Možná jste se sem proklikli, protože hledáte odpověď na otázku, která v dnešní době rezonuje snad ze všech koutů internetu. Možná hledáte klid v duši, možná chcete zastavit ten neustálý kolotoč ve vaší hlavě, nebo jen cítíte, že vám život protéká mezi prsty. Často se mě ptáte na téma, které se zdá být na první pohled úplně jasné, a přesto je pro většinu lidí tou největší záhadou.

Proto jsem se rozhodla sepsat tento článek na téma Mindfulness: Co to je a 7 tipů, jak začít, abychom se společně podívali pod pokličku toho, co to vlastně znamená „být tady a teď” způsobem, který je skutečně prospěšný pro náš reálný život, a ne jen jako fráze z motivační knížky.

Víte, o přítomném okamžiku se dnes mluví jako o nějakém svatém grálu. Každý druhý guru nebo kouč vám řekne: „Zastavte se, rozhlédněte se a prostě buďte.“ Jenže co když ten přítomný okamžik, ve kterém se právě nacházíte, stojí lidově řečeno za nic?

Co když se vám dějí věci, které jsou bolestivé, frustrující nebo vás děsí? Pak stojí člověk na rozcestí a říká si: „Mám být v přítomnosti, která mě ničí? Jak to mám udělat, abych se z toho nezbláznil?“ Přesně o tom, jak se zklidnit v těžké situaci a najít svou vlastní sílu, si dnes budeme povídat. Není to o tom sedět v lotosovém květu, je to o přebrání otěží vlastní odpovědnosti za to, co v hlavě žijeme.

Shrnutí pro ty, co nemají čas číst celý článek

• Nejste vaše myšlenky: To, co vám běží hlavou (strachy, scénáře, kritika), je jen program vaší mysli, nikoliv vaše skutečná podstata.
• Přijetí bez boje: Když se objeví nepříjemná myšlenka nebo emoce, nesnažte se ji násilím potlačit, ale ani se s ní neztotožňujte – jen ji pozorujte.
• Technika poodstoupení: Představte si, že mezi vámi a vašimi myšlenkami je opona. Vy stojíte zde v klidu a ten „chumel“ hlasů je tam.
• Akce z klidu: V krizové situaci nejprve odstupte od emocí, a teprve v tom vnitřním tichu naplánujte racionální kroky, které vás ze situace vyvedou.
• Kouskování reality: Soustřeďte se vždy jen na jeden jediný krok, který právě děláte (např. oblékání kabátu), a vložte do něj plnou pozornost, abyste nenechali mysl utéct k hororovým scénářům budoucnosti.

Proč je přítomný okamžik (mindfulness) tak často nepochopeným pojmem?

Termín mindfulness nebo česky všímavost se stal v posledních letech obrovským klišé. Slýcháme to odevšad, ale málokdo, kdo stojí na začátku své cesty osobního rozvoje, si s tím ví skutečně rady. Je to paradoxní situace. Na jednu stranu se učíme o pozitivním myšlení a o tom, že si máme tvořit svou realitu tím, co chceme.

Na druhou stranu nám někdo říká, ať jsme plně v přítomnosti. Ale co když je ta přítomnost kritická? Co když prožíváte rozchod, nemoc nebo finanční tíseň? V tu chvíli se rada „užívej si přítomný okamžik“ zdá jako ten nejhorší vtip vesmíru.

🎄 Vánoční balíčky knih s 25% slevou

✨ Hledáte vhodný dárek k Vánocům pro děti nebo své blízké? Připravila jsem pro vás speciální VÁNOČNÍ BALÍČKY KNIH, se kterými si můžete knihy pořídit s 25% slevou. ✨

🎁 Prohlédnout vánoční balíčky

Balíček knih pro dospělé

Balíček knih pro děti

MEGABALÍK sedmi knih

Je naprosto přirozené, že v takových chvílích je naše mysl zmatená. Ptáte se sami sebe: „Mám se tedy ponořit do té bolesti? Mám nechat tu frustraci, aby mě pohltila?“ Odpověď je ne, ale cesta k tomu vede jinudy, než si možná myslíte.

Být v přítomném okamžiku neznamená nechat se zlikvidovat tím, co se děje. Znamená to pochopit, kdo v té situaci vlastně jste vy a kdo je ten hlas, který situaci komentuje. Protože čím více informací nás zaplavuje, tím více křižovatek před námi stojí a my musíme najít tu správnou cestu, jak aplikovat tyto hluboké pravdy do našeho, často velmi hektického, života. Pokud se v tom ztrácíte, možná vám pomůže pochopit jak si udržet pozornost tady a teď, aniž by vás to vyčerpávalo.

Mnoho lidí dělá tu zásadní chybu, že se snaží přítomný okamžik „znásilnit”. Snaží se cítit dobře, i když se cítí špatně. Nebo se snaží své myšlenky zastavit, zničit, vygumovat. Pokud se jim to nedaří, začnou být nervózní a obviňovat se.

Říkají si: „Zase to dělám špatně, zase myslím na hlouposti.“ Tím se ale jen dostávají hlouběji do spirály odporu. Přítomný okamžik v tom prospěšném slova smyslu není o boji. Je o radikální změně vnímání toho, co se vám odehrává v hlavě. Někdy je to právě bod zlomu, jak přeprat pozitivní myšlení, které nám paradoxně může škodit, pokud je vynucené.

Velký omyl naší identity: Vy nejste vaše myšlenky

Abychom pochopili podstatu mindfulness, musíme si uvědomit jednu naprosto stěžejní věc, na kterou často zapomínáme. Vy, když tady teď sedíte a čtete tyto řádky, máte pravděpodobně plnou hlavu různých hlasů. Ať chcete nebo ne, vaše mysl neustále pracuje.

Je v pohotovosti. Přemýšlíte, co se stane zítra, co vám kdo řekl včera, analyzujete, jak se kdo zachoval, a vytváříte si domněnky o tom, co by bylo, kdyby. Vaše mysl je jako továrna na scénáře, která nikdy nemá dovolenou.

A tady přichází ten moment prozření. Je velmi snadné uvěřit tomu bludu, že ty hlasy, ty scénáře a ty strachy – že to jste vy. Že to je vaše identita. Ale není to pravda. Pokud chcete, aby pro vás byl přítomný okamžik prospěšný, musíte poodstoupit.

Musíte pochopit, jak zjistit, kdo jsem doopravdy – že vy jste ta bytost, která ty myšlenky pozoruje, nikoliv ty myšlenky samotné. Je to, jako byste měli v hlavě nahraný software, který běží na pozadí a vyhazuje vám vyskakovací okna s různými dramaty. Vy jste ale uživatel toho počítače, ne ten chybový kód.

Jak funguje software vaší mysli a proč vytváří dramata

Představte si svou mysl jako starý, trochu porouchaný gramofon, který má tendenci přeskakovat v těch nejméně vhodných chvílích. Tento „software“ vaší mysli má v sobě uloženo spoustu programů z minulosti – vaše zranění, staré křivdy, strachy, které jste posbírali cestou životem. Když se stane něco nepříjemného, mysl okamžitě spustí poplach a začne generovat myšlenky typu: „To zase dopadne špatně,“ „Nikdy z toho nevystoupíš,“ „Všichni tě opustí.“ To je často onen aha moment, aneb jak si vytváříme stres v naší hlavě.

Tyto myšlenky jsou často fantasmagorie, které nemají s realitou nic společného. Jsou to jen ozvěny minulosti nebo katastrofické vize budoucnosti. Pokud se s nimi ztotožníte, pokud si řeknete „To jsem já, kdo se bojí,“ pak vás ten strach pohltí. Mysl dokáže z banální situace vytvořit hororový film a vy se stáváte jeho hlavní postavou i obětí zároveň. Vaším úkolem není ten film zničit (protože mysl bude vysílat dál), ale přestat se dívat na plátno a uvědomit si, že sedíte v hledišti.

Technika „poodstoupení“ jako první krok k mindfulness

Jakmile se vám v hlavě rozjede ten známý „chumel” myšlenek, které vás frustrují a bolí, udělejte jednu maličkou, ale mocnou věc. Zastavte se.

Nezakazujte si ty myšlenky, nenadávejte si za ně. Jen je vnímejte. Poodstupte od nich. Řekněte si v duchu: „Aha, teď se mi honí hlavou myšlenka, že to nezvládnu. Zajímavé.“ Vidíte ten rozdíl? Už to není „Já to nezvládnu“, ale „Vidím myšlenku, která říká, že to nezvládnu“.

Když toto budete dělat – a stačí opravdu 10, 20 nebo 30 sekund – začne se dít něco magického. Přestanete se s tím obsahem ztotožňovat. Začnete vnímat ten prostor mezi vámi (pozorovatelem) a myšlenkou (pozorovaným).

Tady stojím JÁ a tam jsou MOJE MYŠLENKY. Čím častěji to budete opakovat, tím více budete cítit, že to, co vás trápí a bolí, je jen produkt vaší mysli, ale nedotýká se to vaší podstaty, vaší duše, vaší esence. Pokud vás zajímá více o tom, jak tento mechanismus ovládnout, doporučuji si přečíst článek o tom, jak zastavit negativní myšlení. To je ten první, nejdůležitější krok na cestě k opravdovému mindfulness.

Mindfulness: Co to je a 7 tipů, jak začít v praxi

Abyste si z tohoto článku odnesli něco, co můžete začít používat okamžitě, připravila jsem pro vás sedm praktických kroků k mindfulness. Tyto body vycházejí z toho, jak funguje naše psychika v zátěžových situacích, a pomohou vám převést teorii do každodenní praxe.

1. Zvědomění
Kdykoliv se cítíte pod tlakem, první věc, kterou musíte udělat, je uvědomit si: „Toto nejsem já.“ Ať už vám hlava říká cokoliv, ať jsou tam ty nejčernější scénáře, připomeňte si, že je to jen hlas softwaru. Není to pravda o vaší bytosti. Vy jste ta čistá esence za tím hlasem.

2. Zastavení vnitřního boje
Přestaňte se myšlenkám bránit. Když se snažíte myšlenku násilím vytlačit („Nesmím na to myslet!“), jen ji posilujete. Vytváříte protitlak. Místo toho složte zbraně. Nechte ten chumel myšlenek, ať tam je. Řekněte si: „Dobře, jste tady. Vidím vás.“ Tím jim vezmete jejich energii.

3. Vytvoření imaginární opony
Představte si mentální obraz. Tady stojíte vy, ve svém středu, ve svém klidu. A před vámi, kousek dál, je chumel vašich starostí a myšlenek. Mezi vámi a tím chumlem zatáhněte oponu. Nebo je imaginárně rukou jemně odsuňte stranou. Je to gesto, kterým říkáte: „Vím o vás, ale teď se vámi nebudu zabývat.“

4. Přijetí situace bez dramatu
Toto je bod, kde to spousta lidí vzdává. Být v přítomnosti znamená přijmout situaci takovou, jaká je, aniž byste k ní přidávali další příběhy. Pokud je situace nepříjemná, prostě si řekněte: „Je to tak, jak to je.“ To je součást psychohygieny a toho, jak přijmout trápení bez zbytečného utrpení. Přijměte faktický stav (např. „Jsem sám“), ale odmítněte tu nadstavbu mysli („A navždy zůstanu sám a umřu opuštěný“).

5. Vytvoření plánu v klidu
Teprve když poodstoupíte a získáte ten vnitřní odstup, dokážete vymyslet racionální plán. V panice plánovat nejde. V tom vašem vnitřním klidu, který je tím skutečným přítomným okamžikem, si řekněte: „Co je teď ten nejlepší další krok?“ Vymyslete plán, který vás krok za krokem povede z té nepříjemné situace ven.

6. Mikrokroky
Když máte plán, neřešte celý problém najednou. Rozkouskujte ho. Soustřeďte se vždy jen na jednu malou činnost. Pokud je váš úkol někam dojít, nemyslete na cíl. Myslete na první krok. Pak na druhý. Udržujte svou pozornost jen u toho jednoho malého úkonu, který právě provádíte.

7. Zaměřte se na smysly
Aby vaše mysl neměla šanci utéct zpátky k hororům, zaměstnejte ji smysly. Když si oblékáte kabát, vnímejte materiál látky. Vnímejte barvu. Když jdete, vnímejte dotek nohou se zemí, poslouchejte zvuky okolí. Buďte tam plnohodnotně, nejen mentálně, ale i fyzicky. To je ta kotva, která vás udrží v bezpečí přítomnosti a pomůže vám zvládnout emoce a mít je pod kontrolou.

