Nemůžete zhubnout? Poznejte příčinu.

Důvody, pro napsání tohoto článku, jsou dva.

• Ten první je prostý. Celý život čelím dotazům, jak to dělám, že jsem pořád štíhlá. Otázky jestli vůbec něco jím, jestli jsme všichni v rodině hubení a nebo zda celý život cvičím, slýchám pořád. Do třiceti to šlo nějak okecat (mám ráda sport), i když jsem ve společnosti přátel s plným talířem budila rozpaky. Těsně po porodu, kdy jsem byla zpět na své váze za týden, už to šlo vysvětlovat hůř.
• Druhý důvod je mnohem důležitější a nese vážné poselství. Protože dokud si v mozku necháte zakořeněné přesvědčení, že za počet kilogramů můžou geny, osud nebo babičky svíčková, máte na dlouholetý problém zaděláno.

Mám touhu přiblížit vám všem, kteří se trápíte s váhou, důležité souvislosti.

Vzhledem k tomu, že jsem i certifikovaná výživová poradkyně a mám dlouholeté zkušenosti s desítkami lidí, věřím, že moje slova padnou na úrodnou půdu i u skeptiků, kteří by jinak moje psaní šmahem odsoudili.

Vzpomínám si na jednu klientku, která od dvaceti let, až zhruba do čtyřiceti, s různě dlouhými pauzami hubla. Omezovala se v jídle, chodila cvičit, polykala potravinové doplňky a pořád si připadala tlustá.

Její život nebyl o etapě, kterou dvacet let žila, ale o představě, kterou bude žít AŽ ZHUBNE. Znáte to?

• Až zhubnu, koupím si ty úžasné šaty.
• Až zhubnu, užiji si konečně sex.
• Až zhubnu, začnu chodit tancovat.
• Až zhubnu, najdu si konečně partnera.
• Až zhubnu, začnu konečně žít!

Takto bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Takto prožila 20 let. Sama se sebou nespokojená, velmi sebekritická a velmi málo vděčná. Potom se stala mojí klientkou, bylo to v roce 2014.

Přišla na něčí doporučení s jasným záměrem, jak jinak, zhubnout 15 kg. Po 2.5 h konzultaci jsem přišla na to, že sestavení stravovacího plánu a pohybových aktivit bude muset počkat. Ta žena měla problém úplně s něčím jiným a to v mých očích bylo mnohem akutnější, než počítání kalorií.

Tenkrát jsem sestavovala lidem jídelníčky na míru běžně a také jsem k nim míchala podpůrné bylinkové a detoxikační směsi. Přesto jsem cítila, že to nestačí. Sice klienti hubli, získávali zdravé návyky a naučili se jíst to, co jim prospívalo v redukci hmotnosti.

Ale pravdou je, že pouze padesát procent lidí si dokázalo výslednou hmotnost udržet. A také fakt, že ne všichni se cítili při podobném procesu komfortně.

A tak jsem začala zkoumat portfolio lidí, kteří mi prošli rukama. A nestačila jsem se divit.

Zjistila jsem, že v udržení dosažené váhy NEHRAJE ROLI pouze to, zda člověk dodržuje nebo nedodržuje v následujících měsících předepsaný dril. Dlouhodobý úspěch ve snižování hmotnosti a následné udržení váhy je úzce spojeno se sebepřijetím, sebeláskou a sebevědomím.

Slovíčkařit je zbytečné, ale faktem je, že souvislost s vyladěním komplexní harmonie psychiky je naprosto klíčová.

Můžete si o tom myslet cokoli, nenutím vám můj pohled na věc, pouze vás chci vyzvat k přemýšlení. Pokud vám bude dávat moje následující psaní smysl, máte obrovskou šanci ušetřit si spoustu roků prožitých v pocitech nespokojenosti, sebekritičnosti a celkově neprospěšném duševním rozpoložení.

Sakra, to mi tady ,,ta padesátikilová“ bude kázat, že se mám s nadváhou smířit?

To určitě ne. Jde o to, že naše výsledná váha (z dlouhodobého hlediska) nemá až tak moc co dělat pouze s našimi stravovacími návyky a dokonce ani s tím, jak moc nebo málo sportujeme. A ani na genetiku, nelze numero, které se nám pošklebuje z váhy, svádět. Je to paradox, o to větší, že to píši jako člověk, který by měl klasické výživové poradenství proklamovat.

Jenže to bez uvedení relevantních informací, které mám ověřené mnoha a mnoha zkušenostmi, nelze. Považuji za důležité zdůraznit, že souvislost je to KLÍČOVÉ SLOVO, o kterém je nutné psát.

Téměř každý člověk má pocit, že toho potřebuje ve svém životě hodně zvládnout. Žijeme v hektickém zrychleném módu a večer, kdy máme teoreticky chvilku klidu na přemýšlení o sobě, jsme už docela unavení. Na sondu do svého podvědomí nemáme většinou čas a když už by se chvíle našla, nemáme chuť. Se svými energetickými zdroji moc neumíme zacházet a tak se zacyklíme v neprospěšném kolotoči každodenního schématu, které jede pořád dokola.

