Změna práce? Mám strach!

Pamatuji si na ten den přesně. Po několika letech v zaměstnaneckém poměru na krajském úřadě jsem mířila podat výpověď.

Byl červenec a psal se rok 2006.

Nikdo to nechápal. V té době byla o práci docela nouze. A tady šlo přece o jisté místo ve státním sektoru! To, že jsem byla rok od roku zoufalejší, nikdo až tak moc nepovažoval za důvod, tuto ubíjející práci opustit.

Odešla jsem. I když musela moje rozhodnutí obhajovat nejen doma a mezi přáteli, ale i na personálním oddělení. Tam mi tehdy paní řekla, že budu litovat. Poněvadž místa tohoto typu se přece neopouští. Dívala se na mě jako na nějaký podivný hmyz.

Nebudu vám lhát. Také jsem zvažovala, zda nedělám chybu. Pohroužila se v mysli do katastrofických scénářů a bála se, jak to dopadne. Ale svůj názor jsem nezměnila.

Můj děda totiž říkal, že jakákoliv zkouška s jakýmkoli koncem je lepší, než trvalé neštěstí. Nebo nespokojenost.

Za toto rozhodnutí, které jsem tenkrát udělala, jsem vděčná. Netvrdím, že mi život nepřinesl různé zkoušky nebo zvraty, ale nikdy jsem nelitovala, že jsem se vydala na cestu za štěstím.

A tak i vy zkuste vymazat hlavní 4 obavy, které se vám začnou honit hlavou hned, jak zauvažujete o odchodu z vaší aktuální práce.

1. JSEM NA STARTOVNÍ ČÁŘE? NE!

Ve chvíli, kdy ukončíme nějakou pracovní etapu, na nás dolehnou určité pocity. A ty se mění velmi rychle, stejně jako emoce s nimi spojené.

V první řadě vnímáme úlevu. Ono je nepodstatné, zda rozhodnutí odejít z práce vzešlo od nás nebo ne, většinou mělo důvod a úlevný pocit se na chvíli dostaví tak jako tak.

Setřeseme na chvíli tíhu předchozích dní, týdnů nebo i měsíců, kdy jsme neustále vnitřně hodnotili plusy a mínusy našeho pracovního úvazku.

Změna práce? Mám strach!

Bohužel v tomto módu nedokážeme setrvat dlouho. A na dveře naší mysli zaklepe strach.

A ten dokáže s naší psychikou pořádně zamávat. V tuto chvíli většinou vnímáme jako realitu fakt, že jsme odešli z nějakého ,,lépe nebo hůře fungujícího“ procesu a teď zkrátka nevíme, co přijde.

Kromě toho máme obavy z toho, že stojíme po letech zase na startovní čáře.

A věříme tomu, že naše pracně vybudované kontakty se rozplynuly současně s ukončením pracovního poměru a děsíme se toho, co přijde. Také si uvědomujeme, kolik úsilí stálo něčeho dosáhnout.

Mnoho z nás v tuto chvíli pociťuje silný panický stav, kdy věříme tomu, že jsme se ukvapili. V případě, že jsme opustit zaměstnání museli, myslíme, že jsme měli udělat cokoli, aby tato situace nenastala. Někteří z nás přemýšlejí o tom, že půjdou žádat o odpuštění. Jiní mají chuť se kát, že se ukvapili.

Změna práce? Mám strach!

Zastavme se. A zkusme se na tuto situaci podívat skrze jiné sklíčko v optice. Vždyť to, co berete jako ,,katastrofu“ lze brát stejně tak jako ,,perfektní příležitost“.

Jde o fázi, kdy můžete zhodnotit vaše unikátní zkušenosti, směle na novém místě použít vaše vědomosti a aplikovat je bez pokusů a omylů.

Každá změna přináší emoční rozbušku v našem podvědomí. Každá změna znamená nový začátek. A ten je pro nás vždy etapou, kdy tápeme a provází nás nedostatek jistoty a sebevědomí.

Odpoutejte se od podobných pocitů, přijměte za své myšlenky, které vám pomůžou jít po této cestě s vědomím, že každá krok z pohodlné a obvyklé zóny nás nasměruje vždy dopředu.

Změny jsou přirozenou a nedílnou součástí našeho života. To, že zvolíme cestu, kterou neznáme není o tom, že se vracíme na začátek, ale naopak o tom, že se začneme vyvíjet mnohem rychleji.

A tím nás unáší proud zdravé a čisté vody s dobou. Kdybychom setrvávali na jednom místě, popírali bychom vývoj kolem nás a ten náš malý rybník by se časem proměnil v kaluž plnou zkažené vody.

Změna práce? Mám strach!

Nečekejme na to, až život udělá tento krok za nás. Převezměte zodpovědnost za svůj život a udělejte změnu v době, kdy cítíte, že byste to chtěli (ne měli) udělat!

