Žijeme ve světě, kde mnoho lidí měří svou hodnotu počtem lajků, pochvalou od druhých nebo uznáním od nadřízených. Pokud se příliš zaměřujete na vnější hodnocení, můžete se v tom snadno ztratit. Pojďme společně najít cestu, jak se od toho osvobodit a najít svou vlastní sebedůvěru. V tomto článku se dozvíte, odkud sebedůvěra pramení, co ji formuje a jak na ní můžeme zapracovat
Sebedůvěra je jedním z hlavních stavebních kamenů vztahu, který máme sami k sobě. Je o naší vlastní hodnotě a schopnostech, ale také o tom, jak přemýšlíme, jak se cítíme a jednáme. Pomáhá nám realisticky vnímat naše silné i slabé stránky a tím ovlivňuje náš přístup k překážkám a těžkým situacím. Zdravá sebedůvěra nám pomáhá rozpoznat, co zvládneme a kde leží naše hranice. Ale hlavně je to pocit, že jsme v pořádku takoví, jací jsme.
Sebedůvěra není vrozená, ale formuje se od dětství díky výchově, podpoře okolí a našim zkušenostem, které neustále získáváme v průběhu života. Každý náš úspěch i neúspěch ji ovlivňuje. Především první roky našeho života jsou pro sebedůvěru zásadní, protože to, jakou sebedůvěru si dítě vybuduje v raném věku, ovlivňuje jeho životní jistotu a schopnost přijmout sebe sama v budoucnu. Dítě potřebuje cítit, že je milováno takové, jaké je, bezpodmínečnou láskou.
Pokud dítě vyrůstá v láskyplném a bezpečném prostředí, je schopno lépe zvládat i náročné situace a těžkosti, které nám všem do života někdy přijdou. Sebedůvěra se ale formuje po celý život. Přesto má spousta lidí malou sebedůvěru nebo nízké sebevědomí a zaměřují se hlavně na své neúspěchy.
TIP: Jak uzdravit své vnitřní dítě
Hned na úvod mám pro vás několik otázek, díky kterým zjistíte, jak je na tom vaše sebedůvěra. Vnímejte své emoce, které vám otázky přináší. Zajímá nás, co lidé říkají a jak se na nás dívají, ale jsme často až příliš závislí na vnějším ocenění a názorech ostatních.
Zamyslete se nad následujícími otázkami:
Tyto otázky vám pomohou lépe porozumět svým emocím a tomu, jak moc na vás působí názory druhých.
Nízká sebedůvěra se často odráží v emocích, komunikaci i v chování. Lidé s nízkou sebedůvěrou bývají pronásledováni neustálými pochybnostmi o svých schopnostech a strachem z neúspěchu – dokonce i při úkolech, které obvykle zvládají. Mohou být pasivní, často hledají výmluvy, proč něco nejde, nebo se raději úplně vyhýbají výzvám a odpovědnosti. Ve spolupráci zůstávají neaktivní, zřídkakdy sdílejí své pocity a obavy a zpětné vazby se spíš bojí, než aby ji vyhledávali.
TIP: Osobní rozvoj je něco, co se vyvíjí po celý život. Mnohdy jsme ve slepé uličce, svírá nás naše negativní mysl nebo jsme v pasti neprospěšných vzorců. Pokud to chcete změnit, můžete vstoupit do Mojí akademie štěstí, ve kterém na tom zapracujeme spolu.
Závislost na vnějším hodnocení má své kořeny v našem dětství a výchově. Když jsme naučeni, že naše hodnota závisí na chvále druhých, dostáváme se do nekonečného kolotoče snahy zavděčit se všem ostatním, jen ne sobě. Pokud nám okolí neposkytne očekávané uznání, cítíme frustraci a nespravedlnost. Přitom pravdou je, že lidé, kteří nás neustále kritizují nebo hodnotí negativně, často sami a nevědomě bojují s nízkým sebevědomím nebo traumaty.
Dnešní výchova a systém často působí na lidi prostřednictvím negativních emocí a pocitů. Už rodiče takto působí na své děti, třeba když říkají „Pokud neuděláš tohle, jsi zlobivé dítě a nedostaneš odměnu“. Takto v tom pokračují učitelé a další lidé, které jsou pro děti autoritou. Ve škole slýcháme, že se musíme zlepšit, jinak z nás nic nebude, že na něco nemáme a podobně.
