Pamatuju si ten pocit jako dnes. Seděla jsem u dědy na klíně a pak najednou vstal a šel ven. Měla jsem sevřený žaludek, rychlejší tlukot srdce, strach, že se možná nevrátí. Dnes, když poslouchám vyčerpané maminky, jejichž děti pláčou pokaždé, když opustí pokoj nebo když vidím dospělé paralyzované strachem o jejich blízké, vzpomenu si na to. 

Separační úzkost totiž není jen o malých dětech, je o nás všech a o tom, jak se učíme důvěřovat, že jsme v bezpečí, i když nejsme s milovanou osobou. Co je separační úzkost u dětí i dospělých a jak s ní můžete pracovat?

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Separační úzkost je přirozený strach z odloučení od blízké osoby. Neprožívají ji jen děti, ale i dospělí, kteří těžko snášejí samotu nebo nepřítomnost partnera.
• U dětí se projevuje pláčem, neklidem a poruchami spánku, u dospělých závislostí na druhých, žárlivostí či úzkostí. Jejím základem je potřeba jistoty a pocitu bezpečí.
• Pomáhá citová vazba, trpělivost, rituály rozloučení a práce na důvěře – jak v druhé, tak v sebe.
• Separační úzkost není slabost, ale příležitost naučit se cítit v bezpečí i tehdy, když nejsme spolu.

Co je separační úzkost

Separační úzkost u dětí i dospělých je zcela přirozený psychický stav, který se projevuje strachem z odloučení od blízkých osob. U dětí je to nejčastěji maminka nebo jiná pečující osoba, která pro dítě představuje celý vesmír bezpečí a jistoty. 

Kolem 6. až 8. měsíce života si dítě začíná uvědomovat rozdíl mezi známým a cizím člověkem. Začíná si vytvářet citovou vazbu s pečující osobou a současně se rozvíjí právě i separační úzkost. To znamená, že když maminka odejde třeba jen do vedlejší místnosti, může se dítě cítit, jako by zmizela navždy. Protože malé děti ještě nerozumí času a prostoru.

U dospělých se může separační úzkost vázat třeba na partnera, rodinu, ale i domov.

TIP: Výchova dětí aneb co když děti zažívají stres, úzkost a strach?

Jak se separační úzkost projevuje

Každý prožívá separační úzkost jinak a v odlišné intenzitě. Od úzkosti přes zoufalý pláč a hysterický křik až po agresivní chování. Rozptýlení ani utišení nepomáhá. Proč? Protože člověk má pocit, že se mu zhroutil celý svět. Se strachem a zoufalstvím z odloučení se mohou pojit i další projevy:

• strach z tmy nebo z cizích lidí,
• problémy se spánkem – časté buzení, nespavost, noční můry,
• tělesné příznaky – bolesti hlavy, žaludku, nevolnost, zvracení, zvýšená teplota,
• neurózy – noční pomočování, kousání nehtů,
• změny chování – zamlklost, stažení do sebe, vyhýbavé chování.

Proč separační úzkost u dětí vzniká

Víte, co je na tom zajímavé? Separační úzkost u dětí má svůj hluboký význam. Chrání dítě před nebezpečím. Představte si, že by dítě nemělo potřebu být u maminky. Mohlo by se vzdálit kamkoli a dostat se do problémů. Dítě v této fázi řeší psychický rozpor. Na jedné straně se mu chce využít stále lepších pohybových schopností, vzdálit se od maminky a prozkoumat okolí. Na druhé straně má strach, protože doposud se všechno dělo v bezprostřední blízkosti matky.

Proto si rodiče více hlídá, chce je pro sebe. Vyžaduje, aby se mu věnovali a doprovázeli ho v průzkumných cestách podle jeho zájmu. A právě proto se brání jakémukoliv kontaktu rodičů s cizí osobou nebo v novém prostředí.