2. PŘEKOTNÉ ROZHODNUTÍ?

Proč máme tendence vidět věci negativně? Vždyť každé naše rozhodnutí může dopadnout skvěle stejně jako ne tak dobře. Proč se neustále podceňujeme, obviňujeme a trápíme?

Lze to jednoduše vysvětlit. Když uděláme krok stranou z naší obvyklé a velmi dobře známé zóny, tak se náš mozek vzbouří. Má totiž rád to, na co je zvyklý. Naše zajeté stereotypy a návyky.

Změna znamená ,,práci“ … nutnost se učit. A tomu se brání zuby nehty. Cestou ven je odklonit pozornost od toho, co nás trápí a nasměrovat myšlenky k tomu PROČ k situaci došlo.

Nepředstavujme si 1000 x dokola, že jsme měli v zaměstnání ještě nějak vydržet, ale koncentrujme pozornost na to, proč jsme chtěli odejít. Co nás k tomu vedlo. Co nám vadilo, co chceme změnit.

Změna práce? Mám strach!

Je dobré mozek nasměrovat k víře, že i kdyby naše vize hned nevyšla, nepůjde o krok zpět, ale o další prospěšnou zkušenost.

Ve chvíli, kdy si připustíme, že mnohem větším rizikem pro psychiku i naše tělo je zůstávat v zaměstnání, kde jsme ve stresu, tíží nás věčná nespokojenost a pocity nenaplněnosti, máme vyhráno.

Pamatujme si, že každé naše rozhodnutí má nějaké následky. To znamená, že ať už se rozhodnete někde setrvat a přežívat v negativním rozpoložení a nebo odejít a zvládat překážky, které se vynoří, vždycky se budete muset k volbě, kterou učiníte postavit.

Mnoho lidí tvrdí, že je nutná jistota. Jenže jistota neexistuje. To, co se nám dnes zdá jako něco, co potrvá navěky, může zítra skončit. Nebraňte se změnám, dokonce ani nedobrým volbám, které učiníte. Získáváte cenné zkušenosti. A ty jsou nepřenosné.

Změna práce? Mám strach!

Úspěšní lidé mají za sebou trnitou cestu plnou překážek, karambolů, pádů a jediné co je definuje, je vytrvalost. Pokud vnímáte, že je pro vás ze dne na den opustit práci riskantním krokem, vytvořte si záchranný plán.

Ten vám pomůže minimalizovat záporné dopady vašeho rozhodnutí. Pokud si našetříte finanční rezervu na pár měsíců, nedostanete se například do situace, kdy budete muset přijmout špatnou pozici z důvodu nutnosti platit složenky. Mohlo by dojít ke zbytečné skepsi, ztrátě iluzí a postupnému zahořknutí.

Pamatujme si, pokud vás strach pohltí natolik, že vás odradí od změny špatného pracovního místa za jiné, získali jste jedinou jistotu. A to takovou, že vám zůstává špatné tak jako tak.

3. OKOLÍ TO NESCHVALUJE ( a musí?)

Víte, každý náš důležitý krok v životě má vliv nejen na nás samotné, ale i na nejbližší okruh lidí. Takže pokud chceme změnit pracovní místo, většinou to doma konzultujeme. Bojíme se nepochopení, odsouzení nebo potom výčitek typu: ,,Já Ti to říkal.“

Jenže, i když samozřejmě je naše rodina velmi důležitá, tak pouze my sami se můžeme rozhodnout, co nás učiní šťastnějšími.

V práci trávíme příliš času na to, abychom tam chodili se sevřenými půlkami, ovládali horko těžko reakce na každodenní stresové situace a trápili se negativními myšlenkami.

Ztratit smysl života je rychlejší, než se zdá, a může to mít pro náš život a život naší rodiny mnohem větší dopad než rozhodnutí vydat se aktivně smysl života hledat.

4. IDEÁLNÍ ČAS

U mnohých životních kroků jsme si navykli čekat na ideální čas. Známe to všichni. Začnu běhat v pondělí, s dietou v pátek nebo začnu se učit anglicky od září. Příkladů lze napsat stovky. Jenže, jediný ideální čas je dnes. To si někam zapište.

Změna práce? Mám strach!

Náš mozek nesnáší změny. Nerad mění návyky. O přepisování vzorců je celá jedna kapitola v eBooku Stop začni jinak. Ostatně, kdo by se rád učil něco, co nezná? A tak spouští odkládací mechanismus. A ve chvíli, kdy na tuto hru přistoupíme, jsme v pasti. Odkládáme rozhodnutí po neděli, na příští měsíc nebo po prázdninách.

Pro změnu v pracovní sféře ideální věk neexistuje. Každý věk má něco. Starší mají zkušenosti, mladší jsou pružnější. Tudíž jediné co se počítá je rozhodnutí.

PS: Pokud jste se těšili na Mojí akademii štěstí, je právě otevřená.

KDO JE BÁRA?