[ROZHOVOR] Milan Jeglík: ,,Green Life je neuvěřitelná cesta přirozenosti a odvahy ducha.“

Roky jsem pracovala pro cestovní kanceláře. A též jako průvodkyně pro individuální skupiny turistů, které měly za cíl vybočit z komerční náplně běžného zájezdu. Pohybovala jsem se pracovně v rovníkové Africe, v USA i v Asii.

Tenkrát jsem do letadla, jenž nabíralo směr na jiný kontinent, nasedala plná ideálů a nadšení.

Jihovýchodní Asie mi učarovala. Ještě před dvaceti lety tam byla úžasná zákoutí a nenarušený biotop v místech, kde dnes bují turistický ruch. Za posledních 30 let přišla Indonésie o 80% svých pralesů. Místo nich jsou zde plantáže na palmový olej, kaučuk a buničinu.

Odlesňování v takové míře má za následek nejen nedostačující teritorium pro zde žijící zvířata, ale též vypuštění dvou miliard tun uhlíku do ovzduší rok co rok. Díky tomu se Indonésie stává čtvrtým největším producentem skleníkových plynů na světě.

Moje první setkání s hrůzou, jenž se každý den děje a za níž stojí člověk proběhla v roce 2005 v Indonésii. Po náročném treku do pralesa se skupinou známých jsme narazili na skupinu pobitých lidoopů.

Ten den změnil můj pohled na lidstvo jako takové. A já začala hledat odpovědi na moje otázky. Po návratu do Evropy jsem se začala aktivně o tuto problematiku zajímat. O několik let později jsem se do JV Asie vracela čím dál tím častěji, pomáhala v místních organizacích a sledovala projekty Greenpeace. Roky běžely. S hrůzou jsem sledovala, jak ,,moje“ ostrovy mění svoji tvář.

Milana Jeglíka jsem poznala v roce 2014. Já psala články o této problematice a šířila osvětu, on byl zakladatelem projektu, jenž nabíral na intenzitě. Náš první rozhovor vyšel hned v tomto roce a nesl název Jak to vypadá, když český občan vykupuje prales, aby zachránil orangutany na Sumatře?

Dnes nejen, že projekt Green Life dokázal naplnit Milanovu čtyři roky starou odpověď na otázku: ,, Jaká je Tvá vize do příštích let a co by jsi rád dokázal v následujícím roce?“ To bezesporu. Projekt dokázal již nyní mnohem víc. Otevírá oči. Odklání pozornost od hmotných nepodstatných statků. A nutí lidi přemýšlet.

Milan Jeglík, 45 let, svobodný v partnerském vztahu, říká: ,, Věřím ve spravedlivý řád přírody.“

1, Jaká je Tvoje první vzpomínka z dětství? Vybavíš si první lásku ve školce nebo nejhezčí vánoční překvapení?

Moje první vzpomínka z dětství  je, když jsem chodil s tátou do lesa a poznával první kouzla přírody. První lásku ve školce jsem rozhodně neměl nebo si na to nevzpomínám 🙂 a nejhezčí vánoční dárek bylo terénní kolo :).

2, Co (kdo, jaké chvíle) v Tobě vždycky spustí pocit štěstí a naplnění?

Pocit štěstí a naplnění ve mně vyvolává moje partnerka, je to úžasná bytost. Žijeme spolu jeden velký a společný sen, kterým je poznávání přírody a naše projekty na její ochranu. Ty jsme vymysleli a realizujeme je.

Naplňuje mně svoboda mého povolání i způsob života, ke kterému patří též vzdělávání nastupující generace v našem programu pro školy s názvem: Nejbohatší ekosystémy planety Země.  Prostě a jednoduše jsme našli smysl života, což se v dnešní době podaří málokomu.

3,  Jaké byly začátky projektu Green Life?

Byl to blesk z čistého nebe. Dorazil jsem na Sumatru s kamarádem v roce 2004, abychom poprvé v životě viděli opravdový deštný prales. Tímto ekosystémem jsem byl natolik poblázněný, že jsem se rozhodl se tam několikrát vrátit. Vždy nám dělal průvodce Ali Rusli, který se stal nakonec i naším parťákem na projektu Green Life.

V roce 2008 jsem měl nápad s vykoupením prvních pár hektarů pralesa, Ali našel pozemky a v roce 2009 se mohlo začít. Byly to první 4 hektary na hranici s NP Gunung Leuser. Dnes je to 107,3 hektaru.

4, Věříš na podprahové vnímání, na intuici? Jaký vztah máš k celostní medicíně? Jakou váhu přikládáš zdraví duše? 

Věřím v intuici a také se jí snažím řídit. Je to přece dar od přírody, mají ji zvířata, mají ji lidé, ale většina s ní neumí pracovat. Podprahové vnímání je dnes základem manipulace s lidmi v médiích, filmech, reklamách, takže to prostě funguje, ale dá se též velmi silně zneužít systémem.

