DETOXIKUJ ŽIVOT - BARBORA ENGLISCHOVÁ

Aha moment aneb Jak si vytváříme stres (v naší hlavě)

Stála jsem frontu na poště. V ruce papírek s poznámkami co musím zařídit. Polovinu jsem již měla za sebou. Hlavou mi běželo, při průběžné kontrole vyvolávací cedule s pořadovými čísly, co ještě budu muset stihnout.

A že toho bylo. Pohled se na chvíli zastavil na mém písmu. Banka, nákup potravin, drogerie, opravna obuvi, živnostenský úřad, knihovna. To je ještě na dvě hodiny, prolétlo mi hlavou.

Začínala jsem být nervózní. Na vše je pevně vyměřený čas. Ten můj znamenal uspat po obědě synka, přivítat v mém bytě babičku a vyrazit. Když se malý probouzí už jsem zpět doma a vyrážíme ven.

No něco stihnu a budu pokračovat zase zítra, běželo mi hlavou. Fronta moc nepostupovala a já pomalu uvažovala o tom, že půjdu, když přišla ONA.

Pohledná, upravená paní středního věku. Pohledem jsem zavadila o vyvolávací přístroj na tisk lístků ve chvíli kdy zmáčkla tlačítko. Takže též doporučené psaní, proběhlo mi hlavou. Já už to nestihnu, dám jí můj lístek ať nemusí čekat tak dlouho. Přemýšlela jsem si v duchu. A zamířila jsem k ní.

,,Dobrý den, mladá paní, tady máte číslo. Já už to dnes nestihnu. Tak ať ušetříte nějaký čas….,“ říkám a dívám se jí do očí.

Její pohled vyhledal moje oči a potom se rozostřil. Začala tiše plakat a nic neříkala. Chytila jsem ji za rameno a směrovala ji směrem k východu.

,,Co se děje, je vám dobře?“ Jedna automatická otázka střídala druhou. Chvilku to trvalo. A potom mi to začala vyprávět.

Svého času byla velmi úspěšnou lékařkou. Její ordinace se od rána plnila lidmi. Její obvod praskal ve švech. Pracovala pořád. Když v pozdním odpoledni zavírala dveře od ordinace čekalo ji další papírování po příchodu domů.

Dělala to tak 18 let. Maminka jí zemřela po vleklé nemoci, tatínek rok po ní. Sourozence neměla. Manželství se pomalu rozpadlo, manželovi poznámky o tom, že už ji zná jenom z fotografií a že vše nezvládá sám neslyšela.

V honbě za kariérou nebyl čas věnovat se do hloubky něčemu jinému. Nechtěla se hrabat ve svých myšlenkách, měla pro to důvod. Sama byla na zhroucení z neustálých povinností.

O jedno dítě přišla již ve čtvrtém měsíci těhotenství. O milovanou dceru v jejích třech letech. Neodhalená vývojová vada srdce. Jaký paradox, lékařka a nepoznala nic.

Každý den se za to vinila.

Vše řešila prací. Až když odešel manžel pochopila. Jediné co jí zbylo byla ordinace a samota. V ten den zavřela za sebou dveře neobvykle brzo. Sestra se překvapeně zeptala, kam paní doktorka jde. Tenkrát řekla jen, že končí.

Už se tam nikdy nevrátila. Obvod předala mladému lékaři, synovi jedné známé. Přestěhovala se na kraj vesničky, kde se narodila její maminka. A tam nyní žila. A snažila se navázat postupně znovu vztah s bývalým manželem. Šlo to velmi těžko, už jí nedůvěřuje. On má pocit, že ho v tom po smrti dcerky nechala samotného. On jí potřeboval.

Ten den jsme si před poštou povídaly půl hodiny. Potom jsme se sešly několikrát a nyní po roce a půl už jsme regulérní kamarádky.

Ten den jsem si uvědomila, že je úplně jedno co si myslíte, že musíte. Poněvadž toho co opravdu ,,musíte,, je mnohem méně.

