Sedíte na podlaze vedle postele. Už je tma. Dítě se vrtí, pláče, znovu potřebuje napít, vyčůrat se, znovu se ptá, jestli tam ještě chvíli zůstanete. A vy jste unavení. V hlavě se vám promítá všechno, co jste ještě nestihli. Kvanta nedodělané práce, špinavé nádobí a prádlo. A přesto tam jste. Ne proto, že musíte, ale protože ve vás něco ví, že právě tohle je ono. Tohle je respektující výchova. Ne ta z knih ani z tabulek, ale ta vaše, pomalá, nedokonalá, často bolavá, ale skutečná. Jde o styl výchovy, který je autentický, reálný a vede ho srdce.

Co je to respektující výchova

Když mluvíme o respektující výchově, mluvíme o vztahu. Ne o metodě nebo novém trendu, ale o něčem, co voní po domově, co stavíme z vlastních rukou, slov a doteků. Respektující výchova je způsob bytí s dítětem, který říká: „Vidím tě. Vnímám tě. Záleží mi na tobě stále, i když jsi hlučné, zmatené, v slzách.“ A možná nejvíc právě tehdy.

Je to odvaha, být s dítětem ve chvílích, kdy bychom sami potřebovali, aby někdo byl s námi. Respektující výchova především zdůrazňuje dětskou autenticitu a samostatnost, protože se chováme k dětem tak, jako k rovnocenným lidským bytostem. Není to ale benevolentní výchova, kdy si dítě může dělat, co chce. Jde o strukturovaný přístup s jasnými pravidly, která dítěti vysvětlujeme tak, aby pochopilo, proč je potřeba je dodržovat.

Co znamená respekt k dítěti

Když to zjednoduším, chovat se k dítěti s respektem znamená neříkat a nedělat mu nic, co bychom si nedovolili vůči dospělému. Respekt zahrnuje ohled na tři hlavní oblasti:

• Ohled na odlišnost dítěte – nesnažíme se ho předělávat k obrazu svému.
• Ohled na jeho potřeby – když nejsou uspokojovány, dítě se necítí dobře.
• Ohled na lidskou důstojnost – s níž přicházíme na svět a která je součástí naší sebeúcty.

TIP: Matka živitelka aneb jaká je cena za rozchod

10 principů, na kterých staví respektující výchova

Zajímá vás, na čem respektující výchova skutečně stojí? Tohle jsou základní principy respektující výchovy:

Opravdovost a autenticita

Nehrát si na klid, když se v nás bouří bouře. Raději říct: „Teď potřebuju chvíli ticho, abych mohl/a být s tebou naplno.“ Autenticita není slabost. Je to pravda. A děti ji poznají dřív než my sami.

TIP: 15 rad, jak najít vnitřní klid a žít spokojený život

Vztah jako základ

Nejsme nad dítětem. Jsme vedle něj. Nestavíme výchovu na tom, co dítě musí vydržet, ale na tom, co spolu uneseme. A někdy je to těžké, hodně těžké. Ale nejsme v tom sami. Neseme to společně a jde o vědomé rozhodnutí.

TIP: Jaké má psychická únava příznaky a jak si pomoci?

Laskavé hranice

Hranice nejsou stěny. Jsou to dveře. Dveře, kterými ukazujeme: „Tady je konec bezpečí, dál už tě chráním.“ Dítě potřebuje vědět, že ne všechno může, ne proto, že ho ovládáme, ale protože mu pomáháme žít.

TIP: Existenční krize a jak se nenechat sevřít svou myslí

Opravy místo trestů

Když křičíme, když to pokazíme, když večer pláčeme ve sprše, to je taky respektující výchova. Protože druhý den přijdeme a řekneme: „Mrzí mě to. Dal/a jsem tomu víc strachu než lásky. Pojďme to zkusit znovu.“

To nejde dělat dokonale. A to je v pořádku.

Validace pocitů a emocí

Je důležité brát i dětské pocity a emoce vážně. I když se u nich rychle a často mění, neznamená, že to děti necítí podobně jako dospělí. Stejně tak je důležité, aby dítě chápalo, že i vy máte své vlastní emoce. 

TIP: 16 rad, jak zvládnout emoce a dostat je pod kontrolu

Vlastní zodpovědnost 

Místo uplatňování autority a vynucování poslušnosti pomocí trestů dejte dítěti možnost pocítit následky vlastních činů. Díky tomu si dítě vyzkouší přirozené důsledky, které jej budou provázet při rozhodování i v dospělosti. Třeba zjistí, že bez pláštěnky zmokne a bude mokré, nebo třeba že když si vylije pití, další není.

