[ROZHOVOR] První živá česká Barbie: ,,Díky šikaně vím, že nemoci jsou psychosomatického rázu.“

Rozhovor jsem zvažovala poměrně dlouho. Přece jenom co má, na první pohled, společného vědomý rozvoj, detoxikace života a osmnáctiletá slečna, která preferuje zásahy estetické chirurgie? Ne vždy je vše takové, jak se na první pohled může zdát. Jak už jsem se zmiňovala v mém článku Jak získat odhodlání něco (trvale) změnit závist, odsouzení a hodnocení může jedince zásadně poškodit. Nebo naopak, posunout dál. Ta druhá skupina je však méně početná.

První česká Barbie je kontroverzní osobnost, naprosto se vymyká zažité české představě o mediálním obrazu a její cesta je pro mnoho lidí nestravitelnou záležitostí. Na druhou stranu má tisíce fanoušků, na svůj věk poměrně specifické, vyzrálé názory a nelze jí upřít houževnatost, se kterou jde za svým snem.

Její vytrvalost v kombinaci s neochvějnou jistotou, že svého cíle dosáhne je na české poměry zvláštní. Upřímně musím říct, že kombinace ,,dětské,, bezprostřednosti s vážnější stránkou její osobnosti minimálně lidi baví.

O její cestě za snem stát se první českou Barbie bylo napsáno již poměrně dost bulvárních článků. Chtěla jsem od Gabriely víc. Sondu do co největší hloubky její duše. Povídaly jsme si o tom, kam může vést dlouhodobá šikana, proč svoje tělo transformuje do jiné podoby nebo v čem spatřuje svůj smysl života.

Hledala jsem období, které znamenalo ukončení jejího vnitřního trápení a zároveň definovalo počátek její kariéry.

Gabriel Jiráčková, alias LOLOTABELLA

O Vaší cestě, jak se z obyčejné dívky stát živou Barbie, už bylo napsáno poměrně dost.

1, Můžu se Vás zeptat na Vaše dětství? Jaký máte vztah se svými rodiči? Řeknete mi něco o Vašich tajných přáních na základní škole, pár slov o první lásce a o zklamáních, která Vám utkvěla v paměti?

Mé dětství bylo hezké bohužel jen prvních pět let mého života. S rodiči jsem měla krásný vztah a dostala od nich, na co jsem si jen prstem ukázala.

Na základní škole jsem však prošla drsnou psychickou i fyzickou šikanou. Chomáče vytrhaných vlasů, pády ze schodů, vyryté kosočtverce na mých osobních věcech, posměch, urážky a pojmenování pouze vulgárními názvy bylo na denním pořádku.Já byla jako dítě tichá, nenápadná, většinou jsem si četla.

Po škole, kdy šli spolužáci zevlovat, já jsem jezdila na kroužky a do umělecké agentury. Měla jsem pěvecké úspěchy v celostátních a mezinárodních soutěžích, vyhrávala jsem herecké konkurzy a začalo se o mně psát. Děti bohužel viděly jen pozlátko a úspěch mi záviděly.

Vyrůstala jsem navíc mezi dospělými. Bratry jsem měla plnoleté a v sousedství žádné děti nebydlely. To možná zapříčinilo fakt, že jsem byla i podle psychologa od dětí o 5-15 let rozumově vyspělejší. A pak jsem měla zapadnout.

Přání jsem měla tři.

Prvním bylo, splnit si své sny ohledně umělecké činnosti. Druhé mé přání bylo zdraví a dlouhý život mých rodičů, jež mám dodnes. Mé největší přání v té době však bylo PŘEŽÍT, zbavit se zla.

Mojí kamarádku shodili spolužáci ze schodů a následkem toho zůstala dva měsíce ležet v kómatu. Jiné podpálili vlasy a další dokonce o umyvadlo rozmlátili hlavu. Je zajímavé, jak často člověk v životě potká přátele se stejným osudem. Měla jsem dokonce období, kdy jsem si chtěla vzít život. Neudělala jsem to pouze z jediného důvodu a tím byli moji rodiče, kterým jsem nechtěla ublížit.

Vysnívala a přivolávala jsem si tedy alespoň nemoci. Kupodivu se mi to opravdu dařilo a já od té doby vím, že nemoci jsou psychosomatického rázu. Jednou jsem dostala zánět nosohltanu, příští týden zánět uzlin a další jsem dostala horečky, při nichž jsem měla 41,2 stupňů celsia. V takovém stavu člověk pouze leží, spí, chvílemi se probudí, ale nemůže uzvednout ani hrnek s čajem. Pila jsem tedy jazykem, doslova jako pes.