Musíte:

  • se postarat o svůj vztah, děti a osobní pocit štěstí
  • se k sobě chovat s úctou, láskou a respektem
  • žít život, který vás bude činit šťastnějšími
  • zažívat pocit naplnění, mít sny a jít si za nimi
  • pomáhat potřebným a čerpat z tohoto pocitu vlastní pocit naplnění

Rozhodně nemusíte! :

  • plnit nesmyslné příkazy okolí
  • podvolovat se tyranům, vysavačům energie ani dominantní tchýni
  • plnit naplánované seznamy nesmyslných nákupů a povinností, které stejně tak lze udělat v jiný čas nebo v jiný den
  • naplňovat cizí představy o správném životě
  • snášet útlak hraničící se šikanou
  • respektovat názory s kterými nesouzníte
  • žít v područí svých strachů a obav, které na vás plive okolní svět formou rádoby kamarádských doporučení

Držíme, v mnoha případech sami nad sebou, bič. Tudíž ho zahoďte a zkuste to jinak.

Pamatujete ještě jak vypadá pohodové ráno? Snídaně s rodinou u jednoho stolu? Týden bez televize? Měsíc bez televize? Les na jaře, les na podzim, v létě i v zimě? Jak chutnají maliny a borůvky trhané rovnou z keříků do pusy?

Pamatujete na pocit čirého štěstí? Na pocit, že nic nemusíte? Na chvilku, která je jen vaše? Pamatujete na okamžik, kdy jste se vzali s partnerem poprvé za ruku? A naposledy? Na první pusu? Pamatujete na ten pocit, když jste nazí skočili do rybníka?

Pamatujete si na pocit svobody, kdy jste věděli, že zvládnete všechno, o co budete opravdu stát? Na chuť, která vás vedla na cestě ke změně?

Pokud jste odpověděli na otázky většinou ano patříte k těm šťastnějším, kteří již našli rovnováhu mezi tím, co je opravdu důležité a co zkrátka není (i když se to tak někdy tváří).

Pokud odpovídáte spíše slůvkem NE zastavte se. Hned teď. A dejte na misku vah povinnosti a vše, co váš život obohacuje a vás osobně naplňuje. Protože v životě i v přírodě je důležitá rovnováha. A každé vychýlení se někde projeví. Ať už dříve nebo později.

Platón:

„Snadno odpustíme dítěti, které se bojí tmy. Opravdovou životní tragédií však je, když se lidé bojí světla.“

Barbora Englischová
autorka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT
Pomáhám lidem, kteří padají v jakékoliv životní oblasti směrem dolů, roztáhnout jejich křídla. Není důležité v jaké životní fázi se právě nacházíte, důležité je co začínáte dělat právě nyní. Pár slov o mně vám možná napoví víc. Moje 30denní výzva pomohla již mnoha lidem a já věřím, že pomůže i vám. Hledáte záchranné lano z nějaké konkrétní situace? Podívejte se na rubriky na mém blogu nebo si stáhněte zdarma Tahák aneb Jak se hned zbavit negativního myšlení.
Zde najdete e-knihu POROZCHODNÍK, která vám pomůže krok po kroku zbavit se bolesti, úzkostí a nasměrovat vaši energii směrem, který pro vás bude přínosný.
Svoji intuici s láskou tříbím již přes dvacet let a skrze ni a s vhledem do podstaty vědomí vám nabízím nový životní náhled, pojmenování původce problému ve vašem životě a pomocnou ruku při změně směru vaší životní cesty.
Komentáře
  1. Jana Grafová napsal:

    Báro krásný článek. Jen mě to utvrdilo v tom, že jsem učinila správně, když jsem tento týden dala výpověď. Dospěla jsem k tomu, že opravdu nemusím plnit nesmyslné příkazy šéfa, ale mohu mít i jinou práci, do které se budu těšit. Doufám, že díky tomuto článku lidé najdou odvahu ke změně.

    • englischova@email.cz napsal:

      Děkuji Vám Jano za milý komentář. Ano, nikdo si nemusí nechat líbit to, co ho sráží, ponižuje a zcela zahlcuje jeho pozornost negativní energií. Držím Vám palce. Bára

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů