Příběh, jak vzniká stres v naší hlavě

Stres je něco, co potkává každého člověk v průběhu celého života. Proto bych vám ráda pověděla krátký příběh o tom, jak vzniká stres v naší hlavě a jaké může mít důsledky. Doufám, že si možná někdo z vás uvědomí, co doopravdy (ne)musí.

Co je stres a jak nás ovlivňuje

Stres je stav, kdy se cítíme ohroženi nebo máme pocit, že nedokážeme čelit situacím, které nás zatěžují. Máme pocit, že je toho na nás hodně, nestíháme, nemáme čas na to, co bychom si sami přáli, a jsme přehlceni povinnostmi, které nás tlačí. Pak přijde spouštěč, sebemenší maličkost, která nás dostane, a najednou nejsme v rovnováze. Stres je taková naše přirozená obrana těla, která nám jako signál ukazuje, že už je toho zkrátka dost a dostáváme se do krizové situace.

Mohou nás zasáhnout různé typy stresu, které jsou spojeny s tím, co se kolem nás a s námi děje. Stres má také různé příčiny jako sociální nátlak, nadcházející zkoušky, rozchod, problémy v práci, v rodině, zdravotní potíže, pocit viny, zlomené srdce, nízké sebevědomí a mnoho dalších příčin.

Co lidé cítí při stresu

Jakmile jsme vyvedeni z naší rovnováhy těla, mysli a emočního nastavení, přichází různé stresory jako:

• Vnější vlivy jako hluk nebo nebezpečí.
• Nedostatek základních potřeb, například spánku nebo jídla.
• Zátěž při výkonu, která může být způsobena časovým tlakem, vysokými nároky, ale i monotónní činností.
• Sociální konflikty jako hádky, izolace nebo problémy s blízkými.
• Vnitřní nejistoty – třeba nízké sebevědomí nebo vnitřní rozpory.

A všechny tyto negativní pocity a emoce nás uzavírají do kruhu, ze kterého se neumíme dostat ven. K tomu se také přidávají fyzické projevy stresu, jako jsou potíže s dýcháním, zvýšený tep, svalové napětí, oslabená imunita a podobně.

TIP: Jak změnit negativní myšlení na pozitivní a 8 tipů, jak si udržet pozitivní mysl

Příběh o tom, jak vzniká stres v naší hlavě

Stála jsem frontu na poště. V ruce papírek s poznámkami, co musím zařídit. Polovinu jsem již měla za sebou. Hlavou mi běželo, při průběžné kontrole vyvolávací cedule s pořadovými čísly, co ještě budu muset stihnout.

A že toho bylo. Pohled se na chvíli zastavil na mém písmu. Banka, nákup potravin, drogerie, opravna obuvi, živnostenský úřad, knihovna. To je ještě na dvě hodiny, prolétlo mi hlavou.

Vyměřený čas

Začínala jsem být nervózní. Na vše je pevně vyměřený čas. Ten můj znamenal uspat po obědě synka, přivítat v mém bytě babičku a vyrazit. Když se malý probouzí, už jsem zpět doma a vyrážíme ven.

No něco stihnu a budu pokračovat zase zítra, běželo mi hlavou. Fronta se moc nepostupovala a já pomalu uvažovala o tom, že půjdu, když přišla ONA.

Pohledná, upravená paní středního věku. Pohledem jsem zavadila o vyvolávací přístroj na tisk lístků ve chvíli kdy zmáčkla tlačítko. Takže též doporučené psaní, proběhlo mi hlavou. Já už to nestihnu, dám jí můj lístek ať nemusí čekat tak dlouho, přemýšlela jsem v duchu. A zamířila jsem k ní.

„Dobrý den, mladá paní, tady máte číslo. Já už to dnes nestihnu. Tak ať ušetříte nějaký čas….,“ říkám a dívám se jí do očí. Její pohled vyhledal moje oči a potom se rozostřil. Začala tiše plakat a nic neříkala. Chytila jsem ji za rameno a nasměrovala ji směrem k východu.

Stres v průběhu celého života

„Co se děje, je vám dobře?“ Jedna automatická otázka střídala druhou. Chvilku to trvalo. A potom mi to začala vyprávět. Svého času byla velmi úspěšnou lékařkou. Její ordinace se od rána plnila lidmi. Její obvod praskal ve švech. Pracovala pořád. Když v pozdním odpoledni zavírala dveře od ordinace, čekalo ji další papírování po příchodu domů.

Dělala to tak 18 let. Maminka jí zemřela po vleklé nemoci, tatínek rok po ní. Sourozence neměla. Manželství se pomalu rozpadlo, manželovi poznámky o tom, že už ji zná jenom z fotografií a že vše nezvládá sám, neslyšela.

