Nanny aneb Můj příběh o hlídací víle dechu u čerstvě narozeného skřítka

Když jsem čekala první dítě, dost jsem v pořizování výbavičky a věcí pro čerstvě narozené miminko, tápala. Dnešní doba je synonymem materiálního zajištění, a to bohužel ve všech směrech. A tak se na mě ze všech stran valily nevyžádané rady, co vše budu ,,určitě“ potřebovat.

Odolávala jsem statečně, ale lhát vám nebudu. I tak jsem pořídila pár naprostých zbytečností, které mi ležely půl roku doma a potom bez známek používání putovaly dál. Kdybych byla hodně striktní, asi není nic, kromě máminy náruče, jejího broukání a nalitého prsu, co by miminko v prvních týdnech až tak postrádalo.

Ale žijeme ve 21. století. Ptáte se mě (i když víte o mé fascinaci minimalismem a znáte můj vztah k materiálním blbostem), na které věci jsem nedala dopustit po narození synka já.

Přemýšlela jsem poctivě. A došlo mi, že pokud nechci sepisovat ,,prázdný reklamní seznam“, kterých je na internetu nepočítaně, budu muset otevřít mojí další tajnou komnatu.

Protože věc, která v mých očích hraje prim, se váže k velmi niterné příhodě, kterou žádná čerstvá maminka nechce zažít.

Na rovinu, když jsem neměla děti, byla jsem k monitoru dechu trochu skeptická. Víte jak, výmyslů aktuální doby je tolik, že jsem zaujala i v tomto případě postoj typu: ,, Neexistoval ještě pár let dozadu a nikdo ho nepostrádal.“

A zařadila ho na seznam zbytečností, které s pomocí vydařené reklamní kampaně vytahují lidem z peněženek tisíce.

Potom mě ještě jako těhotnou, jedna příležitost zavála do rodiny, kde se narodila předčasně narozená holčička. Dívala jsem se na to křehké stvoření a vnímala blikající světýlko, které hlásilo, že miminko dýchá. Ve spánku vypadala jako maličká panenka. Když mi maminka holčičky vyprávěla s pokorou v hlase, jak je za pomoc monitoru dechu vděčná, protože se konečně bez obav v noci pár hodin vyspí, přišlo mi to značně přehnané.

Ale byla jsem prvorodička a o pár týdnů později jsem si monitor dechu objednala.

Sice jsem měla trochu výčitky svědomí, ale tak nějak jsem si řekla, že podcenit nechci nic a po porodu, když nebudu monitor využívat ho daruji do kojeneckého ústavu nebo do jiného zařízení, kde pečují o čerstvě narozené děti.

Dnes si říkám, jak často má člověk oči zavřené, když se ho situace netýká… a jak je snadné dospět k odsudkům, když nechodíme v něčích botách…

Porodila jsem v listopadu 2015. Syn se narodil při přirozeném porodu v centru aktivního porodu poměrně rychle, jen o pár týdnů dřív. Ale byl zdravý a mohli jsme odejít normálně domů.

Už první noc jsem pochopila slova té maminky, která mi přišla tenkrát značně přehnaná. Doma jsme byli sami a já první noc trávila u postýlky pozorováním toho malého zázraku. Monitor dechu jsem zapnutý měla.

Jak ubíhala noc za nocí a týden za týdnem, trochu jsem se uklidnila a začala si synka opravdově užívat. I když na pozadí mojí mysli strach o něj samozřejmě dominoval, což mi došlo až mnohem později, když jsem se snažila rozklíčovat z vědomého hlediska PROČ SE TO STALO.

ÚNOR 2016, čas těsně nad ránem

Ozval se ostrý alarm. Vymrštila jsem se z postele a zvedla synka do vzduchu, nic. Jemně jsem s ním zatřásla, nic. Znovu, nic. Potom najednou syn zalapal po dechu a začal dýchat.

Volala jsem na pohotovost, zkontrolovala podle telefonických pokynů, zda je vše v pořádku a potom jsme vyrazili do nemocnice, kde následovala několikadenní hospitalizace na dětském oddělení JIP. Následovala vyšetření srdce, dechové činnosti a pozorování.

Když nás propustili domů, byla jsem šťastná a plná pokory zároveň.

Byl to nejhorší okamžik mého života od porodu synka.

Na náhlé úmrtí kojenců zemře v České republice v průměru 25 dětí ročně. Je to jedna z nejčastějších příčin úmrtí dětí do jednoho roku.

Monitor dechu snímá dýchací pohyby u dětí, pokud se 20 vteřin nenadechnou, spustí se zvukový signál. Monitor dechu vás na výpadek dechu upozorní včas, aby byla možná případná okamžitá resuscitace. Většinou však stačí s dítětem zatřást – jakmile se vzbudí, samo se nadechne.

Jde o to, že centrum zodpovědné za dýchání nemusí být ještě u miminek zralé a dítě se zkrátka ,,zapomene“ nadechnout. 

Na rovinu, tato příhoda ve mě byla dlouhé měsíce a monitor dechu považuji od toho dne za nejlepší investici mého života. Neriskujte maminky. Jde o nejlepší hlídací chůvu na světě.

Z mého pohledu, i kdyby mělo miminko jezdit v kočárku po třech dětech, nosit dupačky s nevypratelným flekem a muselo by oželet jiné ,,vymoženosti“, monitor dechu bych si pořídila vždycky. Jde o jednorázovou investici a pokud si po 2 letech koupíte novou podložku, můžete monitor dechu používat i pro několik dětí narozených v řadě.

Mohla jsem tady psát o martyriu s kočárkem nebo o přemýšlení, CO JE opravdu potřeba, co se kupuje z plezíru a co prostě jen ,,frčí“, a nebo o tom, co opravdu pomáhá. Zvolila jsme druhou možnost. Všem čerstvým i budoucím maminkám přeji klidné noci.

A pokud na vás tíha samoty doléhá v těhotenství nebo po porodu víc, než kdy jindy, stáhněte si zdarma eBook SAMA S MIMINKEM aneb JAK NAJÍT KLÍČ K ÚSMĚVU, který má potenciál změnit váš pohled na věc:

STAČÍ KLIKNOUT NA TLAČÍTKO: