Maminky odpojte se aneb Klid nemá tvar mobilu.

Je to zvláštní. Už dávno jsem přestala vnímat většinu lidí, kteří místo, aby spolu komunikovali sledují non stop display svého mobilu. Dá se říct, že už je to tak trochu kolorit dnešní doby. Bohužel.

Co mě ale udivuje poslední dva roky jsou maminky s kočárkem. Když jsem byla těhotná ani mě to nenapadlo.  Po porodu jsem vyrazila s kočárkem do terénu a zřejmě pod vlivem další sociální skupiny, kam jsem se chtě nechtě zařadila (maminka s kočárkem) jsem začala vnímat tu hrůzu.

Klasikou je, že mladá slečna tlačí kočárek, někdy jednou rukou, někdy spíše nalehnutím na rukojeť a věnuje se svému (pouzdrem vymazlenému) mobilu. Přišlo mi to zvláštní.

Park, jedenáct hodin dopoledne. Ticho jako v hrobě. Matky korzující kolem rybníka pohled zabořený do dění ve virtuálním světě. Ty s hlubokým kočárkem v lepší pozici (miminko spí a je relativní klid). Ty se sporťákem s otráveným výrazem kdykoliv se dítě otočilo dozadu s jásavým ,,píp píp,, (rozumějte ptáček) nebo otázkou: ,,Mami a proč?!“

Při jedné procházce jsem napočítala 16 mobilních matek a pouze 2 jsme zůstaly zřejmě mimo mísu. Dokonce jsme se pozdravily. Ano, koukaly jsme totiž před sebe. Přišlo mi to úsměvné, slečně asi také. Daly jsme se do řeči a již dva roky jsme v kontaktu.

Jasně, když se nad tím zamyslím, lecos lze z pohledu unavené matky pochopit. Doma se nezastavíte, napřed kojíte, uspáváte, perete, uklízíte a hlídáte každý nádech. Po pár měsících s jazykem na vestě oblečená v péřové bundě chytáte dítě, pro které je největší legrací utíkat po čtyřech co nejdál, za nohu a rvete ho do kombinézy.

Když se konečně dostanete na vzduch a dítě je usazené v kočárku s hračkou v jedné a něčím na zub v druhé ručce jste ráda, že je relativní klid.

A tak spousta z nás sáhne po mobilu (guru zábavy dnešní doby) a snaží se odpoutat od každodenního martyria, možná se spojit s jiným světem. Lze to tak vnímat. Lze to brát jako únik před realitou.

Na druhu stranu..co se zkusit odpojit úplně?

Nechat čas plynout, odstřihnout to mobilní vodítko, na kterém nás vodí tolik osob, kolik jich máme v seznamu? Dívat se kolem sebe a hledat jinou, mnohem příjemnější alternativu v pošmourném dopoledni?

Kupte si kávu nebo čaj do kelímku, vydejte se do parku a zasněte se nad tím, co můžete ve svém životě změnit. Domluvte si sraz s kamarádkou a neprobírejte zatvrdlé mléko, strie, vytahané břicho ani partnerovu absenci u úklidu.

Zaměřte se na věci, které milujete a díky jimž v budoucnu najdete zase sama sebe. Možná mám recept jak na to.

Spousta maminek má pocit, že pokud nebudou dělat věci tak, jak je zvykem, budou nedostatečně hodnocené. Bohužel tomu leckdy bývá i ve vlastní rodině.

Partner přijde z práce a shání se po teplém jídle. Žena ve stresu povlává ještě v županu po kuchyni, jednou rukou vyndává z lednice jídlo k ohřátí, druhou rukou tiskne k sobě novorozeně. To je sice úsměvný obrázek jako podklad pro autora kreslených vtipů, bohužel realita již tak legrační není.

Maminky zastavte se.

Zapřemýšlejte nad tím, co je a co není důležité. Pro pochopení je tady můj článek Jak získat odhodlání něco (trvale) změnit. Věřte, že nejdůležitější je láska. K vám samotným, k dětem a ke všem lidským bytostem.

Od srdce do srdce, Baru