Strach z vysvědčení aneb Když se děti bojí

Děda seděl u dcery v obývacím pokoji a čekal na vnuka, až se vrátí ze školy. Začínalo léto a blížilo se vysvědčení. Konečně se ozval klíč v zámku.

Tak co, vyšla ta dvojka z češtiny? Děda se s povzdechem zvedl ze sedačky a zamířil přivítat svého jediného vnuka. Ještě, než se došoural přes celý byt, slyšel další příval vět.

Jeho dcera je chrlila v rychlém sledu jednu za druhou a vnuka nebylo slyšet vůbec.

Čtyřka? To nemyslíš vážně! Co jsem říkala? Jsi naprosto k ničemu! Počkej, až to uvidí táta! Ten ti dá! Nic z tebe nikdy nebude!

Konečně stanul v předsíni.

Vnuk stál, slzy se mu koulely po tvářích a v ruce svíral pomalovanou papírovou lodičku. Zřejmě dárek pro mámu, pomyslel si děda.

Jeho dcera zrudlá vzteky pochodovala tam a zpátky. Otočila se na dědu: ,,Vidíš? Je úplně na nic! Já to věděla!“

Děda s tázavým pohledem upřel svoje šedé oči na dceru. Na chviličku si dovolil se zasnít a na jeden prchavý okamžik viděl usměvavou holčičku v růžové sukni s volánkem jak sedí u šicího stroje na židli a hypnotizuje svojí maminku.

Snad tenkrát myslela, že když tam bude také, bude halenka ušitá dříve. Poslední okamžik, který si dovedl vybavit. Potom přišel ten černý den, kdy on přišel o manželku, dcera o maminku a již nic nebylo jako dřív.

S nuceným úsměvem se otočil na vnuka: ,,Jdi se postarat o křečka Péťo. Potřebuji mluvit s maminkou.“ A dceru neslyšně vyzval, aby ho následovala do kuchyně.

Sedni si Radko. Již dlouho nepoužil tak naléhavý hlas, uvědomila si a poslušně si sedla na židli. Navyklým pohybem upravila záhyb na novém kostkovaném ubruse.

Ten den nechtěl mluvit o tom, jak to pro něj bylo těžké, když mu zemřela těhotná žena a nechala tady po sobě pětiletou holčičku. Nechtěl vysvětlovat, že měl co dělat, aby to vůbec nějak zvládl. Jediné o co mu šlo bylo ukázat, v čem chyboval a věřil, že ho dcera pochopí.

Ano, byl přísný. Byl to, tenkrát, únik z kruté reality. Možná i strach, že by mohl přijít i o dceru. Bohužel, když na to velké rozuzlení přišel, byla dcera už poměrně velká a měla svoji hlavu.

Děda se nadechl. A potom začal mluvit.

Radko, co je opravdu důležité předat dětem?

• Projekci svých vlastních snů?
• Vlastní nenaplněné touhy s nutkáním, aby je děti naplnily?
• Perfektní vysvědčení za cenu neskutečného stresu a tlaku na děti po celou dobu jejich studií?
• Náš pocit nedostatečnosti, který pramení z našeho dětství nebo nevydařených vztahů?

1, Vůbec nejde o to, že dítě chybuje. Naopak, je to obrovským přínosem.

Důležité je pochopení a důvěra v bytost, která vám má být nejblíže.

„Proto syna odmalička vedu k tomu, aby se v každém okamžiku snažil udělat to nejlepší, co v té dané chvíli umí, co zvládne. Když vlastní chybou pochopí, co dělá špatně, nebo li jak to dělat příště lépe, udělá to v budoucnosti lépe.Získá nepřenosnou a velmi cennou zkušenost, kterou již mu nikdo nevezme.,,

2, Neboj se a nauč se zpracovávat svůj strach.

Strach je ničivá a zákeřná veličina, která dokáže ochromit a znejistit každého, kdo se nenaučí se jejím vpádům bránit. Je nutné se od našeho strachu oprostit, poněvadž pouze, když strach vyměníme za lásku, posuneme se zase někam dál.

Opravdu je možné žít zcela bez strachu. Je nutné pochopit, jak funguje princip mysli. Možná jste na ní příliš soustředěni a úplně jste zapomněli na srdce.

Mysl je dobrý nástroj, ale její kapacita není nekonečná. Láska v srdci nekonečná je. Pro mnohem lepší a naplněnější život je dobré opustit způsob „Co by kdyby“ a začít využívat způsob „Co můžu udělat teď a tady. „

Ať už se ve vás nyní ozývá jakýkoliv rádoby racionální rádce, neposlouchejte ho.

Dětem je důležité předat také toto:

V první řadě vydechni a uklidni se. Každá situace jde vyřešit a pokud vyřešit nejde, stejně jsi touto zkušeností měl projít. Pamatuj si, že každá zkušenost, ať už negativní nebo pozitivní, tě vždy posune dál. Ponaučení je velmi důležitou součástí životní cesty.

3, Zkazil jsem to, jsem k ničemu!

