovnováhu. Dovolte si být nedokonalí a přijměte, že jste na cestě k uzdravení.

Příběh ze života: Sára

„Víte, někdy to na mě přijde úplně z ničeho nic,“ napsala mi Sára v jednom z e-mailů. „Začnou se mi třást ruce, moje srdce začne zběsile tlouct, mám pocit, že mi vyskočí z hrudi. Někdy se mi motá hlava a mám strach, že upadnu. A pak ten šílený strach, že se mi děje něco vážného. Pořád o tom přemýšlím a bojím se jít k lékaři.“ Sáře bylo 28 let a s těmito pocity úzkosti žila už rok. Vnímala jsem v jejích slovech obrovské zoufalství a úzkost, která ji pomalu pohlcovala.

Byl to jeden z prvních momentů, kdy mě tento problém hluboce vtáhl do svého středu a přiměl mě začít zkoumat jednotlivé aspekty úzkosti a jejich příčiny. Uvědomovala jsem si, že Sářiny tělesné symptomy byly jen povrchem hlubších emocionálních a duševních obtíží. Přesto jsem věděla, že je důležité nic nepodcenit. Podařilo se mi Sáru přesvědčit, aby navštívila praktického lékaře a podstoupila všechna vyšetření – srdce, tlak a neurologii. Všechny výsledky byly negativní.

Navíc se přidalo její vlastní sebeobviňování. „Vždyť mi přece nic není,“ říkali lékaři, a dokonce i zdravotní sestra dala nevědomky najevo, že Sáru považuje za simulantku. Jenže její problémy nebyly v těle, byly hluboko v její duši.

Začaly jsme spolu proto pracovat na jejím problému. Měla jsem tehdy za sebou zkušenosti s nutričním poradenstvím, bylinnými terapiemi a individuálními cvičeními. Trávily jsme spolu čas, povídaly si před a po tréninku. Postupně jsem díky jemnému sondování objevovala klíčové aspekty jejího života.

Sára měla mnoho zájmů – milovala běh a ruční práce. Navštěvovala tvořivé dílny, kde se učila šít a navrhovat oblečení. Zpočátku se zdálo, že jí to přináší radost, ale jakmile jsem si více všímala jejího tónu a emocí při jejím vyprávění, začalo mi být jasné, že místo uvolnění jí to přidávalo stres. Ve skupině žen se rozvíjela soutěživost, touha být nejlepší, být obdivovaná a chválená. Cítila jsem, že Sáru tyto aktivity nesmírně vyčerpávají a nenaplňují.

A tehdy mi to došlo. Hluboko uvnitř Sára bojovala s něčím mnohem starším. Vyrůstala v prostředí, kde si musela zasloužit lásku. Kde byly běžné věty typu „když budeš mít špatné známky, nebudu tě mít ráda.“ Sára proto hledala venku potvrzení toho, co nikdy necítila uvnitř – sebelásku a ocenění. Její problémy nebyly v tom, že by se jí nepovedly „netopýří rukávy“ u košile, ale v tom, že si nikdy nedovolila přijmout svou hodnotu.

Začaly jsme společně pracovat na přenastavení jejích vzorců myšlení. Ukazovala jsem jí, jak posílit sebevědomí a pěstovat sebelásku. Byla to trnitá cesta, plná zkoušek a objevování sama sebe. 

Sáře ale postupně začaly mizet fyzické potíže – třes rukou, bušení srdce a nekonečné obavy. Najednou, jakoby z ní spadlo břemeno, které nesla celý rok.

Naše mysl je neuvěřitelně mocná. Je to ona, kdo vytváří pocity, z nichž pak pramení naše myšlenky a následně činy. Ať už se to zdá jakkoli nemožné, můžeme převzít vládu nad svou myslí a nasměrovat ji k lásce, harmonii a klidu.

Pocit štěstí – proč ho každý vnímáme jinak?