TIP: 5 tipů, jak zastavit negativní myšlení

Kdy se separační úzkost u dětí objevuje

Nejčastěji se separační úzkost objevuje mezi 6. a 12. měsícem života dítěte. U některých dětí může vymizet během několika týdnů, u jiných trvá déle nebo se dokonce vrací v určitých vývojových etapách. Většinou separační úzkost u dětí sama vymizí ke konci batolecího období, tedy kolem druhého až třetího roku. Výjimkou však nejsou děti, které se s ní potýkají ještě při nástupu do školky nebo dokonce školy.

Intenzita se může u každého dítěte lišit. Závisí na charakteru miminka, na temperamentu a také na zkušenostech z předchozích odloučení.

Separační úzkost u starších dětí

U starších dětí a dospívajících se separační úzkost projevuje trochu jinak. Může se objevit odmítání chodit do školy nebo výrazné problémy s koncentrací během vyučování. Starší děti mohou být extrémně závislé na rodičích, což může ovlivnit rodinné vztahy. Rovněž mohou mít potíže s navazováním a udržováním přátelství, protože se bojí být mimo domov nebo bez rodičů.

Je důležité, aby rodiče a pečovatelé starších dětí s projevy separační úzkosti tento fakt nepřehlíželi a začali s tím pracovat. Neléčené potíže se totiž mohou přenést do dospělosti.

TIP: 5 kroků, co dělat když vás trápí silná úzkost

Tři fáze separační úzkosti

Víte, co děti uvnitř prožívají během separační úzkosti? Můžeme to rozdělit na 3 fáze.

1. Fáze protestu: Dítě se svým křikem a pláčem snaží přivolat maminku zpátky. Na základě své předchozí zkušenosti očekává, že maminka přijde, pokud ji bude volat dostatečně vytrvale. Tato fáze může trvat několik hodin až dní.
2. Fáze zoufalství: S postupem času dítě ztrácí naději na přivolání matky. Stává se apatickým, uzavřeným do sebe. Křičí méně a odmítá navazovat kontakt s druhými lidmi, kteří se mu snaží pomoci. Prožívá vnitřní tíseň.
3. Fáze odpoutání: Pokud odloučení trvá příliš dlouho, dítě postupně potlačuje své city k matce. Je schopné se připoutat k jinému dospělému, pokud někoho takového najde. Ne vždy je tato cesta pro dítě lehká a může z toho vyjít s přechodnými nebo trvalými následky v podobě zadrhávání řeči, koktání nebo nočních můr.

TIP: Jak se zklidnit v těžké situaci: 12 tipů

Citová vazba je základ všeho

Víte, co je pro dítě v tomto období nejdůležitější? Pevná citová vazba s pečující osobou. Když má dítě pocit, že jeho maminka je spolehlivá a důvěryhodná, a že ji má k dispozici, kdykoli ji potřebuje, vytváří si zdravý základ pro celý život.

Můj děda mi vždycky říkal, že pokud skoro vždy někdo přijde, když dítě přepadne úzkost, trápení nebo nepohoda, pak dítě získá důvěru ve své lidi. A to je prazákladní poznání, že svět není zlý, že je možno lidem věřit a že je možno s důvěrou hledět budoucnosti vstříc.

TIP: Manipulace ve vztahu a jak ji poznat

Co separační úzkost způsobuje

Pokud u dítěte či dospělého dlouho přetrvává separační úzkost, může to být způsobeno několika faktory.

• Biologické faktory – chemické látky v mozku jako serotonin a noradrenalin, které jsou důležité v regulaci nálady a úzkosti.
• Psychologické faktory – nízká sebeúcta a sebevědomí, nedostatečné schopnosti zvládat stres, citlivost a určitý typ temperamentu mohou přispívat k rozvoji separační úzkosti.
• Environmentální faktory – stresové události jako rozvod rodičů, smrt blízké osoby, změna školy nebo trauma z dětství mohou vyvolat nebo zhoršit separační úzkost.
• Výchovné styly – nadměrně ochranitelský nebo naopak nedostatečně pečující výchovný styl může ovlivnit vývoj separační úzkosti.

