Vyrostla jsem v době, kdy se bral za bernou minci fakt, že genetická dispozice je nade vše. Veřejně se hlásala, ještě pár let dozadu, tvrzení, že výchova s geny nic nezmůže a co je dáno v genech nikdo nemůže změnit. Až o mnoho let později jsem začala o této tezi pochybovat.
Také přemýšlíte (nejen závěrem roku, když se blíží každoroční předsevzetí), jak to udělat, aby ten následující rok byl lepší?
Dáváte si sliby typu:
A za pár měsíců zjišťujete, že se u vás nic nezměnilo? Že váš život plyne stejně ve svých starých (místy dost zrezivělých) kolejích?
Mnoho lidí má nějakou mylnou utkvělou představu o tom, že každý z nás má svůj osud dávno vepsaný někde ve hvězdách a je zbytečné se proti tomu vzpírat. Někdo tomu opravdu věří, poněvadž v tomto nepravdivém vzorci prožil celé dětství. Kdo si pamatujete některou z těchto vět?
Pokud vyrůstáme v prostředí, které do našeho podvědomí implantuje podobné věci, je do určité chvíle poměrně těžké se z tohoto životního martyria vymanit.
Poněvadž to co prožíváme do tří let věku je poměrně zásadní. Vpisují se nám do podvědomí vzorce, z nichž ty špatné budeme nuceni v dospělosti pracně přepisovat. Pokud víte, že je to váš případ, zkuste se podívat sem.
Je velmi snadné sklouzávat k tomu, že za naše nynější neúspěchy viníme ostatní. Ano, můžou mít podíl na tom, kde nyní jsme, ale nemusí mít vliv na to, kde za pár měsíců budeme.
Nastavení naší mysli je zcela zásadní věc. Jako malá holka jsem často přemýšlela o tom, zda je naše budoucnost pevně určena (tedy zda existuje osud) nebo záleží jen na našich rozhodnutích, jak se bude budoucnost vyvíjet.
Ano, když stojíme na začátku změny našeho myšlení, derou se na povrch mnohé pochybnosti a myšlenky, které dělají maximum pro to, abychom zůstaly pěkně tam, kde jsme.
Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že hybnou silou života je změna a přestaneme lpět na věcech, které do té doby pro nás znamenaly jakési konstanty, začne se měnit jak prostředí kolem nás tak i celý náš život.
Naše myšlenky a naše emoce tvoří celý náš život. To, na co myslíme a to co cítíme se projeví v prostoru, kterému říkáme budoucnost. Ve chvíli, kdy začnete korigovat myšlenky a začnete s nimi pracovat pocítíte velmi rychle změnu ve svém aktuálním životě.
A tak ať už si myslíme, že něco dokážeme nebo si myslíme, že něco nedokážeme, máme pravdu.
Proč bychom měli vítat v našem životě i to, co nám právě teď přijde jako nejhorší věc, která se nám mohla stát? Odpovědi najdete v tomto článku.
Co je důležité pro to, aby váš další život nebyl pod příkrovem všeho, co vás každý den trápí? Jak to udělat, abychom se vymanili z programu, který nám přináší pouze věci, o které nestojíme?
Pokud chceme v životě změnu, nastavit nové mantinely a jít po nové cestě, která nemá s tou dosavadní nic moc společného je třeba se na chvíli ponořit. Kam? Do našeho nitra. Tam, kde najdeme odpověď na otázku, kdo opravdu jsme.
Co nás činí šťastnými, co v nás probouzí životní vášeň a co nás nabíjí energií? Ve chvíli, kdy si odpovíme na tyto otázky a dokážeme odpovědi zformulovat můžeme opustit naše staré já. Tedy to, s kterým roky žijeme a o němž jsme si to, že jde o nás, pouze mysleli.
Podstatnou část života si něco namlouváme, ovlivněni okolím, rodinou, přáteli… Ve chvíli, kdy si připustíme, že můžeme chtít úplně něco jiného, než jsme ,,chtěli?“ celé ty předchozí roky, jsme na správné cestě.
Problémy lze brát:
A, jako vodní řasy, které nás stahují pomalu, ale jistě ke dnu
B, jako dlouhé schody, které chceme poprvé vyběhnout bez zadýchání.
Ve chvíli, kdy změníme úhel pohledu z možnosti A na možnost B, tak zjistíme, že ta samá situace nás může zcela zničit (pokud se necháme pohltit a chytit do pasti) nebo nás může posílit a posunout dál (pokud ji přijmeme jako životní zkoušku a začneme činit konkrétní kroky.
Moje kamarádka Mitta z thajského ostrůvku přehodnotila mnoho věcí ihned poté, co tsunami odplavila vše kolem ní. Článek s názvem 5 způsobů jak zlepšíte svůj život aneb Kdybych zítra zemřela hodně napoví. O tématu všímavosti bylo napsáno mnoho a mnoho desítek knih. Kdybych měla vybrat jednu větu, která vystihuje o co jde v první řadě zněla by nějak takto:
Plně se soustřeďme na přítomnost a nevěřme všemu, co si právě nyní myslíme.
A vysvětlení? Pokud budeme neustále myslet, budou se nám v hlavě motat shluky myšlenek, které mají tři negativní dopady:
Někdy je těžké se ve všem orientovat a ještě složitější pro mnohé z nás je začít. Každý z nás je originál. To, co jeden zvládne bez problémů, druhému nadělá pár vrásek navíc.
Ale pozor, všichni máme něco, co nikdo jiný nemá a tak porovnávání se s kýmkoliv je vždy cestou do pekel. Originál je vždy pouze jeden. Pokud už se nutkání srovnávání nezbavíte, hrajte fair play a srovnávejte pouze se svým starým já. S vaší včerejší verzí.
Máte nutkání začít žít jiný život? Máte chuť změnit směr, kterým pluje podvědomí? Podívejte se na video níže, najdete v něm odpovědi na mnohé dotírající otázky.
https://www.facebook.com/detoxikujzivot/videos/356774805130039/
PS: Moje akademie štěstí otevírá letos opět svou bránu. Informace najdete tady.
Kdo je autorka?
Bára je symbolem prospěšného myšlení v ČR a je také maminkou úžasných bytostí. Stojí za projektem osobního rozvoje Detoxikuj život, který pomohl tisícům lidí při objevování jejich sebehodnoty a probuzení vnitřní síly při vytváření prospěšnější verze jejich života. Je autorkou knih Detoxikuj život, trilogie Luna z lůna a bestselleru Maják v srdci.
Vytváří specifické fungující metody a online programy, díky nimž se lidé vrací ke své síle. Své poselství šíří prostřednictvím přednášek napříč Českem a Slovenskem a pořádáním vědomých seminářů a campů.