Když jsem jako dobrovolnice pomáhala v zahraničí, uvědomila jsem si, jak rozdílné podmínky mají k životu lidé v různých částech světa. Viděla jsem tříleté holčičky, které chodily po rozpáleném písku několik kilometrů, aby donesly vodu na vaření, a přesto byly šťastné, protože tentokrát tam voda byla. To pro ně byl obrovský dar. Navštívila jsem místa, kde elektrické dráty visely nebezpečně nad mokrými chodníky, ale lidé byli nadšení, že mají konečně proud ve svých skromných chatrčích. Potkala jsem matky, které denně viděly děti svých známých umírat na smrtelné nemoci, a přesto se těšily z toho, že jejich vlastní dítě je prozatím zdravé.

Chtěla bych jen ukázat na skutečnost, jak velké štěstí máme, že jsme se narodili tam, kde jsme. Možná to člověk v sevření vlastních problémů teď nevnímá, protože jeho mysl je zahalená strachem a úzkostí. V těchto chvílích je pro mnohé těžké přijmout jakékoli objektivní argumenty, protože jejich subjektivní pocity je ovládají.

Pochopila jsem, že člověk ve stavu úzkosti často není schopen zaměřit svou pozornost na nic jiného. Má zúžené vnímání, jeho mysl je zablokovaná strachem a je těžké se z toho dostat. Ale právě proto je důležité zaměřit se na stav své mysli.

Z mého pohledu je prospěšná mysl tvořena těmito aspekty: 

• stabilitou emočního prožívání, 
• úrovní sebelásky a sebevědomí, 
• prací s domněnkami, 
• neulpíváním na minulosti, 
• překonáváním strachu,
• a zvládáním stresu.

Lidé, kteří trpí úzkostmi, často nevytvářejí prospěšné myšlenkové vzorce. Žijí v sevření negací, které podle zákona přitažlivosti přitahují další negativní myšlenky. A když je mysl zahlcena negativitou, není schopná tvořit pozitivní vnímání a konání.

Dlouhodobé setrvávání v negativních myšlenkách vede k úzkostem a později k depresím. Čím déle necháme svou mysl plnit se těmito destruktivními myšlenkami, tím těžší a delší bude cesta k jejímu uzdravení. Proto je důležité začít s čištěním mysli co nejdříve, aby se neponořila do ještě hlubších temnot.

Když se svým myšlením a nedostatečným zpracováváním emocí dostáváme do bodu, kde začínáme ničit sami sebe, je to, jako bychom vstoupili na běžecký ovál, který nemá konec. Běháme stále dokola, aniž bychom věděli, jak z toho ven. Klíčový moment, kdy řekneme  „stop!“ , musí přijít z našeho nitra. To je ten okamžik, kdy se běžec zastaví, ohlédne se a vykročí pryč.

Náš  život je zrcadlem toho, co v sobě nosíme. To, co nejsme schopni přijmout, na čem lpíme, co nezpracováváme a co nás vyvádí z rovnováhy, nám vesmír poskytuje v hojné míře. Dostáváme přesně to, co máme v sobě vyřešit. A potom přichází dvě možnosti:

1. Můžeme se podívat do hloubky události, která nás potkala, zpracovat ji, poučit se z ní a posunout se ve svém duchovním růstu.
2. Nebo můžeme tuto příležitost ignorovat a procházet si stejnými situacemi znovu a znovu, dokud se nerozhodneme čelit pravdě.

Volba je vždy jen na nás. Pozitivní zpráva je, že změnu můžeme provést kdykoliv. Každý okamžik nabízí možnost začít vytvářet nový život – již od následující minuty.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Často slyším lidi říkat: „Rozumím tomu, ale nemám na změnu energii.“ Ale už jen to, že o tom přemýšlíte, je posun. Uvědomění si, že vše, co do svého života přitahujeme – každou osobu, kterou nemáme rádi, každou nepříjemnou situaci – má svůj význam. Tyto zkušenosti jsou pro náš duchovní vývoj zásadní, i když se nám to tak nemusí jevit.

Ve chvíli, kdy přijmeme tuto pravdu, umlčíme své ego a otevřeme svou mysl. Tehdy se stáváme schopni přijímat nové myšlenky a nechat se jimi naplnit, jako když houba nasává vodu.

Mohlo by vás zajímat: Trvalé štěstí a jak být šťastný dlouhodobě