Spousta z nás má pocit, že neúspěch (něco se nepovedlo) znamená jsem neúspěšný a zůstanu neúspěšný. To je obrovský omyl.

Každý neúspěch lze brát buď jako neúspěch nebo jako krok na cestě k úspěchu. Pamatujte, že je důležité předat dětem objektivní náhled na tuto konkrétní věc.

Říkejme jim, to, že se ti to nepovedlo neznamená, že jsi neschopný. Neúspěšný. K ničemu.

Hledej příčinu, proč se to nepovedlo a zkoušej to s touto zkušeností jinak.

Pouze, když dítě pochopí, že musí něco udělat jinak, aby napravilo svoje selhání, uvědomí si, že tvoří svoji mapu života. A dříve nebo později vědomě převezme zodpovědnost nad tím, jak jeho život bude vypadat.

4, Originalita je důležitá a nemá smysl se porovnávat – s nikým!

Proč máme neustále potřebu se s někým srovnávat? Proč v nás tyto vzorce zůstávají dlouhá léta? Proč nejsme schopni se oprostit od něčeho, co nám vyloženě neprospívá?

,,To Anička má dvojku a její maminka chodí na třídní schůzky s radostí!“ připomíná vám to něco?

Zastavme se, prosím.

Další důležitou věcí je uvědomění si, že nelze nikoho s nikým srovnávat. Nedopusťte, aby někdo srovnával vaše dítě s kýmkoliv jiným.

Dnešní doba přikládá nesmyslnou důležitost universálním výsledkům, které jsou naprosto nereálné.

Když dám jednu otázku pěti dětem, každé odpoví jinak. A pokud ve stejném prostředí budete stejně působit na pět dětí, stejně bude každé jiné. Važte si jedinečnosti a začněte brát odlišnosti jako plus.

Pamatujte, nikdo nemá právo vás škatulkovat. Nikde, ani ve škole ani ve školce. Nenechte se semlít ,,zlouny,, ve vašem okolí, nadechněte se a odpovídejte s úsměvem. Jen tak jejich negativní působení a nevítané vpády zastavíte.

Teď již s úsměvem vzpomínám na zlé poznámky jiných maminek.

Tvůj malý ještě nechodí? A já celá nalomená, smutná a vyčerpaná spustila vysvětlující obšírný monolog o jeho předčasném narození. STOP.

Dnes už bych se jen usmála a řekla, nechodí a začne přesně v den, kdy začít má!

Nenechte se, milí rodiče, semlít většinovým nastavením v naší společnosti a převezměte zodpovědnost za štěstí svých nejbližších.

Takže nádech, výdech a věřte, že vysvědčení osud a život vašeho potomka neurčuje. Můžu vyjmenovat desítky úspěšných lidí, nad kterými všichni lámali hůl. Dokonce i jejich rodiče!

Mnohem podstatnější je nabídnout cestu.

Pamatujte, že v dnešní době začne mnohem více, než kdy jindy vynikat vaše originalita a jedinečnost. Žádní dva lidé nejsou stejní a každý z nich může vyniknout, pokud bude procvičovat trpělivost a nenechá se demotivovat okolím.

5, Klikatá cestička je super, nutí nás se vyvíjet!

Ano, ne každý den je perfektní. A ano, některé věci nás štvou. Nechce se nám do nich a otravují nás. STOP.

Pamatujme si, že každá překážka, kterou zdoláme, nás opět posunula dál. Bez nich bychom stagnovali a zůstali stát na místě. Pro náš osobní vývoj a rozvoj jsou velmi důležité. Zkuste k nim přistupovat úplně jinak.

Dovedete si vybavit ten pocit, když se nám něco, čeho jsme se báli, vydaří? V tu chvíli se naše sebehodnocení zvyšuje a máme radost.

Pokud se nám něco nedaří, máme leckdy nutkání se do tohoto stavu pohroužit a velmi brzy vše vzdávat.

Nedělejte to. Každá překonaná překážka je obrovský přínos a pokusme se přesně takto na tu klikatou cestičku našeho života koukat.

Zkušenosti jsou velmi důležité, pro náš rozvoj je ale velmi důležité naučit se je v našem životě zúročit. Umíte to?

Radka se zvedla ze židle a pomalým krokem zamířila do dětského pokojíčku. Slzy měla v očích tentokrát ona.

Kdy zapomněla na to, co se jí táta snažil v době dospívání říct?

• Jak mohla zapomenout na jeho odpor k tabulkovému systému, odchod z lukrativního místa a letité budování firmy jeho snů?
• Jak mohla zapomenout na to, jak se mu smála? A on? Dnes v 78 letech zakladatel několika charitativních projektů, vážený člověk a pro své názory vyhledávaný společník.

Poprvé v životě dokázala ocenit, že promluvil ve chvíli, která byla pro další výchovu jejího syna zcela zásadní.

Usmála se a vstoupila do dětského pokoje…

Přeji vám pohodové prázdniny s vašimi dětmi.

PS: Kdo je Bára?