Dětství je obdobím, kdy se formuje naše psychika, sebevědomí a vnímání světa. Bohužel ne každý zažije dětství plné lásky a bezpečí. Trauma z dětství může mít dlouhodobé následky, ovlivňovat naše vztahy, sebevědomí a způsob, jakým reagujeme na životní výzvy. Jak ale toto trauma vyléčit? Nejprve je nutné ho pochopit a pak se vydat na cestu uzdravení. Ráda bych se s vámi podělila o prospěšné kroky, jak na to.
Trauma z dětství vzniká v důsledku bolestivých zážitků, které dítě není schopno emočně zpracovat. Může se jednat o:
Dítě, které čelí těmto zkušenostem, si je nedokáže vysvětlit a velmi často si je bere osobně – jako by bylo jeho vinou, že se něco takového děje. Tento neprospěšný vzorec si pak s sebou nese až do dospělosti.
Mohlo by vás zajímat: Jak poznat domácí násilí
Trauma z dětství se nemusí vždy projevovat jako jasná vzpomínka na bolestnou událost. Často se ukrývá v podvědomí a projevuje se skrze naše myšlení, chování a emoční reakce. Možná se neustále cítíte nedostateční, bojíte se odmítnutí, máte potíže s důvěrou nebo se vyhýbáte konfliktům za každou cenu.
Můžete zažívat intenzivní úzkost, pocity viny, neustálou potřebu někomu dokazovat svou hodnotu nebo naopak necitlivost vůči vlastním emocím. Trauma se může projevit i v těle – častými bolestmi hlavy, napětím nebo chronickou únavou.
Pokud se vám některé vzorce chování opakují a máte pocit, že vás brzdí v životě, podívejte se zpět a pokuste se zjistit, zda jejich kořeny nesahají právě do vašeho dětství.
Dětské trauma nezůstává jen v minulosti – jeho stíny se často táhnou celým naším životem. Ovlivňuje to, jak vnímáme sami sebe, jak jednáme s ostatními i jak se rozhodujeme.
Pojďme se podívat na nejčastější důsledky traumatických zážitků a jak mohou ovlivňovat náš každodenní život.
Děti si často myslí, že pokud s nimi někdo špatně zacházel, bylo to jejich vinou. Tento pocit viny se může přenést až do dospělosti – věříme, že nejsme dost dobří a že si nezasloužíme lásku nebo úspěch.
Naše podvědomí řídí většinu našich rozhodnutí. Pokud v sobě máme vzorce zranění, můžeme se sami nevědomě sabotovat – například odmítat úspěch, protože se necítíme hodni.
Pokud jsme v dětství nezažili zdravé vztahy, může pro nás být těžké je utvářet v dospělosti. Můžeme přitahovat toxické partnery, opakovat vzorce z rodiny nebo se citově uzavírat.
Lidé s dětským traumatem často bojují s nízkým sebevědomím. Může pro ně být těžké přijmout pochvalu nebo věřit ve vlastní schopnosti. Jak si uvědomit vlastní sebehodnotu se dozvíte TADY.
Pokud svá zranění neuzdravíme, existuje riziko, že je nevědomě předáme svým dětem – například přísnou výchovou, odmítáním emocí nebo neustálou kritikou.
Silné trauma může vést až k PTSD – posttraumatické stresové poruše, která se projevuje úzkostmi, „flashbacky“ nebo emočními výkyvy.
Někteří lidé se snaží trauma vyřešit tím, že opakují chování svých rodičů. Mohou se stát přísnými, chladnými nebo dokonce násilnými, protože si myslí, že to je „normální“.
Lidé s traumatem často reagují přehnaně nebo naopak otupěle, protože se jejich nervový systém přizpůsobil životu ve stresu.
Trauma z dětství nás může udržovat v roli oběti, například můžeme mít pocit, že jsme bezmocní, že náš život nemá směr a že nejsme pány svého osudu.
Léčení traumatu z dětství je cesta, která vyžaduje čas, odvahu, pochopení a laskavost k sobě samým. Ale je to cesta, která stojí za to. Když se rozhodneme pro uzdravení, neuzdravujeme jen sebe. Měníme tím celý svůj život i budoucnost našich dětí.
Sepsala jsem pro vás 12 tipů, jak vyléčit a odbourat trauma z dětství.
Prvním krokem k uzdravení je upřímně si přiznat, že jsme byli zraněni. Mnoho lidí si trauma odmítá připustit, protože si říkají, že „to nebylo tak hrozné“, „ostatní to měli horší“ nebo „to už je minulost“. Jenže popírání bolesti ji nevymaže, naopak ji udržuje v podvědomí.
Přijetí traumatu neznamená, že se v něm budeme donekonečna utápět, ale že si dovolíme uznat, že se něco ošklivého skutečně stalo a že to mělo vliv na náš život.
Děti si často myslí, že když jim někdo ubližuje, je to jejich vina. „Kdybych byl/a lepší, rodiče by mě měli radši“, „Zasloužil/a jsem si to“, „Byl/a jsem příliš citlivý/á“ – to jsou běžné myšlenky obětí dětského traumatu.
