[ROZHOVOR] Romana Pavelková: ,,Přišly facky, pěsti, kopance a já nevěděla, jak z toho ven.“

Když jsem poslala do světa článek s názvem Řekni to aneb Domácí násilí vzniká z lásky, přišla další obrovská vlna prozření. Zprávy od žen, které se v podobné situaci nacházely nebo nacházejí, přinášejí hodnotnou zpětnou vazbu.

Jsem šťastná za každý email, který svědčí o tom, že se dotyčná rozhodla udělat krok směrem ke svobodě a naději za lepší budoucnost svých dětí.

Bohužel stále mnoho lidí žije v iluzi, že do spárů násilníka se může dostat pouze submisivní žena bez špetky sebevědomí a omezenou inteligencí. Opak je pravdou.

Právě proto jsem k rozhovoru pozvala Romanu. Věřím, že její příběh otevře oči dalším ženám, které se nyní v podobné situaci nacházejí. A nejen jim.

Pevně věřím, že její příběh poukáže na to, jak zúženou optikou vnímáme informaci, jaké ženy se do podobných neutěšených a život ohrožujících situací dostávají.

Ing. Romana PAVELKOVÁ

maminka úžasného syna, majitelka Agentury NEJ s.r.o., modelka, zakladatelka Nadačního fondu RP

• vystudovala VŠ finanční a správní v Praze
• studovala na jazykové škole Goethe Institut München, kterou zakončila zkouškou TestDaF
• založila agenturu NEJ s.r.o., která funguje již 9 let
• finalistka MISS ČR
• bloggerka

1, Romano, založila jste Nadační fond RP, který se primárně zaměřuje na domácí násilí. Můžete nám o tom říct pár slov?

Nadační fond RP jsem založila v roce 2017. Kromě domácího násilí, jenž je pro nás prioritou, se zaměřujeme i na maminky s dětmi a rodiny z azylových domů.

2, Spousta žen Vás vnímá v první řadě jako modelku, která se zúčastnila soutěže MISS ČR. Řekněte mi, co pro Vás znamenala tato soutěž tenkrát v roce 2008 a co pro Vás znamená nyní zpětně o 11 let později? Co Vám dala/vzala a jaké je konečné resumé?

Soutěž Miss České republiky mi pomohla proniknout do světa showbyznysu, získat užitečné kontakty, mediálně se zviditelnit a získat tak lepší honorář. Z tohoto důvodu si myslím, že jsem z této životní zkušenosti vytěžila maximum. Dnes bych do soutěže šla s větším klidem, nadhledem a sebevědomím. Určitě účasti v Miss ČR nelituji.

3, Nedávno jste veřejně přiznala domácí násilí v jednom z minulých partnerských vztahů. Povíte nám svůj příběh?

První měsíce se zdálo vše ideální, partner byl ke mně neuvěřitelně laskavý a pozorný. Zpětně mi však došlo, že se mnou vlastně manipuloval už od začátku. Šlo mu to perfektně a já jsem se nechala do jeho hry vtáhnout. Odrazoval mě třeba od modelingu, říkal, že mám navíc a neustále omílal, že lidé z téhle branže jsou póvl.

Odtrhával mě od mých kamarádů a známých, tím, že mi o nich lhal, i od rodiny, za kterou jsem jezdila čím dál méně. Tvrdil totiž, že musíme být hlavně spolu, že musíme tužit náš vztah. Sice jsme neměli společnou domácnost, ale buď jsme byli u něj, nebo u mě. A když jsme spolu nebyli, neustále mě kontroloval, alespoň po telefonu.

Přitom tvrdil, že mu na mně záleží, že má o mě strach. Když však viděl, že mě nezmění k obrazu svému po dobrém, došlo na první vulgární urážky, ponižování a psychický nátlak, ke kterým se brzy přidaly i fyzické výpady.

Poprvé na mě sáhl asi za čtvrt roku. Udělal mi žárlivou scénu, z mého pohledu kvůli ničemu. Vrhl se na mě a třásl se mnou. Potom se samozřejmě omlouval, ale chybu stejně připisoval mně.

Násilí se ovšem stupňovalo, na řadu přišly i facky, pěsti a kopance.

Záminkou potom bylo už cokoli. Stačilo, když před ním na ulici pozdravila známého. Došlo to tak daleko, že jsem se bála udělat cokoli, abych ho nenaštvala. Do společnosti jsem chodila jen s ním.

Nabídky na módní přehlídky a focení jsem odmítala. Těch útoků byla spousta, ale přiznám se, že jsem jich plno vytěsnila. Věděla jsem, že je to špatně, ale nevěděla jsem, jak z toho vlaku vystoupit.

Každý kdo mě zná, ví, že jsem dost od rány, ale tehdy jsem to vůbec nebyla já.

Měla jsem úplně vygumovaný mozek – jeho manipulace a lži si vybíraly daň. Zpracoval mě dokonale. Navíc mi vyhrožoval, že jestli někomu něco řeknu, ublíží mojí rodině.

Měla jsem obrovský strach, několikrát mě napadlo, že bych si měla ustřelit hlavu, aby byl klid.

Sílu jednat mi dala láska k mé rodině. V tu dobu se odehrál jeho nejhorší útok. Do té doby nikdo nic netušil.  

Vyvázla jsem, ale měla jsem pohmožděniny po celém těle, naražená žebra, vytrhané vlasy a zlomený nos. Už si moc nevybavuji, jak jsem ho přesvědčila, abych mohla odjet z Ústí nad Labem za rodinou do Hradce Králové, ale podařilo se to.