Příběh zapadlého auta: Jak to vypadá, když teorie narazí na realitu

Pojďme si to ukázat na konkrétním příkladu, protože na příbězích se učíme nejlépe. Představte si, že jedete v noci autem, je zima, sněží a vy najednou zapadnete ve sněhu. Jste sami, je tma, nikde nikdo. To je přesně ta situace, kdy vám „pozitivní myšlení“ moc nepomůže a kdy se vám mysl splaší.

Vaše mysl – ten expert na dramata – okamžitě začne: „Co když mi dojde benzín? Co když zmrznu? Co když mě někdo přepadne? Co když do mě někdo nabourá, protože mi zhasnou světla?“ Kdybyste se v tuto chvíli snažili „být v přítomnosti“ a plně prožívat tu úzkost a strach, jen by vás to stáhlo do hysterie nebo apatie. To není cesta.

Prospěšné mindfulness v této situaci vypadá jinak. Vy si řeknete: „Dobře, jsem zapadlá ve sněhu. To je fakt. Přijímám to.“ Cítíte ten nával paniky, ale hned si uvědomíte: „To nejsem já, to je jen moje mysl, která se bojí.“ Poodstoupíte od toho strachu. S pobavením pozorujete, jak vám mysl nabízí scénáře o umrznutí, a jemně je odsunete stranou.

A v tom vzniklém prostoru klidu si položíte otázku: „Co můžu teď udělat?“ Vymyslíte plán:

• Vezmu si telefon.
• Zavolám pomoc.
• Pořádně se obléknu.
• Půjdu si stoupnout na bezpečné místo.

A pak děláte ty kroky. Když si berete bundu, soustředíte se jen na zip. Když voláte, soustředíte se jen na hlas v telefonu. Když jdete tmou, vnímejte jen své kroky. Kdykoliv se mysl pokusí vrátit s křikem „Zmrzneme!“, vy ji s klidem odsunete: „Já vím, že jsi tady, ale teď jdu na bezpečné místo.“ Tímto způsobem projdete krizí v klidu a s jasnou hlavou.

Co se stane, když vytrváte?

Možná si říkáte, že to zní hezky, ale že je to těžké. Ano, na začátku to může být výzva. Ale čím víckrát tento proces poodstoupení a návratu k sobě zopakujete, tím silnější se stane vaše spojení s vaší skutečnou podstatou. Začnou se dít věci, které bych se nebála nazvat zázraky.

Pokud vydržíte a budete důsledně oddělovat sebe od svého „chumlu“ myšlenek, zjistíte, že hlasy ve vaší hlavě slábnou.

Už nebudou tak agresivní. Už nebudou mít nad vámi takovou moc. Začnete cítit esenci života, která proudí vaším tělem – tu esenci, která nemá nic společného s vaším naprogramovaným softwarem. Začnete prožívat skutečný vnitřní klid a spokojený život.

Vaše realita se začne měnit, protože ji přestanete tvořit z pozice strachu a začnete ji tvořit z pozice vaší vnitřní síly. To je ten základ pro inspiraci duše a prospěšné myšlení, které vám konečně začne sloužit. Zjistíte, že i když přijdou těžké chvíle – a ony přijdou, takový je život – vy v nich dokážete stát pevně. Nebudete se hroutit, protože budete vědět, že vy nejste ta situace a vy nejste ty myšlenky o ní.

Závěr

Moji milí, cesta k mindfulness a vědomému životu není sprint, je to maraton. Ale každý, i ten nejmenší krok se počítá. Je úplně jedno, jestli řešíte zapadlé auto, rozchod, nemoc nebo jen blbý den v práci. Princip je vždy stejný. Vy jste ta úžasná, jedinečná bytost, která je tady, aby žila, ne aby byla otrokem své vlastní hlavy.

Zkuste to. Až vás příště přepadne splín nebo strach, vzpomeňte si na tento článek. Poodstupte. Usmějte se na svou mysl a řekněte jí: „Já vím, že tu jsi, ale já jsem tady taky. A já teď přebírám velení.“ Děkuji vám, že jste dočetli až sem, že na sobě pracujete a že jste součástí projektu Detoxikuj život. Protože jen díky vám to má celé smysl. Mějte se krásně a opatrujte svou mysl i duši.

Často kladené otázky