TIP: Na nic nemám čas. Znáte to taky? Prozradím vám, proč to přestat říkat.

Nabízení možností místo vynucené poslušnosti

Když má dítě vztek, obvykle si vybíjí frustraci z nenaplněné potřeby. Snažte se zjistit, co dítě potřebuje, a nabízejte mu možnosti, jak danou situaci vyřešit, místo dalšího potlačení. Když se dětem nechce jít spát, zkuste jim nabídnout třeba čtení pohádky před spaním, což naprosto změní perspektivu toho, že musí jít do postele.

TIP: Co dělat, když vás trápí neustálá únava a vyčerpanost?

Vlastní řešení problémů a soběstačnost

Učit dítě řešit problémy můžete odmalička. Bude v sebe mít větší důvěru a nebude na vás závislé v momentech, kdy by něco zvládlo i samo. Když třeba vysype misku s jídlem nebo vylije pití, zeptejte se ho, jaká má tato situace řešení. Díky tomu bude dítě vědět, že tohle se stává běžně a že v něm máte důvěru, že situaci dokáže vyřešit. 

TIP: Výchova dětí aneb co když děti zažívají stres, úzkost a strach?

Jděte pozitivním příkladem

Určitě víte, že děti jsou jako zrcadlo svých rodičů. Učí se od vás, jak se chovat v konkrétních situacích, jak dávat najevo své emoce i jak se chovat k druhým. Díky tomu i vy sami na sobě můžete začít pracovat a možná si uvědomíte, co děláte a co byste chtěli změnit. Proto pokud chcete, aby se vaše děti naučily, jak se chovat v určitých situacích, jděte jim příkladem.

TIP: Laskavost a 23 tipů, jak se k sobě chovat laskavě

Nastavení hranic

Děti přirozeně testují hranice. Buďte konzistentní a nepodlehněte. Je zásadní, aby dítě pochopilo, že i vy máte své hranice. Pokud je dítě zkouší, připomeňte mu, na čem jste se spolu domluvili. Přestože to někdy může dopadnout křikem a vztekem, buďte empatičtí, ale trvejte na svém.

TIP: Jak vyléčit trauma z dětství? První je potřeba pochopení

Sami jsme vyrůstali v jiném světě

Možná nás nenechali plakat. Možná nám řekli, ať mlčíme. Možná nás trestali tichem. Možná jsme se museli „chovat slušně“, když jsme se cítili rozbitě. A teď se po nás chce, abychom to dělali jinak. S citem. S vědomím. Bez nátlaku. Bez ran. 

To je těžké. Opravdu těžké. Ale my to zkoušíme. Každý den. Znovu a znovu. A tím už dáváme svým dětem něco, co jsme možná sami nedostali.

Respektující výchova – příklady

Příklady, které určitě také znáte:

Dítě rozbije talíř, voda je všude.

V nás to vře. Jsme unavení. Ale zhluboka dýcháme. Řekneme: „To se stalo. Společně to utřeme. Netrestáme tě. Učíme tě.“

Dítě bije sourozence.

Místo výčitek říkáme: „Ne, tohle ne. Bolí to. Ale v téhle bolesti nejsi sám. Najdeme jiný způsob.“

Dítě večer nechce spát, znovu vstává, znovu se ptá.

Místo: „Už spi, mám dost”, řekneme: „Je těžké usnout, když je toho v hlavě moc. Jsem tady. Buďme ještě spolu.“

A my? Kde jsme v tom všem?

Tady. Uprostřed. Často unavení. Často na pokraji sil. Ale srdcem u toho.

Nepotřebujeme být silní pořád. Nejde to. Někdy jen potřebujeme věřit: „Dělám to tak krásně, jak v tu chvíli umím.“ Potřebujeme se podržet navzájem. Ne odsuzovat. Ne radit za každou cenu. Potřebujeme dýchat. Potřebujeme slyšet: „Vaše dítě nepotřebuje dokonalost. Potřebuje vás.“

Možná jsme první generace, která to zkouší jinak

A je to dřina. Je to terapie i růst. Je to často proti všemu, co jsme slyšeli:

• „To ho necháš s tebou takhle mluvit?“
• „Trochu přísnosti by neškodilo.“
• „Za nás by dostal na zadek a byl klid.“

Ale nejde o klid, jde o zdravý vztah a o přijetí. O to, aby se děti cítily bezpečně, a to nejen, když se jim daří, ale i když jsou zlomené, zmatené, na dně.