Přiznám se, že o celostní medicíně toho moc nevím a nebudu hledat na internetu a dělat chytrého. Osobně si myslím, že naše zdraví se odvíjí od našeho způsobu života, od toho co jíme, pijeme a dýcháme, jaké žijeme vztahy, jak milujeme sebe i svého partnera, jak nás naplňuje náš život. Lidský svět je od nepaměti plný bolesti a zmatků, nedůvěry a zlomených srdcí a lidé jakoby uvěřili tomu, že to tak má být, což je ohromná hloupost.

Prostě tomuto světu pouze velí zkažené duše a lidé je následují, volí je a trpí je. Vždy říkáme se Zuzkou, že celý náš život je vnitřní souboj dobra se zlem. Je to jakási hra o naši duši. Nevím s kým o ni hrajeme, ale rozhodně jsme v životě mnohokrát v pokušení selhat, obelhat sami sebe a nikdy se nám to nemůže podařit. Svědomí nás dostihne.

Jenže jsou i lidé, kteří svědomí neřeší, mají zkaženou duši. Kdo má zdravou a čistou duši, žije šťastný život a ti druzí se jim ho snaží zkazit, poněvadž jsou vnitřně nenaplnění. Kdo se vydal na cestu dobra, má zdravou duši.

Dobro však neznamená, že se nebudu nebo nedokáži bránit zlu. Na tuto cestu se dá vydat kdykoli v životě, ale musí to být upřimné, nikoli účelové, pak to funguje. Nevěřím na odpustky.

5, Co Ti projekt Green Life vzal a co Ti projekt dal? Jak po letech s odstupem hodnotíš svoji práci?

Projekt Green Life mi dal smysl života, dal mi směr kudy chci kráčet. Dal mi víru v lepší svět a radost z toho, že jsem.

Co mi vzal? Bezstarostný život v nevědomosti. Tedy jsem přišel o onen systémem ordinovaný klid z neznalosti toho, co se kolem mně děje. Už se neumím bavit neetickými hloupostmi, bezduchou zábavou, která ubližuje přírodě, zvířatům a lidem.

Stali jsme se vegany, poněvadž se nechceme podílet na krutostech, které většině lidí přijdou normální. Víte, jak chceme žít duševně zdravě, když se krmíme zavražděnými a umučenými zvířaty? Pojídáme duše bezbranných bytostí a vůbec nám to nepřijde zvláštní.

Maso, kůže, živočišné produkty, o to všechno jsem přišel. Ano, projekt Green Life mi vzal bezstarostný konzum a jsem za to nesmírně vděčný. Dnes už vím a podle toho se chovám. Baví nás to a naplňuje.

6, Jaký máš vztah k projektu Detoxikuj život?

Ano, určitě je to dobrý nápad. Povede-li tento projekt lidi k ohleduplnosti vůči planetě Zemi, přírodě, zvířatům a lidem vůči sobě samým, tak je to krásná cesta. Je třeba hledat etickou cestu, empatii, ohleduplnost, úctu a respekt, pak může fungovat cokoliv.

7, Kde bereš sílu, pokud je toho ,,příliš,,?

100% vím, co mi dává sílu. Je to příroda, planeta, vesmír. Cítím to v obrovských dávkách, když jsem ve skutečně divoké přírodě, která nebyla znásilněna člověkem. Tropický deštný prales, či korálové útesy, močály, prostě čistota stvoření. Jsem velice silně napojen na divoká zvířata, nebojím se jich a díky tomu se mi otevírá nový prostor vnímání divočiny. Jsem její součástí, jsem divoký a svobodný.

8, Angažuješ se v nějakých charitativních projektech? Pokud ano, ve kterých?

Víš, já jdu cestou ochrany přírody a myslím, že to je základ dnešního světa. Když budeme chránit pouze lidskou stránku věci, tak vždy budeme ubližovat přírodě a to není správné. Nejsme nadřazeni zvířatům, ani stromům, ale jsme pouhou součástí Země a podle toho bychom se měli chovat.

Když chráníš přírodu, tak chráníš základní hodnoty, které potřebujeme všichni, tedy vodu, vzduch a půdu, tedy život. Osobně si myslím, že systémově propagované charitativní projekty jsou manipulací s lidmi, aby je svedli z cesty vnímání života jako celku. Jsou to odpustky.

Řeknu ti příklad. K čemu je nám humanitární pomoc v Africe, když tam nemají lidé základní podmínky pro život? Jak chceš žít v prostředí bez vody, nebo s vodou kontaminovanou? Jak chceš žít ve zdevastovaném prostředí bez stromů a zvířat? Místo, abychom v Africe chránili podmínky pro život, tedy přírodu, tak tam posíláme pytle s obilím na jídlo, nikoli na setí a samozřejmě farmaceutické preparáty.

