Sedíte doma a díváte se z okna na lidi, kteří se vesele baví na ulici. Cítíte, jak se vám svírá žaludek při představě, že byste se k nim měli připojit. „Co když se se mnou nebudou chtít bavit?“ „Co když řeknu něco hloupého?“ Znáte ten pocit, kdy toužíte po spojení s lidmi, ale zároveň se ho děsíte?

Nejste v tom sami. Sociální úzkost dnes trápí stále více lidí. Žijeme v době, kdy jsme technicky propojenější než kdy jindy, přesto se mnoho z nás cítí osamělých a odpojených. Ale věřte mi, každý z nás má v sobě přirozenou schopnost vytvářet krásné a smysluplné vztahy. Sepsala jsem pro vás 7 způsobů, jak se začlenit do společnosti.

Shrnutí pro ty, kdo nemají čas číst celý článek

• Prosociální chování je klíč k autentickému začlenění do společnosti. 
• Jde o jednání, které znamená pomoc druhým bez očekávání nějaké odměny. 
• Začlenění začíná u vás – musíte se mít rádi sami a překonat strach z odmítnutí.

Mohlo by vás zajímat: V čem se liší asociální chování od sociální úzkosti

Nový podcast Detoxikuj život

Přicházím k vám s podcastem, který jsem tvořila celým srdcem. V každé epizodě sdílím své nejhlubší vhledy o vědomém tvoření reality, otevřeně mluvím o odvaze být sám sebou a o životě, který rezonuje s vaším nitrem.

Detoxikuj život je cestou do hloubky – k vnitřní transformaci, která začíná uvnitř vás.

Spotify Apple Podcasts

Co je prosociální chování?

Představte si dva romské chlapce, kteří si hrají na břehu řeky. Najednou vidí, jak do vody spadne malé dítě. Neváhají ani vteřinu. Starší skáče do vody, mladší běží pro pomoc. Díky jejich pohotovosti se nic nestalo.

Toto je prosociální chování v akci. Není to jen nějaký odborný termín z učebnic psychologie. Je to způsob života, kdy vaše jednání přináší dobro nejen vám, ale především těm kolem vás. Je to schopnost vidět potřeby druhých a reagovat na ně s otevřeným srdcem.

Prosociální chování má čtyři pilíře:

• Porozumění situaci druhého – dokážete se podívat na věci jeho očima,
• morální úsudek – víte, co je správné a co ne,
• empatie – cítíte s druhými,
• respekt k sociálním normám – rozumíte tomu, jak funguje společnost kolem vás.

7 způsobů, jak se začlenit do společnosti

V následujících řádcích pro vás mám 7 způsobů, jak se začlenit do společnosti.

Přečtěte si také: Jak překonat sociální úzkost

1) Začněte malými gesty laskavosti

Nemusíte hned zachraňovat svět. Stačí začít tam, kde jste. Příště, až půjdete na poštu, podejte ruku paní za přepážkou. Usmějte se na prodavačku v obchodě a zeptejte se jí, jak se má – opravdu se zeptejte, ne jen z povinnosti.

Vyzkoušejte si něco, co možná považujete za nemožné: obejměte někoho, koho obvykle jen suše pozdravíte. Možná vás to překvapí, ale lidé často tento kontakt potřebují stejně jako vy. Jen jsou v té samé bublině strachu, ve které jste byli dosud vy.

Jedna moje známá mi vyprávěla, jak dlouhá léta jen kývala na sousedy. Jednoho dne se odvážila a zeptala se starší paní, jak se má. Ukázalo se, že je sama a potřebovala jen někoho, kdo by ji vyslechl. Dnes spolu pijí kávu každý týden.

2) Aktivně naslouchejte (ale chytře)

Existuje obrovský rozdíl mezi tím, když nasloucháte a když si na sebe necháváte nandavat pytle negativity. Mnoho lidí si plete tyto dvě věci. Myslí si, že být dobrý znamená nechat všechny vyprázdnit na vás svoje hororové výlevy z práce, hádky z domova nebo nejnovější katastrofy z televize.

Jenže to není naslouchání. To je psychické sebepoškozování.

Skutečné naslouchání znamená vytvořit prostor pro druhého člověka, ale zároveň chránit svou energii. Když někdo začne s negativní litánií, zkuste to přesměrovat: „Heleď, já teď potřebuju prospěšné informace. Řekni mi, co se ti stalo hezkého za poslední týden. Na co se těšíš?“

Uvidíte, jak se člověk zarazí. Možná bude chvíli tápat. Není zvyklý mluvit o dobrých věcech. Ale když mu dáte prostor, začne se otevírat způsobem, který vás oba povznese, místo toho, aby vás stáhl dolů.