Přes tu všechnu hrůzu jsem však byla šťastná a bylo mi po psychické stránce báječně. Stačilo jen to, že jsem do toho pekla alespoň na pár dní nemusela vkročit. Nakonec ten den ale beztak přišel a návrat byl o to strastiplnější. Díky Bohu mě v mých třinácti letech zachránila možnost domácího vzdělávání.

Svou první dětskou lásku jsem měla asi v pěti letech. Chodili jsme spolu do školky a dokonce měli dvakrát svatbu. Vyměnili jsme si prstýnky, maminky nám koupily dort a já na sobě měla bílé šaty. Můj “manžel” chodil v té době do kostela a svěřil se panu faráři, že je již dvakrát ženatý. Dodnes si na to pamatuji.

První zklamání z lásky jsem prožila v patnácti letech. Dotyčného jsem milovala, ale tenkrát nám do vztahu zasáhla nepřízeň osudu. Dnes už toho nelituji, naopak jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadnout mělo. Porozchodník k dispozici ještě nebyl.

Co se týče vánočních dárků, měla jsem jich pod stromkem vždy velkou hromadu. Na Vánoce z dětských let vzpomínám moc ráda. Bylo to jediné bezstarostné období plné radostných chvil. Největší radost jsem měla asi z chaloupky pro Sněhurku a trpaslíky. Dodnes mám schované různé chaloupky, paláce, panenky a automatické hračky.

2, Myslíte si, že prvotní motivací byla šikana, chuť něco dokázat nebo být finančně nezávislá? Co hrálo prim?

Šikana to určitě nebyla. To, do čeho se nyní stylizuji se svou minulostí nijak nespojuji. Jde o kapitolu, za kterou jsem udělala silnou čáru a myslím, že jsem se s ní už téměř vyrovnala. Doufám v to.

V mé image hraje roli více faktorů. Za prvé obdivuji umělou krásu, kterou nemůže stvořit sama příroda. Transformaci svého těla beru jako jakýsi projekt, či uměleckou činnost. Jsem performer a potřebuji vytvářet něco jiného.

Někdo má rád skoky na lyžích, proto skáče, jiný jezdí rally a já chci podstupovat plastické operace. Vím, že jde o méně riskantní koníček, než jsou některé vrcholové sporty. Ty však společností paradoxně tolik odsuzovány nejsou.

Dalším faktorem byly samozřejmě business a finance. Na stylu Barbie se dá skvěle vydělat a propojit to s mou profesí zpěvačky. Mohu si nyní vydělat tolik, kolik bych běžnou prací asi nevydělala, čímž mohu pomáhat jak své rodině, tak např. i útulkům pro pejsky a kočičky.

To všechno však neznamená, že mi zpěv a stylizace do Barbie stačí. Studuji nyní dálkově Předškolní a mimoškolní pedagogiku a dále chci jít i na VŠ v oboru psychologie, která mě odjakživa velmi zajímala. Byla jsem vždy studijní typ a proto s učivem nemám problém.

Posledním faktorem je samozřejmě chuť být úspěšná a něco dokázat. Za tento rok jsem si splnila svůj sen na české scéně a nyní už je můj příběh vysílán v TV po celém světě a mám i pracovní nabídky do mého vysněného LA. Kdo by to byl řekl, že k úspěchu stačí být pouze krapet jiný, že?

3, Preferujete růžovou barvu, nosíte (máte ráda) i jiné z barev?

Já mám ráda všechny barvy. Je sice pravda, ze růžová patří k mým nejoblíbenějším, ale na stejné příčce mám i černou, bílou, stříbrnou, zlatou, rudou, fialovou a královskou modrou.

4, Neustále se stylizujete do živé panenky. Opravdu Vám nikdy nevadí chodit na vysokých podpatcích, dlouze se líčit, připravovat? Berete to jako daň za to, co děláte nebo Vás to opravdu baví?

Na jednu stranu mě tato celoživotní role opravdu baví, jelikož obdivuji umělou krásu a sílu make-upu. Na druhou stranu mám dny, kdy jsem nejraději zalezlá doma s rozcuchanými vlasy, nahá a bez make-upu. Popravdě si od své role alespoň jeden den v týdnu ráda trochu odpočinu.

5, Představte si, že právě nyní máte 50 milionů korun. Jak byste je použila?

První část peněz bych investovala do pěvecké kariéry a svého vzhledu, druhou část bych ušetřila, třetí – největší bych se pokusila rozmnožit, čtvrtou bych rozdělila mezi své nejbližší a pátou darovala útulkům.

6, Víte jaké jste znamení v čínském horoskopu? Odpovídá Vaše povaha obrazu tohoto znamení? Zajímáte se o esoteriku (byla jste u kartářky…)?