Tím se naše sebedůvěra i sebehodnota podrývá. Děje se to ale nevědomě v rámci systémové výchovy, který z nás má udělat poslušné loutky, které moc neuvažují a neuspokojují primárně své potřeby. Protože kdyby to všichni dělali, mohlo by dojít k tomu, že by nikdo nechtěl uspokojovat potřeby systému. Může to vycházet už z minulosti, kdy člověk potřeboval ochranu a spolupráci pro přežití, tudíž musel být pro danou komunitu užitečný.
TIP: Existenční krize a jak se nenechat sevřít svou myslí
V dnešní době je mnoho lidí na sociálních sítích. Zatímco někteří sledují hodnotný obsah, mnozí měří svou hodnotu podle počtu lajků. Pak si tito lidé myslí, že když pod fotkou nemají 100 lajků, vypadají hrozně a nestojí za nic. Je to destruktivní, kam se nás společnost snaží nasměrovat.
Co kdybyste se nad to zkusili povznést a snažili se pochopit, že ať už počtu “To se mi líbí” dáváte jakoukoliv důležitost, je to jen vaše přesvědčení? Je to totiž destruktivní z obou stran. Ať už vás málo lajků rozesmutní, nebo vás hodně lajků potěší, v obou případech lpíte na vnějším ohodnocení.
Mám pro vás své dvě oblíbené metody, se kterými můžeme efektivně zapracovat na sebedůvěře a na tom, jak se zbavit závislosti na vnějším hodnocení druhých.
Prvním krokem ke zlepšení sebedůvěry je zamyslet se nad lidmi, se kterými trávíte čas. Vezměte si papír a rozdělte ho na dvě části. Do jedné napiště seznam lidí, se kterými se vídat chcete, a ty, se kterými se vídat musíte (například kolegové v práci, sousedí atd.). U každého člověka si pak položte otázku: „Přináší mi tento člověk do života pozitivní energii a podporu, nebo naopak vyvolává negativní emoce, zpochybňuje mě a sráží mou sebedůvěru?“
Pokud negativní lidi, kteří sráží vaši sebedůvěru, nemůžete ihned odpojit ze života, začněte se na jejich slova a rady dívat jako přes mlhu. Když něco říkají, představte si hustou mlhu, kdy daný člověk stojí na jejím konci. Jeho energie k vám přes mlhu nedojde.
Někdy se děje, že příliš pozornosti věnujeme lidem, kteří nám do života vnáší nervozitu a stres. Zkuste se ale zamyslet, zda vám opravdu přijde názor toho člověka objektivní a důležitý nebo cítíte, že mluví jen o sobě a o tom, co mu chybí.
Naopak lidi, kteří vás dokážou podpořit a pomoci vám, si ve svém životě hýčkejte.
TIP: Kdo je introvert a 6 silných stránek, které mají
Když jste závislí na hodnocení od druhých, je to velmi destruktivní. Uvědomte si, že každý z nás má jiné startovní podmínky. Není fér porovnávat své úspěchy s někým, kdo vyrůstal v úplně jiném prostředí. To, že někdo umí něco lépe nebo rychleji než vy, neznamená, že jste méně hodnotní.
Naopak – každý z nás je originální a má svou jedinečnou cestu. Přestaňte se honit za očekáváními druhých nebo společenskými normami. Ať už jde o práci, vztahy nebo životní cíle, důležité je, abyste si vy sami dokázali říct, co vás naplňuje a co vám dává smysl.
Když vás bude zajímat hodnocení od ostatních, položte si místo toho tyto otázky:
TIP: Jak najít smysl života a proč ho lidé ztrácí
Na závěr mám pro vás ještě několik tipů, které mohou pomoci na naší cestě za sebedůvěrou. Osobní rozvoj a práce na sobě je totiž komplexní.
Zpětná vazba, a to i ta negativní, je cenná. Zjistíme díky ní to, co můžeme zlepšit a na čem zapracovat. Berme zpětnou vazbu jako příležitost k učení, ne jako útok. Zároveň se obklopme lidmi, od kterých je zpětná vazba konstruktivní a podána upřímně.
Máme-li svůj záměr a jasný cíl, oslavujme i malé krůčky a úspěchy. Krátkodobé cíle a překonané překážky nás motivují pokračovat dál. Každý splněný cíl, byť sebemenší, je důvodem k oslavě. Ponořme se do pocitu radosti a hrdosti, když se nám něco podaří.
TIP: Trvalé štěstí aneb jak být dlouhodobě šťastný
Vizualizace je mocná metoda nejen v cestě za naší sebedůvěrou. Vizualizace funguje tak, že si představíme úspěšný výsledek toho, na co se zaměřujeme. Vyvarujme se obav a myšlenek na to, co by se mohlo pokazit. Koncentrujme svou pozornost na to, jak to dobře dopadne a jak se v té situaci cítíme. Jinými slovy si to prožijme tak, jako by se to už tak opravdu stalo. Protože díky tomu zvládneme mnohem lépe všechny překážky, které mohou přijít.