TIP: Jak poznat toxický vztah

Separační úzkost u dospělých

Víte, separační úzkost není jen záležitostí malých dětí. Mnoho dospělých ji prožívá ve svém životě, a přesto o tom málokdo mluví. Je to stav, kdy cítíte přehnaný strach ze samoty, z odloučení od partnera, rodiny nebo domova.

Možná to znáte. Nemůžete usnout, když je váš partner na služební cestě. Neustále kontrolujete telefon, jestli nepřišla zpráva. Cítíte sevřené srdce při samotné myšlence, že byste měli být někde sami. Máte pocit, že se druhému člověku něco stane, pokud s ním zrovna nejste. A když vás někdo požádá, abyste někam šli bez něj, cítíte paniku.

Vzniká už v dětství

Tato úzkost často pramení z nevyřešených zážitků z dětství, z nejisté citové vazby, ze ztráty blízkého člověka nebo z traumatu. Není to vaše slabost ani přehnaná citlivost. Je to psychologicky pochopitelná reakce na to, co jste v životě zažili. Vaše nitro hledá jistotu a bezpečí způsobem, který však paradoxně může vztahy narušovat.

K čemu vede separační úzkost u dospělých

Může to vést k závislému chování ve vztazích, k neustálé potřebě kontaktu, k žárlivosti nebo ke konfliktům. Podřizujete svůj život přítomnosti druhé osoby a ztrácíte kontakt sami se sebou. A to není zdravé ani pro vás, ani pro ty, které milujete.

Nejdůležitější je pochopit, že vaše separační úzkost má svůj důvod a svůj původ a hlavně, že se na tom dá pracovat. S postupným budováním sebedůvěry můžete dosáhnout výrazného zlepšení. Můžete se naučit být sami se sebou, aniž byste se cítili ztraceně. Můžete vytvořit zdravé vztahy založené na lásce, ne na strachu.

TIP: Jak mít zdravé vztahy a najít cestu k sobě a druhým?

10 způsobů, jak pracovat se separační úzkostí

Teď vám povím, jak na separační úzkost. Toto období se nejlépe překonává tak, že na jedné straně vyjdeme maximálně vstříc potřebám daného dítěte (nebo dospělého). Na druhé straně ho však pozitivně motivujeme a povzbuzujeme vlastním vzorem k přátelské a empatické komunikaci s okolím.

1. Poskytněte dítěti fyzickou blízkost

Pokud dítě v novém prostředí či při kontaktu s cizí osobou potřebuje být stále s námi, držíme ho více v náručí nebo si ho častěji usadíme do klína. Respektujme, že mu to může chvíli trvat. Nejdříve se musí s celou situací seznámit, prohlídnout si ji, zvyknout si na akustiku, hlas, tváře i prostředí. Dejte mu zkrátka čas, ať se rozkouká.

TIP: Duševní hygiena: Proč se lidé cítí stále hůř a jak z toho ven

2. Ukažte mu, jak komunikovat s ostatními

Děti se od vás učí, jak komunikovat se světem. Místo toho, abyste dítěti říkali, aby se nebálo, ukažte mu vlastním příkladem, jak to funguje. Když přijde návštěva nebo potkáte někoho na ulici, přivinte si dítě k sobě, usmějte se a s lehkostí v hlase řekněte: „Podívej, to je teta Jana. Ahoj, teto, jak se máš, pojď dál!“ Dítě vidí, že vy se nebojíte, že jste uvolnění a příjemní. Nezaměřujte pozornost na jeho strach, ale na to, jak vy sami komunikujete přirozeně a s důvěrou. Vaše klidné chování mu ukáže, že situace je bezpečná.

3. Trénujte postupné odloučení

Separační úzkost u dětí se dá předcházet postupným tréninkem už od útlého věku. Začněte nechávat dítě na hlídání ještě předtím, než se u něj rozvine separační úzkost (ideálně kolem 4-6 měsíců, kdy je dítě ještě otevřené cizím lidem).