Já jsem štír a tudíž jedno z nejesoteričtějších znamení pátrajících po duchovnu a všemožných záhadách! Znamení na mě sedí, ať už se jedná o jírovec, štíra, hada, či zajíce.

Téměř každého člověka se po chvíli zeptám na znamení, různě lidi poměřuji a v této oblasti se zdokonaluji. Byla jsem před několika lety u kartáře, ale téměř všechny jeho předpovědi byly chybné.

Od té doby, ač mě to občas láká, se karet raději neptám a nechávám přítomnost a budoucnost své víře, kterou se snažím tvořit ji k obrazu svému. Mám ráda knihu Tajemství. Po jejím přečtení se dá pochopit, co tou vlastní tvorbou budoucnosti myslím.

7, Jaké je Vaše nejoblíbenější zvíře a proč.Které zvíře nesnášíte a proč?

Já mám ráda všechna zvířata. Není žádné, které bych nesnášela. Bojím se pouze hmyzu a to můr, švábů a vážek. Zvířata jsou jediní tvorové, kteří mi v životě nijak neublížili, byli vždy věrni a uměli oplácet lásku. Asi nejraději mám pejsky, mám doma několik malých čivavek a jsou to ti nejmilejší a nejvěrnější tvorové.

8, Kde si nejraději nakupujete oblečení? Raději sama, s maminkou nebo s kamarádkou, eventuálně s přítelem?

Nejraději nakupuji na internetu. V běžných obchodech málokdy narazíte na něco výrazného, neobvyklého, zkrátka na něco, co upoutá. Zadávám různá klíčová slova a podle toho různé produkty vyhledávám. Když nakupuji v kamenných obchodech, doprovází mě většinou přítel nebo otec.

9, Máte ráda sport? Pokud ano jaký. Jaké máte jiné koníčky kromě stylizace se do panenky Barbie?

Sice moc často nesportuji, ale mám ráda lyžování a bruslení.

Moc ráda čtu, odjakživa miluji knihy. Sotva jsem se naučila trochu číst, přihlásila jsem se do místní knihovny a každou chvíli naše prosila o nějakou knížku do sbírky. Nyní mám svou velkou knihovnu, plnou i několikrát přečtených knih.

Miluji různé druhy adrenalinu, procházky, cestování, příjemné filmy, dobré jídlo, relax s přáteli, mazlení s přítelem, nakupování, luxusní párty, ráda hraji na klavír a objevuji různé druhy umění, ať už jde o divadlo, muzikál, operu, či vernisáž, výstavy obrazů atp.

Mým koníčkem je samozřejmě i má práce a image. Konkrétně mluvím o businessu, zpěvu, herectví, modelingu, natáčení, focení a různých zkrášlovacích procedurách. Když jsem mluvila o tom, že si od své image občas ráda odpočinu, tak to neplatí u žádné z procedur. Ty si totiž užívám… 😉

10, Když jste měla naplánovanou svoji první plastickou operaci (poprsí) váhala jste těsně před zákrokem? Říkala jste si zda to nevzdat? Nebo jste se naopak těšila a nemohla se dočkat?

Pochopitelně jsem se trochu bála, ale zároveň se nemohla dočkat. Plánovala jsem konkrétně tuto operaci dva roky a konečně nastal den její realizace.

11, Pomáháte potřebným? Plánujete v budoucnu pomáhat potřebným? Jak a komu?

Samozřejmě pomáhám a vždy jsem pomáhala. Vystupovala jsem často na benefičních koncertech, jezdila za dětmi z dětských domovů a zachraňovala zvířátka. Popravdě nedokážu zabít ani mouchu a jako malá jsem zachraňovala myšky, které potrhaly kočky. Až takový jsem blázen.

Do budoucna plánuji založit a financovat v Americe svůj vlastní “útulek” nebo spíše takový druhý domov pro opuštěná a týraná zvířátka. Šlo by o velký pozemek, se spoustou dobrých lidí, kteří by zvířátka zachraňovali a dávali jim poté dostatečnou péči a lásku, aby se cítili tak, jako ve skutečném domově.

12, Jaké máte špatné vlastnosti? Komplikují Vám nějak život?

Mám dvě nemilé vlastnosti. První je prokrastinace. Občas věci odkládám na později, až se mi poté nahromadí a já je nestíhám plnit. Druhou je zbrklost a roztržitost. Na veřejnosti jsem vždy za dámu, ale v soukromí mi věci padají z ruky, vylívám na sebe vodu nebo si o židli urazím palec. Sice se v této špatné vlastnosti zlepšuji, ale stále mi komplikuje život.