Sebedůvěra úzce souvisí se sebeláskou, protože vyjadřuje to, jak vnímáme sami sebe. Pokud jsme k sobě kritičtí a soustředíme se jen na své chyby a neúspěchy, zbytečně si komplikujeme život. Zkusme místo toho sami k sobě mluvit tak, jako bychom podporovali svého blízkého. Takto se dokážeme povzbudit a ocenit, když budeme mít zrovna těžkou chvíli. Každé milé slovo, které sami sobě věnujeme, posiluje naši vnitřní odolnost a dodává nám sebedůvěru.
To, jak nás vnímá okolí, ovlivňuje i to, jak sami sebe vidíme. Pokud působíme profesionálně, vstřícně a energicky, budeme se cítit lépe ve všem, co děláme. Věnujme svou pozornost tomu, jak se chováme a jak s druhými jednáme. Protože když jednáme s laskavostí, vyzařujeme úplně jinou energii.
TIP: 4 afirmace, které vám změní život
Srovnávání nás často připravuje o vnitřní klid, protože vidíme, jak se druhým daří, nebo jak něco zvládají lépe. Ale nikdy nevidíme, co se ostatním nedaří nebo jak to vnímají oni sami. Zkusme se proto soustředit na to, co se daří nám, a nesrovnávat všechno s tím, jak to mají druzí.
Víte, jak významná je v našem životě vděčnost? Vděčnost nám do života přináší klid na duši a pomáhá zaměřit se na vše dobré v životě, i v těch nejtěžších situacích. Zkusme si každý den napsat 5 věcí, za které jsme vděční. Protože někdy naše pozornost tolik ulpívá na tom, co se nám nedaří, že nevidíme nic jiného. Přitom můžeme být vděční třeba proto, že jsme zdraví, že kolem sebe máme své blízké nebo že můžeme jít ven. Není to totiž samozřejmost, kterou by měl každý.
TIP: Co je spřízněná duše a 11 znamení, jak ji poznat
Naučme se nastavovat své hranice. Ty určují, kolik toho zvládneme, abychom se cítili dobře. Není potřeba brát na sebe další a další povinnosti a úkoly v práci nebo doma. Nechceme být pod tlakem a v napětí, ze kterého pak pramení stres, úzkost nebo vyhoření.
Začněme tím, že si upřímně odpovíme na otázky: „Co mě unavuje?“, „Kdy se cítím pod tlakem a ve stresu?“ Naučme se své potřeby sdělovat ostatním laskavě a nebojme se říct si o pauzu, čas pro sebe nebo odpočinek. Respektujme své hranice sami i vůči druhým, protože jen tak získáme pocit klidu a sebehodnoty, který hranice přinášejí.
Často na něco kývneme, protože je nám hloupé odmítnout nebo máme strach neuspokojit potřeby druhých. Jenže říkat „ne“ je opravdu umění. Pomáhá nám to držet si své hranice a nezbláznit se, když po nás šéf chce více práce. Pokud se na něco necítíme, není to s námi v souladu nebo jsme už prostě vyčerpaní, nebojme se odmítnou. Každé „ne“ vyslovené druhým je často „ano“ pro vás samotné.
TIP: Co pomáhá proti únavě a vyčerpání a jak mít energii neustále
Každý z nás občas šlápne vedle. Chyby nejsou důkazem slabosti, ale příležitostí k růstu. Když se něco nepovede, netrestejme se za to. Můžeme se na celou situaci podívat úplně z jiného úhlu. Co nám tato zkušenost přinesla? Vše nám přináší ponaučení a příště jsme už moudřejší, takže to můžeme udělat jinak. Není potřeba se trestat za to, co se stalo, protože tehdy jsme to jinak třeba vůbec neuměli.
Kdo je autorka?
Bára je symbolem prospěšného myšlení v ČR a je také maminkou úžasných bytostí. Stojí za projektem osobního rozvoje Detoxikuj život, který pomohl tisícům lidí při objevování jejich sebehodnoty a probuzení vnitřní síly při vytváření prospěšnější verze jejich života. Je autorkou knih Detoxikuj život, trilogie Luna z lůna a bestselleru Maják v srdci.
Vytváří specifické fungující metody a online programy, díky nimž se lidé vrací ke své síle. Své poselství šíří prostřednictvím přednášek napříč Českem a Slovenskem a pořádáním vědomých seminářů a campů.