Zpočátku odejděte jen na 15-20 minut, třeba do vedlejší místnosti nebo na rychlý nákup. Postupně prodlužujte intervaly (příště na hodinu, pak na dvě, později na celé odpoledne). Dítě si tak v bezpečném prostředí ověří, že když odejdete, vždy se vrátíte. Tímto postupným navykáním budujete jeho důvěru a jistotu.

4. Správné načasování

Načasování odchodu hraje obrovskou roli. Nikdy neodcházejte těsně před jídlem nebo spánkem, protože hladové nebo unavené dítě je mnohem zranitelnější a úzkost prožívá intenzivněji. Ideální je odejít asi 30-60 minut po jídle, když je dítě najedené a v dobré náladě. Podobně vyčkejte alespoň hodinu po probuzení z denního spánku, aby bylo plně při síle.

Pokud je dítě nemocné, má teplotu nebo ho něco trápí, odložte odchod, pokud je to možné. V takových chvílích potřebuje vaši přítomnost dvojnásob a odloučení by pro něj mohlo být těžké.

TIP: Co je emoční inteligence a 3 pilíře, na kterých stojí

5. Vytvořte bezpečný prostor

Změna prostředí i pečovatele najednou je pro dítě příliš velká zátěž. Pokud můžete, nechávejte dítě hlídat vždy stejného člověka (babičku, tetičku nebo chůvu, na kterou je zvyklé). Dítě pak ví, co může čekat, a cítí se bezpečněji. Stejně tak je lepší nechat dítě doma ve známém prostředí, kde zná hračky, kde spí, kde jí.

Pokud musíte dítě svěřit do péče na cizím místě, nejdřív tam s ním zajděte párkrát společně a buďte tam spolu. Až pak ho tam poprvé nechte samo, už to pro něj nebude zcela neznámé místo.

TIP: Jaký může mít red flag význam ve vztahu? 36 signálů

6. Vytvořte si rituál rozloučení

Rituál dává dítěti strukturu a předvídatelnost. Vymyslete si vlastní způsob rozloučení, který budete vždy opakovat stejně. Děti milují opakování a když se rozloučení odehrává vždy stejně (třeba i zábavnou formou), ví, co přijde, a cítí se jistěji.

Při rozloučení buďte pozitivní, usmívejte se, mluvte klidným hlasem. Děti jsou jako radary a okamžitě zachytí, když jste napjatí, nervózní nebo smutní. Pokud vy budete působit, že je všechno v pořádku, dítě to vycítí a zklidní se taky.

TIP: 15 rad, jak najít vnitřní klid a žít spokojený život

7. Neodcházejte bez rozloučení

Tohle je možná nejtěžší, ale zároveň nejdůležitější pravidlo. Nikdy neutíkejte, když se dítě dívá jinam nebo je zabráno do hry. Může se vám zdát, že když nepozorovaně zmizíte, vyhnete se pláči, ale opak je pravdou. Dítě pak žije v neustálém strachu, že můžete zmizet kdykoli, a bude vás držet ještě víc. Vždy se rozlučte tváří v tvář. Vždy mu řekněte, jak dlouho budete pryč, kam jdete, co čeká dítě (třeba hraní s babičkou) a co nastane, až se vrátíte (třeba společná procházka domů).

Ano, možná bude plakat. Ale tím, že se s ním rozloučíte, mu dáváte najevo, že jste upřímní a že se na vás může spolehnout.

TIP: 10 principů, na kterých staví respektující výchova aneb když stavíme domov, ne systém

8. Nevracejte se, jakmile odejdete

Po rozloučení odejděte a nevracejte se zpátky. I když slyšíte pláč, i když vám to trhá srdce, odejděte. Pokud se vrátíte hned, jak dítě začne plakat, naučí ho to, že když bude plakat dost nahlas a dost dlouho, maminka se vrátí. A příště to zkusí znovu. Víc než 90 % dětí se uklidní během pár minut po vašem odchodu.