Dlouhou dobu jsem žila v chiméře, že proces shazování nadbytečných kilogramů je hlavně otázkou spojitosti mezi množstvím a složením zkonzumovaného jídla a vydané energie.

Ostatně zní to logicky. Pokud člověk přijme tisíce kalorií a vydá jich minimum pouze na základní fyziologické a metabolické procesy (v případě, že se nehýbe), musí se zbytek někde logicky uložit.

Jenže to je pouze jedna strana mince. Ta druhá je velmi důležitá a až tolik se o ní nepíše ani nemluví. Je to podobné jako u alternativní medicíny. Proč hledat přirozenou a levnou, fungující cestu, když jde o neskutečné zisky farmaceutického průmyslu? Stejné to je u hubnutí.

Proč lidem otevírat oči a sdělovat jim,  že je to právě mozek a naše psychika, která je rozhodující v procesu hubnutí a trvalé změny životního stylu, když je výživové poradenství spojené s nabízením různých zázračných doplňků neskutečně výnosným obchodem?

To v naší hlavě se rozhodujeme, zda sníme hamburger nebo salát. Zda se půjdeme projít do lesa nebo se natáhneme k televizi. To v naší hlavě musí dojít k rozhodnutí a chtění něco změnit. To v naší hlavě máme klíč pro komplexní obměnu zažitých přesvědčení, která nás vrhají do neprospěšného kolotoče hubnutí, tloustnutí a výčitek.

Pro naše hubnutí jsou naprosto klíčové dva zásadní body:

1, Rozpoložení, které máme aktuálně v naší mysli (zdravá motivace, stabilní emoční tělo a vnitřní klid).

2, Přesvědčení v našem podvědomí, která se tam vytvářela roky (stav sebelásky, sebehodnoty a sebevědomí).

Proto je tak důležité, kdo vám bude pomáhat na vaší cestě. Je to polovina úspěchu. Když dostanete do rukou okopírovaný jídelníček, který dostalo již pěkných pár desítek lidí před vámi, vytrpíte odborné vážení a měření podkožního tuku a poté s doporučením, ať se přijdete za měsíc ukázat opouštíte výživového poradce, tak se nic (pokud nejste jedinec s extrémně vyvinutou silnou vůlí) nestane. A to, předpokládám, že nejste, protože jinak by služba odborníka nebyla vůbec třeba.

Pokud narazíte na osobu, která vám chce opravdu pomoct, ucítíte to. Bude se zajímat o veškeré souvislosti, o váš životní styl, o vaší povahu, o to, co prostě z jídelníčku vyřadit vážně nechcete. Dostanete nejen obecná doporučení, ale hlavně motivační injekci, osobní přístup založený na fair play a chuť se do toho pustit.

Přesně z tohoto pohledu jsem přesvědčená o tom, že by tuto věc měli dělat lidé, kteří znají techniky práce s myslí, s podvědomím a orientují se v lidské duši.

A ne rychlokvašky s ještě mokrým inkoustem na certifikátu. Netvrdím, že nemůže být dobrý výživový specialista člověk, který tuto službu vykonává s nadšením a zápalem. Ale většinou to nestačí.

Je totiž velmi snadné, člověka, který si nevěří, neodborným přístupem a obecnou propagandou ,,neosobního“ přístupu totálně zazdít a jeho neprospěšná přesvědčení v podvědomí ještě víc zacyklit.

Pokud je sebevědomí dostatečně vysoké, tak si člověk umí určit osobní reálný cíl a záměr. Nemá žádnou potřebu se s kýmkoli porovnávat, když se mu zrovna nedaří, nevyčítá si nedostatek vůle a odhodlání, ale naopak.

Dokáže se pochválit za to, co se povedlo a z toho, co se nedaří čerpá zkušenosti a skrze ně hledá, jak svůj přístup pozměnit, aby to šlo.

Ve chvíli, kdy je sebevědomí malé, je zde problém. Člověk má o sobě neustálé pochybnosti, velmi rychle ztrácí motivaci, není schopný přijmout jakoukoli změnu ve svém životě. Za to se poté obviňuje a neprospěšný kolotoč se roztáčí. Nízké sebevědomí a sebeláska je stálým zdrojem špatné nálady, která se může dokonce prohlubovat až do úzkostí, smutku a depresí.

V takové chvíli velmi rychle mizí objektivní nadhled. Ztráta 2-3 kg za měsíc není vnímána jako úspěch, ale naopak jako nicotný výsledek, který ani nestojí za řeč. Neustálý pocit viny a brání snížit porce, zpomalit chuť k jídlu, překonat lenost a zvýšit sílu vůle. Častým únikem je koncentrace pozornosti právě na jídlo.