3) Nabídněte pomoc bez očekávání odměny

Pravé prosociální chování není obchod. Není to „já tobě, ty mně“. Je to čistý dar, který dáváte, protože to cítíte jako správné. Ne proto, že čekáte poděkování, protislužbu nebo sociální body.

Tato autentičnost je cítit. Lidé poznají, kdy pomáháte ze srdce a kdy máte skryté motivy. A právě ta bezpodmínečná pomoc vytváří nejsilnější vazby.

Pamatuju si na muže, který mi pomohl, když jsem měla v cizí zemi problémy s autem. Nechtěl peníze, nechtěl kontakt, nechtěl nic. Jen viděl, že potřebuju pomoct, a pomohl. Ta zkušenost ve mně zůstala mnohem silněji než jakákoliv placená služba.

4) Sdílejte pozitivní energii

Staňte se člověkem, který energie přidává, ne odebírá. To neznamená, že máte být stále pozitivní nebo že nemůžete mít špatné dny. Znamená to, že vědomě volíte, o čem budete mluvit a jakou energii budete kolem sebe šířit.

Místo toho, abyste rozebírali, co všechno je špatně na světě, mluvte o tom, co vás těší. O projektech, na kterých pracujete. O snech, které máte. O maličkostech, které vám udělají radost.

Tato energie je jako magnet. Přitahuje lidi, kteří jsou na podobné vlně, a postupně se kolem vás začne tvořit komunita těch, kteří mají chuť žít, ne jen přežívat.

5) Buďte autentičtí

To je možná ten nejtěžší bod ze všech. Přestat hrát roli, o které si myslíme, že ji od nás lidé očekávají. Přestat se snažit být dokonalí, milí, bez chyby.

Vaše autentické já – s vašimi výpadky, zvláštnostmi, nedokonalostmi, jedinečným pohledem na svět – to je ten největší dar, který můžete světu dát. Je tu jen jedna taková bytost jako vy. Není to úžasné?

Ale autentičnost vyžaduje odvahu být zranitelný. Říct: „Já nevím.“ „Bojím se.“ „Udělal/a jsem chybu.“ „Potřebuju pomoct.“ Právě v této zranitelnosti vzniká to pravé spojení mezi lidmi.

6) Pěstujte v sobě empatii

Empatie není to samé co soucit. Soucit říká: „Je mi líto, že trpíš.“ Empatie říká: „Rozumím ti, protože cítím s tebou.“

Když někdo jedná nepříjemně, místo toho, abyste to brali osobně, zkuste se zeptat: „Co se v něm asi děje? Čím si prochází?“ Často zjistíte, že za agresí se skrývá bolest, za uzavřeností strach a za arogancí nejistota.

To neznamená, že máte všechno tolerovat nebo se nechat zneužívat. Ale když rozumíte tomu, odkud druhý přichází, můžete reagovat z místa síly a laskavosti místo z místa obrany a strachu.

7) Vytvářejte si hlubší spojení

Zapomeňte na povrchní „Jak se máš?“ „Dobře, díky.“ Tento rituál nás drží v bezpečné, ale prázdné vzdálenosti od sebe.

Zkuste jít hlouběji. Zeptejte se opravdu, jak se někdo má, a buďte připraveni vyslechnout odpověď. Sdílejte něco ze svého nitra. Řekněte, čím si procházíte, co řešíte, co vás trápí nebo těší.

Možná vás to děsí. Co když to bude lidem nepříjemné? Ale pravda je, že většina lidí touží po autentickém kontaktu stejně jako vy. Jen čekají, až někdo udělá první krok.

Závěrem

Věřím, že teď si možná říkate: „To všechno zní sice hezky, ale já se bojím. Co když mě odmítnou?“

Rozumím vám. Sociální úzkost je jako lep – čím více se snažíte z něj vyrvat silou, tím víc vás drží. Ale existuje cesta ven. Začíná to u vás samých.

Dokud se nebudete mít rádi takoví, jací jste, dokud nebudete věřit tomu, že máte co nabídnout, budete vyzařovat nejistotu. A lidé to cítí.

Ale ve chvíli, kdy přijmete svou zranitelnost jako sílu, když se přestanete bát nedokonalosti, když si dovolíte být prostě lidmi – v tu chvíli se otevřou dveře k autentickému spojení.

Nejste tu náhodou. Právě takoví, jací jste, s vašimi jedinečnými dary, zkušenostmi, pohledem na svět, to všechno má smysl. Svět potřebuje přesně to, co máte uvnitř.

Stačí překonat ten první strach a udělat první krok. Jeden malý krok za druhým. A najednou zjistíte, že ta izolace, ve které jste byli, byla jen iluze. Že lidé kolem vás čekali stejně jako vy – jen někdo musel být první, kdo se odvážil.