Chůva nebo babička ho zabaví hrou nebo hračkou a dítě se rozptýlí. Pokud se budete stále vracet nebo se nakonec rozhodnete raději nikam nejít, separační úzkost jenom posílíte. Dítě si ověří, že pláčem může situaci ovládat, a bude to zkoušet víc a víc.

9. Naslouchejte pocitům dítěte

Když dítě pláče nebo vyjadřuje strach, nebagatelizujte to. Neříkejte, že přece o nic nejde, a ať není takové a onaké. To by dítě slyšelo, že jeho pocity nejsou důležité nebo že jsou špatné. Místo toho řekněte, že si jste vědomi, že je smutné a že vám se bude také stýskat, ale potom zase budete spolu. Pojmenujte emoce, které dítě prožívá, a dejte mu najevo, že je v pořádku je cítit. Zároveň ho ujistěte, že i přes smutek zvládnete situaci společně. 

TIP: Znáte všechny své základní emoce a jak s nimi pracovat?

10. Dodržujte dohody

Důvěra se buduje dodržováním slibů. Pokud řeknete dítěti, že se vrátíte po obědě, udělejte to. Každé nedodržení slibu narušuje dítěti pocit bezpečí a utvrzuje ho v obavě, že se možná nevrátíte. Pokud víte, že se zpozdíte, zavolejte osobě, která dítě hlídá, ať mu to řekne. Dítě tak ví, že na něj myslíte a že přijdete, jakmile to bude možné. Tím mu ukazujete, že jste spolehlivý člověk, na kterého se může vždycky spolehnout.

Moje akademie štěstí

Víte, co jsem zjistila za ty roky, kdy pomáhám lidem najít cestu k sobě? Že strach, obavy a pochybnosti provázejí každého z nás, ať už jde o úzkost z odloučení, strach z neúspěchu nebo pocit, že nejsme dost dobří. Pokud se cítíte vyčerpaní, plní obav nebo nevíte, jak konečně změnit svůj život k lepšímu, vytvořila jsem pro vás online kurz Moje akademii štěstí. 

Je to komplexní online program 37 lekcí v 8 modulech, který vás krok za krokem naučí, jak se zbavit neprospěšných vzorců myšlení, jak zvládat strach a emoce, jak budovat sebelásku a jak využívat zákon přitažlivosti v praxi. 

Nejde o další teorii, ale o konkrétní nástroje a postupy, které jsem si vyzkoušela na sobě a které opravdu fungují. Program máte k dispozici doživotně, takže můžete postupovat vlastním tempem.

Jak předejít separační úzkosti

Víte, co je nejdůležitější? Vytváření bezpečného prostředí. Protože když se dítě cítí chráněno a milováno, je to zásadní. Děti potřebují rutinu a předvídatelnost, které jim dodávají pocit jistoty.

Povzbuzujte dítě k postupné nezávislosti. Nechte je trávit čas s jinými členy rodiny nebo kamarády bez vaší přítomnosti. Otevřená komunikace o pocitech a obavách může pomoci předcházet separační úzkosti. Rodiče a pečovatelé mohou sloužit jako vzory pro zdravé zvládání úzkosti. Pokud děti vidí své rodiče, jak efektivně zvládají stres a úzkost, mohou se naučit podobně.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Pár slov na závěr

Separační úzkost je přirozená součást vývoje každého dítěte. Není důvod k panice nebo k pocitu, že jako rodič selháváte. Naopak. Pokud dítě prožívá separační úzkost, znamená to, že s ním máte pevnou citovou vazbu, což je nádherný základ pro celý jeho život. Pamatujte, že otěže života má ve svých rukách každý z nás. I malé děti se postupně učí, že odloučení je normální a bezpečné. A že maminka se vždycky vrátí.

Pokud se cítíte v této situaci ztracení nebo potřebujete podporu, není ostuda vyhledat odbornou pomoc. Každý z nás má právo na pomoc a podporu.