Pravda ale je, že jako děti jsme byli bezmocní a neměli jsme možnost si vybrat, v jakém prostředí vyrůstáme. Zodpovědnost za to, co se stalo, neneseme my, ale ti, kteří nám ubližovali nebo nás zanedbávali.
Vnitřní dítě je ta část nás, která si v sobě stále nese bolest a zranění z dětství. Často se projevuje v situacích, kdy reagujeme přehnaně citlivě nebo se cítíme bezmocní. Práce s vnitřním dítětem nám pomáhá doplnit to, co nám v dětství chybělo – lásku, bezpečí, přijetí.
Nemusíme se snažit uzdravit sami. Terapeut, životní kouč nebo podpora přátel a rodiny mohou být pomocníky na naší cestě k uzdravení. Profesionální pomoc nám umožní pochopit souvislosti našeho traumatu a naučit se s ním pracovat.
Mnoho lidí s dětským traumatem trpí nízkým sebevědomím. Učit se přijmout sami sebe znamená dát si to, co jsme v dětství možná nedostali – laskavost, respekt, přijetí.
Tip: Nízké sebevědomí a jak se podceňovat prospěšně
Emoce, které jsme v dětství potlačili, se mohou v dospělosti projevovat jako úzkosti, vztek, deprese nebo pocity bezmoci. Místo toho, abychom je ignorovali, je lepší se naučit s nimi pracovat.
Mohlo by vás zajímat: Základní emoce a jak s nimi pracovat
Odpustit neznamená zapomenout nebo schválit to, co se stalo. Odpustit znamená přestat nést tíhu minulosti a uvolnit místo pro klid a svobodu. Odpusťte ostatním, ale hlavně odpusťte sami sobě.
Naše myšlenky ovlivňují to, jak se cítíme. Pokud si opakovaně říkáme, že nejsme dost dobří, nikdy se nebudeme cítit sebevědomě. Změňte své vnitřní nastavení, například opakováním pozitivních afirmací.
TIP: 4 afirmace, které vám změní život
Pokud jste stále v kontaktu s lidmi, kteří vás ponižují nebo vám ubližují, je možná čas tyto vztahy ukončit nebo alespoň stanovit jasné hranice. Obklopte se raději lidmi, kteří vás podporují a respektují.
Tělo a mysl jsou propojené. Trauma se často ukládá i v našem fyzickém těle. Pohyb a vědomá péče o sebe pomáhá v procesu uzdravování z traumatu. Pravidelně se hýbejte – jóga, tanec nebo procházky pomáhají uvolnit napětí. Nebo vyzkoušejte meditaci či dechová cvičení.
Mnoho lidí, kteří zažili dětské trauma, v sobě nosí hluboký pocit viny nebo studu. Možná jste slyšeli věty jako „Jsi problémový/á“, „Nikdy z tebe nic nebude“ nebo „Jsi moc citlivý/á“. Pokud jste vyrůstali v prostředí, kde vás neustále kritizovali, přehlíželi nebo nerespektovali, mohli jste si začít myslet, že s vámi něco není v pořádku.
Ale pravda je jiná. Vy nejste špatní. Špatné bylo to, jak s vámi bylo zacházeno. Děti nejsou od přírody „zlobivé“ nebo „nedostatečné“, pouze reagují na své prostředí a snaží se přežít.
Pokud jste se jako dítě museli přizpůsobovat, potlačovat své pocity nebo být „hodní“ za každou cenu, neznamená to, že jste méně hodnotní. Znamená to jen, že jste dělali to nejlepší, co jste mohli.
Tip: Deprese a úzkosti aneb přestaňte hrát jejich hru
Vyrůstat v toxickém nebo kritickém prostředí často znamená, že si neseme přesvědčení, že musíme něco dokázat, abychom byli hodni lásky. Možná si říkáte: „Až budu úspěšný/á, až budu hezčí, až budu hubenější, až mě budou všichni chválit… pak budu dost dobrý/á.“ Jenže tento způsob myšlení vás nikdy nenechá pocítit skutečnou spokojenost. Už teď jste dost dobří.
Nemusíte se neustále zlepšovat, abyste si zasloužili lásku a respekt. Nemusíte být dokonalí. Vaše hodnota nespočívá v tom, co děláte, ale v tom, kdo jste.
Ptáte se, jak své trauma z dětství nepředat vlastním dětem? Zkuste:
Mohlo by vás zajímat: Vnitřní dítě v nás aneb Jeho obavy a strachy
Kdo je autorka?
Bára je symbolem prospěšného myšlení v ČR a je také maminkou úžasných bytostí. Stojí za projektem osobního rozvoje Detoxikuj život, který pomohl tisícům lidí při objevování jejich sebehodnoty a probuzení vnitřní síly při vytváření prospěšnější verze jejich života. Je autorkou knih Detoxikuj život, trilogie Luna z lůna a bestselleru Maják v srdci.
Vytváří specifické fungující metody a online programy, díky nimž se lidé vrací ke své síle. Své poselství šíří prostřednictvím přednášek napříč Českem a Slovenskem a pořádáním vědomých seminářů a campů.