Bohatí lidé tam jezdí lovit zvířata pro trofeje a obchod se točí. O to tady jde. I z tohoto důvodu se projekt Green Life začíná orientovat nejen na Sumatru, ale také do Ugandy. Chci lidem ukázat pravdu o tom, co se děje a jak skutečně můžeme pomoci.

9, Kolik času věnuješ sám sobě?

Máme to nastavené velice hekticky. Makáme několik měsíců ve školách, doma na počítači, děláme veřejné přednášky. A pak se jedeme do divočiny. Máme se Zuzkou štěstí, že jsme pořád spolu a vůbec nám to nevadí. Když se potřebuji vyčistit, tak jdu do přírody, do lesa a nejraději sám. Sednu si a nasávám ten dar života, který nám dává příroda.

Jsem fascinován přirozeným a skutečným životem, který ve městě nebo v lidském obydlí nikdy nenajdete. Tohle jsou okamžiky, kdy se věnuji sám sobě.

10, Jsi materialista? Nebo Tě nechávají hmotné věci klidu?

Nevěřím na peníze a hmotné statky, ale žiji ve společnosti, v níž je materialismus náboženstvím. Peníze jsou energií současnosti nebo tomu lidé aspoň uvěřili. Využíváme této energie, abychom mohli zachránit a vykoupit prales. To je realita.

Hmotné statky mně však nechávají chladným, nemám shromažďovací choutky ve vztahu k umělým věcem.  Miluji jednoduchost a pravost. Největší bohatství je to duchovní, říkáme tomu moudrost a tu nekoupíte, ani se jí nemůžete nikde naučit. Je to dar pestrého, odvážného a naplněného života v pravdě, který vás natolik obohatil, že jste našli jeho smysl. To je cesta, kterou je třeba ukazovat lidem. Pak už záleží na nich, zda po ní chtějí nebo nechtějí kráčet.

11, Co je cíl projektu Green Life do příštích  let?

Probudit co nejvíce lidí k etickému způsobu života. Ukázat lidem cestu, že spolupráce a kolektivní vědomí je mimořádně mocný nástroj k pozitivní změně společnosti.

Mám cíl, aby se milion lidí rozhodl zachránit 1 ar pralesa a tím vytvořit rezervaci, která bude mít 10 000 hektarů a dá stovkám lidí práci na ochraně přírody. Milion lidí, kteří budou měsíčně podporovat malými částkami protipytlácké aktivity na celém světě. Green Life nemá jeden cíl, je to celá sluneční soustava cílů, úkolů a cest.

12, Přeješ si děti? Jak je míníš do projektu ,,zapojit,,?

Možná to bude znít zvláštně, ale nechci. Mám štěstí, že jsme na tuto myšlenku s partnerkou dva. Cítím, že bych neměl sílu rozdělit svoji energii mezi ochranu přírody a děti. Jedno z toho by muselo jít stranou a to bych nechtěl ani v jednom případě. Nebylo by to odpovědné a to bych popřel to, čemu věřím a tím je osobní odpovědnost každého z nás za své konání.

Ochrana přírody je čím dát tím nebezpečnější činnost, pokud ji teda děláte poctivě. V ochraně přírody stojíte proti lidem, proti svému vlastnímu druhu a to je velmi složité. Nedokáži si představit mít kolem sebe děti a zároveň jít po krku pytlákům. To do sebe nezapadá, to asi cítíš, ne?

13, Kdybys měl shrnout projekt Green Life do pěti slov, která by to byla?

Neuvěřitelná cesta přirozenosti a odvahy ducha.

14, Co o Tobě nikdo moc neví a Ty sám na sobě to považuješ za zajímavé?

V roce 2007 jsem natáčel záběry z lovu vorvaňů v Lamaleře v Indonésii. Byl jsem u toho, když domorodí rybáři zabili celou vorvaní rodinu. Tento okamžik mi změnil život a já si uvědomil, že zabíjet zvířata je vražda.

Tři a půl hodiny krve, šílenství, křiku, slz, utrpení a bolesti. Tehdy se ve mě něco zlomilo, tehdy se zrodil Milan Jeglík jako ochránce přírody a zvířat, byť to ještě pár let trvalo, než jsem si ujasnil životní priority.

15, Cítíš se šťastný?

Naprosto.

Pokud přemýšlíte kam vyrazit, jste ochotni přiložit ruku k dílu a budoucnost naší planety vám není ukradená, možná mám pro vás tip. Podívejte se na dobrovolnický program od Green Life. Kromě duševního obohacení si přivezete nezapomenutelné zážitky, unikátní vzpomínky a začnete na život pohlížet trochu z jiné perspektivy.