TIP: Rodinné vztahy aneb jak se chovat k negativnímu rodiči?

Co přináší respektující výchova dětem i rodičům

Možná vám začíná docházet, že respektující výchova není jen o dětech, ale také o rodičích, kteří často více než kdy dřív prochází změnami, bourají své zastaralé vzorce chování nebo si třeba jen více uvědomují, co sami dělají, a nelíbí se jim to. Co tedy přináší respektující výchova?

Děti a respektující výchova

Respektující výchova klade důraz na vnitřní motivaci a sebeřízení dětí, čímž se vyhýbá vytváření závislosti na vnější motivaci, jako jsou odměny nebo tresty. Děti si budují pevné základy tím, že se učí vnímat a komunikovat své pocity, potřeby a hranice.

Tyto dovednosti budou v jejich životě důležité v celé řadě situací – od budování zdravých vztahů až po rozhodování o životních volbách. Respektující výchova v dětech rozvíjí emoční inteligenci, která je důležitá pro spokojenost a úspěch v osobním i pracovním životě.

Děti budou mít konstruktivní vzorce chování zvnitřněné už od útlého věku a nebudou je muset tolik přepisovat v dospělosti.

Rodiče a respektující výchova

Respektující výchova pro rodiče představuje hlubokou cestu seberozvoje a transformace. Otevírá nové perspektivy, nutí nahlížet hlouběji na vlastní vzorce a stíny. Děti v tomto ohledu slouží jako zrcadlo a respektující přístup učí větší sebereflexi, trpělivosti, pokoře, sebelásce a laskavosti, a to nejen vůči dětem, ale také sami k sobě.

Nemusíme být dokonalí, abychom byli dobrými rodiči. Naopak, když přijmeme svou nedokonalost, otevírá se prostor pro upřímnost, autenticitu a skutečné pouto s našimi dětmi.

Moje akademie štěstí

Chcete vychovávat s respektem, ale pořád reagujete stejně jako vaši rodiče? Když večer sedíte u postele plačícího dítěte, všechna ta teorie se rozplyne a vy se chováte podle starých a neprospěšných vzorců? Nejspíš máte problém s tím, jak všechny ty laskavé rady skutečně uvést do praxe ve chvílích, kdy dítě testuje hranice nebo když jste sami na pokraji sil. 

V mém online kurzu Moje akademie štěstí se naučíte konkrétní postupy, jak krok za krokem měnit své vzorce a vytvořit si pevné základy pro respektující výchovu, která opravdu funguje v běžném životě.

Nejčastější mýty o respektující výchově

I respektující výchova má kolem sebe často spoustu mýtů, které jsou ve skutečnosti úplně jinak.

• Respektující výchova = žádná disciplína: Učení respektu funguje na bázi vysvětlení pravidel. Dítě se neučí poslušnosti z vnějšího donucení, ale z vlastního pochopení a vnitřní motivace.
• Děti budou rozmazlené: Respektující výchova znamená dát dítěti na výběr z omezeného počtu možností na základě předem určených pravidel, což posiluje schopnost rozhodovat.
• Děti nebudou dělat, co nechtějí: Když dětem dáte chytře na výběr budou ochotné spolupracovat víc.

Závěrem – jedno tiché „spolu“

Respektující výchova není soubor technik. Je to životní směr azpůsob, jak říct: „Jsi důležitý. A nemusíš mi to dokazovat.“ Je to volba, kterou děláme znova a znova, i když padáme. Je to jazyk doteků, laskavosti a opravdových pohledů. Je to odvaha přepsat příběh. A když selháváme, a my víme, že budeme, vždycky existuje návrat. Do náruče. Do objetí. Do „promiň”. Do ticha, kde všechno může být znovu laskavé.

Držme se v tom. V tom těžkém, i v tom krásném. Neděláte to špatně. Děláte to vědomě. A to je ten největší dar, který můžete svému dítěti dát.

Pamatujte si, vztah je nutné budovat, stavět laskavé cihly jednu na druhou, aby vznikl pevný domov. Něco, co má svůj srdeční tep, něco, co ve vzájemnosti prostupuje vaším životem a dělá jej autentickým a smysluplným.

Protože potom uběhne pár let a vy se nemusíte dožadovat návštěv svých dětí, stěžovat si na jejich nezájem ani se cítit osaměle. Ony tam budou, protože chtějí.