TIP: Krize ve vztahu a proč naše vztahy nefungují

Honba za kariérou

V honbě za kariérou nebyl čas věnovat se do hloubky něčemu jinému. Nechtěla se hrabat ve svých myšlenkách, měla pro to důvod. Sama byla na zhroucení z neustálých povinností.

O jedno dítě přišla již ve čtvrtém měsíci těhotenství. O milovanou dceru v jejích třech letech. Neodhalená vývojová vada srdce. Jaký paradox, lékařka a nepoznala nic. Každý den se za to vinila.

Vše řešila prací. Až když odešel manžel, pochopila. Jediné, co jí zbylo, byla ordinace a samota. V ten den zavřela za sebou dveře neobvykle brzy. Sestra se překvapeně zeptala, kam paní doktorka jde. Tenkrát řekla jen, že končí.

TIP: Pocit viny a jak s ním pracovat

Konec začarovaného kruhu

Už se tam nikdy nevrátila. Obvod předala mladému lékaři, synovi jedné známé. Přestěhovala se na kraj vesničky, kde se narodila její maminka. A tam nyní žila. A snažila se navázat postupně znovu vztah s bývalým manželem. Šlo to velmi těžko, už jí nedůvěřuje. On má pocit, že ho v tom po smrti dcerky nechala samotného, když ji potřeboval.

Ten den jsme si před poštou povídaly půl hodiny. Potom jsme se sešly několikrát a nyní po roce a půl už jsme regulérní kamarádky.

TIP: 3 kroky, jak zachránit vztah když druhý nechce a kdy to má smysl

Co doopravdy (ne)musíte

Ten den jsem si uvědomila, že je úplně jedno, co si myslíme, že musíme. Poněvadž toho, co opravdu „musíme“, je mnohem méně.

Co musíme

• Postarat se o svůj vztah, děti a osobní pocit štěstí,
• chovat se k sobě s úctou, láskou a respektem,
• žít život, který nás bude činit šťastnějšími,
• zažívat pocit naplnění, mít sny a jít si za nimi,
• pomáhat potřebným a čerpat z tohoto pocitu vlastní pocit naplnění.

Co rozhodně nemusíme

• Plnit nesmyslné příkazy okolí,
• podvolovat se tyranům, energetickým upírům, ani dominantní tchýni,
• plnit naplánované seznamy nesmyslných nákupů a povinností, které stejně tak lze udělat v jiný čas nebo v jiný den,
• naplňovat cizí představy o správném životě,
• snášet útlak hraničící se šikanou,
• přijímat názory, se kterými nesouzníme,
• žít v područí svých strachů a obav, které na nás plive okolní svět formou rádoby kamarádských doporučení.

Zkusme to jinak

Držíme, v mnoha případech sami nad sebou, bič. Tudíž ho zahoďte a zkuste to jinak a popřemýšlejte.

Pamatujete ještě, jak vypadá pohodové ráno? Snídaně s rodinou u jednoho stolu? Týden bez televize? Les na jaře, les na podzim, v létě i v zimě? Jak chutnají maliny a borůvky trhané rovnou z keříků do pusy?

Pamatujete na pocit čirého štěstí? Na pocit, že nic nemusíte? Na chvilku, která je jen vaše? Pamatujete na okamžik, kdy jste se vzali s partnerem poprvé za ruku? A naposledy? Na první pusu? Pamatujete na ten pocit, když jste nazí skočili do rybníka?

Pokud jste odpověděli na otázky většinou ano patříte k těm šťastnějším, kteří již našli rovnováhu mezi tím, co je opravdu důležité, a co zkrátka není (i když se to tak někdy tváří).

Pokud odpovídáte spíše slůvkem NE, zastavte se. Hned teď. A dejte na misku vah povinnosti a vše, co váš život obohacuje a vás osobně naplňuje. Protože v životě i v přírodě je důležitá rovnováha. A každé vychýlení se někde projeví. Ať už dříve nebo později.

TIP: Pamatujete si na pocit svobody, kdy jste věděli, že zvládnete všechno, o co budete opravdu stát? Na chuť, která vás vedla na cestě ke změně? To vše se učí lidé v mojí akademii. 

Na závěr

Seneca: „Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“

Zákon přitažlivosti je neúprosný. Je neomylný a nedělá výjimky. O tom učím v mém online programu Zákon přitažlivosti v praxi. To, čemu dáváte pozornost, roste.

Pokud necháte svoje emoce a pocity ovlivňovat tím, co právě nyní žijete, máte jednu jistotu. BUDETE ŽÍT V BUDOUCNU TO SAMÉ.

Pokud dokážete změnit to, co cítíte, změníte to, co budete žít v budoucnu. Mějte to na paměti, až se ocitnete v situaci, která se vám jeví jako neprospěšná. Držím vám palce.