Možná se vám už někdy stalo, že jste potkali člověka, který se choval chladně, odmítavě nebo dokonce agresivně. Možná jste si řekli: „To je prostě divný člověk.“ Nebo se možná díváte sami na sebe a cítíte, jak se vůči lidem uzavíráte, jak ve vás narůstá zlost nebo lhostejnost, a nevíte proč.

Antisociální chování není něco, s čím se prostě musíme smířit. Není to ani nějaký „genetický defekt“ nebo „špatná povaha“. Je to výsledek hlubokých emocionálních programů, které si v sobě neseme, často už od dětství. Pokud se s antisociálním chováním potýkáte vy sami, nebo pokud máte blízko někoho, kdo se tímto způsobem chová, věřím, že následující řádky vám ukážou cestu. 

Rychlé shrnutí pro ty, kdo nemají čas číst celý článek

• Antisociální chování není jen o zlosti nebo vzdoru. Jde o hlubší vzorce, které pramení z neprospěšných programů v nás samých. 
• Pokud se s ním potýkáte vy nebo někdo blízký, je důležité vědět, že změna je možná. 
• Klíčem je práce s vnitřními bloky, budování sebelásky, koncentrace na přítomný okamžik a postupné otevírání se zdravým vztahům. 
• Cesta k uzdravení vyžaduje odvahu podívat se na své vlastní emocionální programy a začít je vědomě měnit.

TIP: Antisociální chování nebo sociální úzkost?

Nový podcast Detoxikuj život

Přicházím k vám s podcastem, který jsem tvořila celým srdcem. V každé epizodě sdílím své nejhlubší vhledy o vědomém tvoření reality, otevřeně mluvím o odvaze být sám sebou a o životě, který rezonuje s vaším nitrem.

Detoxikuj život je cestou do hloubky – k vnitřní transformaci, která začíná uvnitř vás.

Spotify Apple Podcasts

Co je antisociální chování

Antisociální chování není jen nějaká „špatná povaha“, jak si mnozí myslí. Ve skutečnosti jde o komplex neprospěšných emocionálních programů, které si člověk nese uvnitř sebe, často už od dětství.

V mých očích je každý člověk, který se chová antisociálně, ve skutečnosti zraněnou bytostí, která si vybudovala ochranné mechanismy. Někde po cestě se odpojila od své vlastní podstaty, od té lásky a autenticity, se kterou se narodila. A teď funguje z místa strachu, obrany a bolesti.

Podle odborné literatury se jedná o poruchu osobnosti charakterizovanou nedostatkem citu, chladem a lhostejností vůči společenským normám. Ale co to znamená z pohledu vědomé práce se sebou?

Antisociální chování pramení ze čtyř hlavních příčin:

1. Neprospěšné prožitky z dětství – odmítání, přísné posuzování nebo neustálé hodnocení od rodičů či jiných důležitých osob.
2. Společenský tlak – extrémní důraz na výkon, který vede k pocitu nedostatečnosti.
3. Destruktivní sebekritika – neustálé zaměření na vlastní nedostatky a pochybení.
4. Odpojení od vnitřního majáku – ztráta kontaktu s vlastní intuicí a autenticitou.

Když se člověk ocitne v tomto stavu, není to proto, že by byl „zlý“ nebo „špatný“. Je to proto, že se někde po cestě odpojil od své vlastní podstaty a začal fungovat z místa strachu, zranění a obrany.

Přečtěte si také: 5 tipů pro lepší život

5 tipů, jak s antisociálním chováním pracovat

Je tu naděje a programy antisociálního chování lze změnit. Tyto vzorce lze uzdravit. A cesta k tomu vede přes pochopení toho, co se skutečně děje uvnitř nás, a postupnou práci s vlastními emočními bloky. Sepsala jsem pro vás 5 tipů, jak s antisociálním chováním pracovat.

1) Koncentrujte se na přítomný okamžik

Antisociální vzorce často vznikají z uváznutí v minulosti nebo strachu z budoucnosti. Jediný bod, kde můžete skutečně něco změnit, je právě teď.

Kdykoli se přistihnete, že se vaše mysl toulá k negativním vzpomínkám nebo obavám, vědomě se vraťte do přítomného okamžiku. Najděte něco, z čeho vám bude alespoň trochu lépe, pusťte si například písničku, kterou máte rádi, zavolejte někomu pozitivnímu nebo se zastavte a vědomě se nadechněte.

2) Budujte sebelásku jako základ všeho

Dokud se nemáte rádi, budete neustále posilovat neprospěšné programy. A z těchto programů pak vzniká antisociální chování jako obranný mechanismus.

Sebeláska neznamená být sobecký nebo ignorovat potřeby druhých. Znamená přijmout sebe takové, jací jste právě teď – se všemi svými „nedokonalostmi“ a výpadky. Protože takto autentická bytost je tady opravdu jenom jedna, právě vy.

3) Postupně se otevírejte druhým lidem

Antisociální chování často slouží jako ochrana před dalším zraněním. Ale izolace není řešení. Je nutné postupnými malými kroky protrhnout tu ochrannou bublinu.

Začněte s drobnými gesty – usmějte se na prodavačku, obejměte někoho na pozdrav, zeptejte se upřímně, jak se má. Tyto malé krůčky vám ukáží, že otevření se druhým nemusí vždycky znamenat zranění.

4) Pěstujte své vztahy do hloubky

Místo povrchních rozhovorů o počasí zkuste jít hlouběji. Ptejte se lidí na to, co jim dělá radost, na co se těší, o co usilují.

Pokud na vás někdo začne „sypat“ negativní informace, není nutné to přijímat. Můžete klidně říct: „Já teď potřebuju slyšet něco pozitivního. Řekni mi, co se ti stalo hezkého za poslední týden.“

5) Pracujte s vlastními emočními programy

Antisociální chování je často výsledkem nerozpoznaných a nezpracovaných emocí z minulosti. Tyto emoce se pak promítají do současných vztahů a situací.

Začněte si všímat, kdy a proč se ve vás spouští agrese, uzavřenost nebo odmítání. Co bylo tím spouštěčem? Jaká vzpomínka nebo strach se v tu chvíli probudil? Teprve když tyto vzorce rozpoznáte, můžete s nimi začít vědomě pracovat.

Závěrem

Cesta k uzdravení antisociálního chování není jednoduchá, ale možná určitě je. Vyžaduje odvahu podívat se na své vlastní vnitřní programy a začít je vědomě měnit. Každý malý krok směrem k sobě samému a k druhým lidem vás posune blíž k tomu, kým skutečně jste – k té autentické bytosti, která v sobě nese lásku, ne strach.

Pamatujte, pokud to, co děláte dosud, nefungovalo, proč nezkusit něco nového? Přinejhorším to dopadne stejně. Nebo to bude fungovat a vy budete moct žít lepší život.