Okolní tlak může být devastující aneb Jak umlčet nepřejícnost proudící do vašeho života.

Je již takové klišé, že se jako jedna z hlavních vlastností typického obyvatele České republiky uvádí závist. Nebo chcete-li nepřejícnost. Každý se s podobnou situací setkal a pokud je to v normě, asi to nikdo neřeší.

Bohužel se velmi často stává, že okolní tlak na člověka přesahuje společensky únosnou mez. O lidském pohledu ani nemluvě.

Vypozorovala jsem, že (zcela proti zdravému rozumu) lidé ponejvíc útočí na již nějak oslabeného jedince. Vědí totiž, že pokud je člověk v nesnázích, snáze se trefí se svým jedovatým monologem. A to je pořád ta lepší varianta.

Poněvadž je zde možnost verbálnímu útočníkovi odpovědět. Druhou možností je někoho verbálně poškozovat ,,za zády,, nebo-li ho typicky česky pomlouvat. Málokdo z chronických pomlouvačů si uvědomí jak může někomu ovlivnit život.

Též je poměrně děsivé, že ve chvíli, kdy se začnete bránit vás mnoho lidí odsoudí. Protože kdo chce tváří v tvář řešit svůj verbální útok nezakládající se na pravdě pár týdnu poté? Kdo má zájem o konfrontaci? Nikdo.

Tudíž nejlepší obranou je napadnout bránícího se člověka slovy znovu, opětovně. A z malé pomluvy se mezi lidmi stává realita. Protože to musí být přece pravda, když to říká ,,tolik,, lidí? A máme zde začarovaný kruh.

Bohužel si málokdo z této skupiny uvědomuje, jak moc může jedince poškodit. Jak moc můžou slova ublížit. Dokonce i zabít. A je nyní nepodstatné zda sloveso zabít evokuje zabití ideálů, snahy se očistit nebo síly jít dál. Nebo zda toto sloveso charakterizuje jeho pravý význam.

Poněvadž kde lze vzít jistotu, že člověk ,,pomlouvačskou smyšlenou vlnu,, unese? Kde lze vzít jistotu, že neupadne do depresí? Kde lze vzít jistotu, že není zrovna oslabený jinými vlivy (úmrtí v rodině, rozchod s partnerem, ztráta zaměstnání) a vaše slova budou tou pomyslnou poslední kapkou v oceánu snesitelnosti? Že si nesáhne na život?

Pokuste se definovat váš vnitřní stav. Máte elán a energii? Chuť do života a nových projektů? Jste šťastni? Cítíte, že stres vás nijak nepoškozuje? Máte ideální váhu? Pokud na otázky odpovídáte ANO gratuluji vám. Pokud v otázkách nacházíte svoje niterné potíže zkuste si prostudovat e-Knihu Začni jinak.

Nadčasová a moudrá kniha Čtyři dohody od mexického spisovatele Dona Miguela Ruize už mnoho let inspiruje miliony čtenářů po celém světě. Dovolím si vypůjčit pár vět.

1. Veškerá vaše magická moc se opírá o slovo. Pokaždé, když vyslovíte svůj názor, jako byste pronášeli magické formule. Slovem můžete druhého člověka zaklít, nebo ho ze zakletí vysvobodit. Slovo představuje tvůrčí sílu. Je to dar.

2. Slovo může stvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše kolem zničit. Nehřešíte-li slovem, šíříte kolem sebe krásu a lásku, vytváříte nebe na zemi.

Povím vám jeden příběh. Znám jednu slečnu, říkejme jí třeba Veronika. Když bylo Veronice 26 let měla z pohledu jejího okolí snový život. Dostala od tety byt v pěkné části města. Nastoupila na solidní pozici v zahraniční firmě a měla slušný plat. S přítelem v té době žila již tři roky a pomalu začali mluvit o svatbě. Vše se zdálo ideální.

V té době se stýkala s kamarádkou, která ji provázela již od střední školy. Říkejme jí třeba Katka. Katka měla dlouholetý vztah s alkoholikem, který odmítala opustit. Zaměstnání střídala zhruba po roce a finančně na tom (i díky partnerovi) nebyla nejlépe. Těžko definovat KDY začala Katka Veronice závidět. Možná hned po škole, možná později, když viděla její rozzářený obličej po každém vydřeném pracovním úspěchu. Podstatné je, že záviděla. Závist ji pohltila a uzavřela její pozitivní pocity do sklepení. 

Veroniku vůbec nenapadlo podezírat svoji nejlepší kamarádku, když jí začaly chodit anonymní dopisy. V nich se s železnou pravidelností dozvídala co a kde její přítel dělá. Samozřejmě dopisy zanechávaly semínka pochybností, jelikož časy ,,incidentů,, přesně seděly s časy pracovních cest. Po dopisech začaly přicházet emaily. Po emailech esemesky z cizích čísel. A pomalu se naplnil pohár.

Nejdříve Veronika situaci řešila s přítelem. Ten se ,,zdravě naštval,, a stroj s názvem nedorozumění začal roztáčet svoje ozubená kola. Následoval rok, který by Veronika nejraději vytěsnila z paměti. Rok plný útoků na její city, sebevědomí, soukromí a energetickou zásobu. Rok plný hádek a nedorozumění pocházejících z fiktivních pomluv. Rok plný slz a pochybností o sobě samotné. Vše se začalo odrážet i v zaměstnání. Zlomený člověk není schopen koncentrace v práci a Veronice se na zádech usadil syndrom vyhoření.

Naštěstí a na poslední chvíli Veroniku zachránil týdenní seminář, kam ji poslala maminka. Ta se na trápení dcery již nemohla dívat. Zde se Veronika oprostila od svého trápení a začala situaci krok za krokem řešit. Během měsíce dospěla do bodu, kdy Katku vymazala ze svého života a pochopila, že nelze udržovat vztahy s lidmi, kteří energii vysávají. Berou. Nevrací zpět. A v horším případě ještě cíleně škodí.

Málokdo s nás si uvědomuje v širším kontextu, co může jedno jediné slovo způsobit.

Je čas naučit se přijímat veškerou zodpovědnost za vyřčené věty. Je čas si uvědomit, že máme možnost měnit nejen svůj život, ale nepřímo i životní podmínky ostatních.

Pokud cítíte, že vás svazují konvence a očekávání jiných lidí, je na čase posunout se dál. Článek Aha moment aneb Jak si vytváříme stres (v naší hlavě) jsem psala pro vás.

„Největším objevem v mém životě je zjištění, že lidé mohou změnit své vnější životy změnou vnitřního myšlení.“

William James, americký filozof, psycholog a pragmatik 1842 – 1910