Pokud má člověk problém se sebevědomím a sebeláskou, tak těžko vymění neprospěšné stereotypy za novou, prospěšnou cestu, která sice vede do cíle, ale ne přes hebký zelený palouk.

Naopak, cesta, která vede k našemu cíli vede přes tmavá údolí pochybností a má spoustu zatáček.

Ve chvíli, kdy se vám nedaří dlouhodobě shodit přebytečná kila a nebo se to povede ,,na chvíli“ a potom je naberete zpátky, zaměřte se na sebe sama. Velmi kritická hladina SEBELÁSKY A SEBEVĚDOMÍ jsou ty pravé příčiny tohoto ,,kolotoče“ a pokud najdete osobu, která vás obrazně řečeno, vezme za ruku a dovede na tu správnou křižovatku, tak máte vyhráno.

Možná si teď říkáte, to se jí to říká, když má padesát kilo i s postelí. A já nemůžu napsat, že to někdy bylo nějak zásadně jinak. Ale přesto zmíním etapu, kde jsem se o propojení hmotnosti s psychikou přesvědčila na vlastní kůži.

Před lety jsem pracovala jako manažerka v jedné pražské firmě. Do práce jsem jezdila každý den hodinu a půl tam a stejně tak i zpátky. Moje pozice byla psychicky náročná, měla jsem tým lidí, který musel odvádět výsledky. Ostatně jako v každé korporaci, byl tam lidově řečeno na lidi tlak jako prase. 

Domů jsem se vracela vyčerpaná v sedm večer. Navazující starost o domácnost, příprava večeře, snaha trávit i čas s partnerem a příprava podkladů pro jednání na další den, si vybíraly postupně svou daň. Tenkrát jsem se úplně přestala mít ráda, naopak jsem svou pozornost neustále stáčela ke všem aspektům, které mi nevycházely.

Věci, jenž jsem nestíhala zaplavovaly mou mysl a výčitky v tandemu s pocity provinění mě ničily. V tomto nenormálním kolotoči jsem vůbec nestihla postřehnout, že je právě čas na změnu atrakce. Místo toho jsem se točila v tomto neprospěšném kruhu ještě rok. Skončil můj partnerský vztah, neměla jsem čas na přátele a každý den se obviňovala, když jsem padla do postele z neschopnosti.

V tuto dobu jsem nabrala pět kilo. Ne, nezajídala jsem svou frustraci. Jedla jsem sice všechno, ale tak, jako kdykoli předtím. Ale snížená hranice sebelásky na (pro organismus) snesitelnou úroveň spolu s věčným negativním naladěním vykonaly svoje. A jak to vím?

Když jsem se přistihla usínat za volantem,  řekla jsem si dost. Ten den jsem podala výpověď. V mém rozhodnutí mě utvrdil i postoj ředitele firmy, který se snažil ve mě vyvolat pocit viny, že tam ,,v tom ostatní nechám“.

Šlo mu o to, abych tam zůstala a absolutně ho nezajímalo, jak se cítím, co chci a co je moje poslání. Možná, že kdyby tenkrát projevil trochu empatie, dopadlo by to jinak. Tento přístup mě pouze utvrdil v tom, že dělám správně. Na první ,,svobodný“ nádech venku si pamatuji do dnešního dne. 

Za pár týdnů jsem byla plná energie, zkoncentrovaná na prospěšné myšlenky a na své běžné váze. Ano, šlo o pět kilo, ale v tomto případě nejde o POČET KILOGRAMŮ, ale o SOUVISLOSTI.

Z dnešního pohledu jsem si jistá, že ve chvíli:

• kdy dokážete vykročit z komfortní zóny i za cenu dočasného nepohodlí
• kdy se nenecháte zneužívat a využívat pro záměry jiných lidí
• kdy se rozhodnete jít za tím, co vás naplňuje
• kdy se rozhodnete konat a odoláte negativním jedincům z okolí, jenž vás stahují do neprospěšných vzorců
• kdy vyladíte svou mysl a začnete hledat zdravou míru sebevědomí
• kdy se začnete milovat komplexně a bez výhrad

se začnou dít obrovské věci. A vážně nebude až tak záležet na tom, zda si odškrtnete v diáři 5 km běh nebo si dáte u babičky svíčkovou.

Ve chvíli, kdy investujete čas a soustředěnou pozornost na sebe sama a začnete na sobě pracovat, dokážete mnohem víc, než jen shodit přebytečná kila.

Budete zvládat veškeré životní situace s nadhledem. Nebudete otrokem emocí, které ve vás vyvolávalo okolí a činy ostatních lidí. Nebudete se hroutit, když vám něco nepůjde. Budete vědět, že z každé chyby čerpáte zkušenost. A budete projevovat vděk za to, co se vám povede. Protože to je důkaz, že se posouváte dopředu. Chcete-li, najděte inspiraci v mém příběhu.

A pokud se po vědomé cestě už pohybujete a chcete se naladit na další prospěšný den hned po ránu, TADY NAJDETE MEDITAČNÍ RITUÁL ZDARMA