V ten den se rodiče a bratr dozvěděli, co se po dobu necelého roku dělo. V Hradci jsem šla na pohotovost, kde si doktor nejdříve myslel, že jsem měla autonehodu.

Brzy ale pochopil a řekl mi, ať zavolám na policii. Rozjelo se vyšetřování. Měsíce jsem jezdila vypovídat na kriminální policii. Nakonec jsem to ukončila. Nechtěla jsem s ním mít už nic společného.

Toužila jsem po jediném. Dát se do kupy a na všechno zapomenout. Na další vztah jsem nechtěla ani pomyslet.

Jenže po pár měsících jsem poznala svého budoucího muže. Naše randění bylo ze začátku celkem pozvolné, bála jsem
se někomu znovu věřit. Nakonec jsem Milanovi podlehla a jsem za to ráda.

Když se nám narodil syn Maxmilian, došlo mi, že bych neměla o tomto tématu mlčet, ale naopak mluvit. Abych varovala ty, kteří s tím nemají zkušenosti, nebo tomu nevěří.

Příběh ze své minulosti jsem začala nejdříve říkat svým přátelům a před časem jsem s tím vystoupila i veřejně.

Dřív jsem si naprosto mylně myslela, že se mi nic podobného stát nemůže. Ale opak byl pravdou. Na tu věc jsem chtěla co nejdříve zapomenout, styděla jsem se a brala jsem to jako své selhání. Narození dítěte mě ale změnilo, uvědomila jsem si, že nechci jen nečinně stát.

Chci, aby se o tom vědělo a hovořilo. Aby ženám bylo jasné, že není jejich chyba, když jim muž ubližuje. Proto jsem založila nadační fond a pevně věřím, že to má smysl.

4, Co byste vzkázala ženám, které se možná nyní ve vašem příběhu poznávají?

Seberte poslední kousky sil, sebevědomí a lásky k sobě! Zabalte si batoh a okamžitě odejděte! Požádejte o pomoc rodinu, přátele, známé, neziskovou organizaci nebo krizové centrum, které se zaměřuje na oběti domácího násilí!

Hlavně přetrhejte veškeré kontakty a vazby s agresivním partnerem. A už nikdy se nevracejte!!!

5, Máte krásného syna Maxíka. Je ve věku, kdy se začínají děti vědomě vymezovat. Je něco, čím Vás v posledních dnech syn překvapil? Jak Vás osobně změnila role matky?

Maxík je moje největší láska. Každý den děkuji za to, že ho mám a že je zdravý. Ačkoliv je velice citlivý a srdečný, dokáže také pěkně zlobit, ale to k tomu patří. Překvapuje nás každý den a mě to neskutečně baví. Vždycky se tomu pak ještě dlouho směji.

Poslední hláška:

Já: ,,Maxíku, můžu si vzít brambůrku?“

Maxík: Ne!

Já: ,,Proč?“

Maxík: ,,Protože budeš tlustá.“

Já: ,,A táta si může vzít?“

Maxík: ,,Jo, on chce být tlustej:-).“

Ano, dokáži si představit, že bych byla na všechno sama. Teď myslím bez manžela (ne rodiny: mamka, taťka, brácha, babičky…). Dá se říci, že jsem na tuto variantu teoreticky připravena. Prakticky se na ni připravit nelze.

Nedokáži být stoprocentně závislá na partnerovi. (Přikládám to mým negativním životním zkušenostem.) I z tohoto a dalších důvodů jsem nebyla po narození syna doma, ale normálně jsem pracovala. Potřebuji mít pocit nezávislosti a schopnosti se postarat o sebe a dítě prakticky ze dne na den. Být matkou samoživitelkou je velice těžké a nejde jen o finanční stránku. Situace je o mnoho snazší, když máte fungující zbytek rodiny.

6, Kdybyste musela zítra odjet na opuštěný ostrov, kde není vůbec nic a mohla si vzít pouze 5 věcí, co by to bylo?

Ešus, kudla, spacák, stan a oheň.

7, Jaká byste vyslovila tři přání, kdybych držela kouzelnou kouli a měla jste na to minutu?

Chci zdravou, šťastnou, fungující rodinu.

8, Oslovuje Vás vědomý přístup k životu? Jaký máte názor na programy, které pomáhají lidem zvládnout strach zakořeněný v podvědomí? A myslíte si, že je to pro jejich život důležité?

Můj názor je takový, že by měl pomáhat každý, kdo může. Nemusíme dělat všichni všechno. Každý má blíž k něčemu jinému.

Pomáhat lidem se zvládáním strachu je určitě důležitá činnost. Strach nás paralyzuje, ochromuje, podepisuje se negativně na našem zdraví a mnoho dalšího.

Vím to z vlastní zkušenosti …

Na závěr, krátký dotazník :

Jaké je Vaše životné krédo? Jdi si za svým cílem.

Jakou jste udělala největší chybu? Jestliže se člověk z chyb poučí, tak to chyba nebyla. Protože to špatné, co jsme v životě prožili, z nás dělá silnějšího a lepšího člověka.

Co Vám udělá vždycky radost? Když mohu být obklopena šťastnou, zdravou a spokojenou rodinou.

Jak se udržujete ve formě? Chodím 3 x týdně běhat okolo 8 km.

Jste od přírody zrzka? Bohužel ne, jsem špinavá blondýna.

Děkuji Vám za rozhovor. Děkuji za otevřenost, která může podat pomocnou ruku ženám, které nyní stojí na místě. Ženám, které jsou na vážkách, zda odejít nebo ,,vydržet“.

Kdo je Bára?

foto: Nešo Matič, archiv Romana Pavelková