13, Právě teď se musíte sebrat, vzít si tři věci a jednu osobu, které s Vámi budou 20 let na pustém ostrově. Neexistují žádné mobily, sociální sítě ani jiná možnost kontaktu s ostatním světem. Koho a co si vezmete?

Vzala bych si s sebou nejspíše přítele. Co se týče věcí – pro začátek asi tekutiny, jídlo a oblečení. Poté bych se po další stravě musela porozhlédnout až na ostrově.

14, Ráda zpíváte. Naplňuje Vás to a činí Vás to šťastnou nebo jste za Váš potenciál ráda spíše z důvodu, že můžete obzvláštnit kariéru Barbie?

Je tomu spíše naopak. Nechci obzvláštnit kariéru Barbie zpěvem, ale kariéru zpěvu stylem Barbie.

Kariéra zpěvačky byl můj největší sen, který mě naplňoval a kterému jsem přinášela největší oběti a nadále je přinášet budu. Nyní už to budu mít díky své image jednodušší než v době, kdy jsem byla po fyzické stránce tuctová dívka.

Lidé už mě znají jako Barbie a bude pro ně o to větším překvapením, že umím i něco jiného, než fotit selfíčka. Tento rok chystám nejméně tři nové songy, i s klipem. Pokusím se v nich využít svého hlasového rozsahu tří oktáv. Chci se do zpěvu naplno opřít a konečně dosáhnout toho, aby mě větší část lidí začala brát jako seriózní osobnost a především jako “zpívající Barbie”.

15, Kolik máte nejbližších přátel? Myslíte, že to stačí?

Spíše bych to nazvala blízkými lidmi. Přátel, kamarádů a známých mám spoustu, ale mé nejbližší bych spočítala na prstech svých rukou. Určitě mi stačí.

Je lepší mít kolem sebe pár blízkých, kteří mě mají opravdu rádi, než stovky falešných “kamarádů”, kteří zavolají jen tehdy, když sami něco potřebují.

16, Komu jste ve svém životě vděčná?

Vděčná jsem spoustě lidem, kteří mi v životě jakkoliv pomohli, ale asi nejvíce svému otci a příteli. Oba mi pomohli a pomáhají především duševní podporou. Rozumí mi a proto se jim mohu s čímkoliv svěřit a důvěřovat jim, což v dnešní době považuji za vzácné.

17, Máte ráda svoje tělo? Vnímáte na něm stále nedostatky?

Vždy jsem své tělo měla ráda, ale zároveň na něm asi vždy budu vnímat nějaké nedostatky. Je to tím, že jsem velký estét a perfekcionista. Zastávám názor, že vždy je co zlepšovat, ať už se jedná o fyzickou stránku nebo o tu duševní.

18, Je ve Vás touha něco dokázat okolí? Nebo rodině? Sobě?

Je ve mě touha něco dokázat všem lidem na této zemi. Dokázat opak všem, kteří si mysleli a myslí, že dál to už nedotáhnu a zároveň být sama se sebou spokojena.

19, Plánujete do budoucna děti? Kolik a kdy?

Myslím, že je ještě velmi brzy na plánování dětí. Mám momentálně jiné priority, které mi zabraňují je mít. Má kariéra je a bude velmi náročná a stíhat do toho výchovu dětí bych asi už nezvládala. Uvidíme za 10-15 let, třeba v té době už budu mít ustálenou kariéru a děti si budu moci dovolit.

20, Jaké další zákroky na svém těle již máte naplánované? Máte strach?

Mám toho naplánovaného spoustu. Další zvětšení prsou, výplň botulotoxinem, permanentní linky, úpravu zubů, liposukci stehen, zmenšení nosu, výplň lícních kostí, zvětšení boků a hýždí, trvalou depilaci a vyjmutí dvou párů žeber.

Jak už jsem řekla, úpravu svého zevnějšku beru jako umělecký projekt.

21, Řekněte nám něco, co o Gabriele nikdo neví…

Nemám ráda neperlivou, nijak neslazenou vodu. Mám to podobné, jako má teta. Ta totiž říká: “Raději bych chcípla, než abych se napila vody z kohoutku!”

 

Co napsat na závěr. Nemusím souhlasit s cestou, kterou se Gabriel vydala. Ono mi to totiž hodnotit vůbec nepřísluší. Spíše bych položila vám, čtenářům otázku (ať už si o tom myslíte cokoliv) – Máte také zcela jasnou představu o svém životě? Víte, co chcete dokázat? Věříte, že to dokážete?

To je totiž to, co oceňuji já. Gabriel to ví a jde si za tím.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí ve vysněné profesi.