Domněnky ničí vaše vztahy aneb Jak často se ptáte?

Někdy stačí pouze poslouchat nářky lidí ve vašem okolí a zjistíte velmi rychle, že trápení většiny z nich má stejného původce – domněnky.

Zkušenost s nimi má každý z nás. Neznám člověka, který by si někdy ve svém životě nedělal o něčem nebo o někom domněnky. Jenže s domněnkami je potíž v tom smyslu, že nad nimi nemůžete zvítězit. Nikdy.

Někdy se pouze zastydíte (když si o někom děláte domněnku nebo úsudek  ještě, než stihne otevřít ústa) a někdy to může zničit celý váš vztah nebo ovlivnit velmi podstatnou životní etapu.

Ostatně, pamatujete na soutěž BRITAINS GOT TALENT, ročník 2009, kde ,,obyčejná“ žena středního věku Susan Boyle, vzbudila tolik domněnek během prvních tří vteřin svého projevu. A jistě znáte výsledek. Stud a překvapení ve tvářích porotců. To je perfektní ukázka prvního případu.

Mnohem smutnější bývají rozchody. Vztahy, které zničí domněnky vykonstruované okolím. Leckdy si to lidé vysvětlí až po letech, kdy už je tak nějak pozdě…

Pamatujte si, nejzákeřnějším ničitelem našich vztahů není to, co víme, že nyní je, ale to, co si MYSLÍME, že nyní je.

Z tohoto procesu, který je řetězcem leckdy ničím racionálním nepodložených domněnek, nemůže nikdy vzejít nic dobrého. Právě naopak. Jeden jediný okamžik takto ,,vytvořeného“ nedorozumění naruší všechny dokonalé chvíle, které jste prožívali předtím.

Položme si otázku, proč v jakékoli podobné chvíli neumíme otevřít pusu a zeptat se na to, co ničí naši důvěru. Proč si raději děláme miliony domněnek a vytváříme si v hlavě ucelenou sérii, vedle které by se mohla stydět i známá fantasy?

Příčiny jdou poměrně dobře definovat:

1. FIXNÍ, POHODLNÉ A STATICKÉ MYŠLENÍ

Víte co potřebujete k vytváření domněnek? NIC.

Než dvakrát mrknete, uděláte si o nějaké situaci nebo o nějakém člověku představu, které jste schopni ihned uvěřit.

A co upřednostní většina lidí?

• Obtížnou, klikatou cestu plnou překážek s vidinou naplňujícího pocitu na vrcholu?
• Příjemný a pohodový relax v údolí zalitém sluncem? Ostatně kdo by řešil, že až slunce zajde, nebudeme mít nic.

Proč se snažit o složité a leckdy vyčerpávající formulování otázky? Proč vkládat energii do překonávání překážek, když je lze oběhnout nebo od nich utéct? Proč něčemu nebo někomu naslouchat a učit se mu komplikovaně porozumět?

Kdykoli začínáme nějaký vztah, přemýšlíme o tom, jak se stát v očích protějšku tou jedničkou. Ale kolik z nás věnuje energii tomu, být pro protějšek i tím posledním v našem pozemském životě?

Jestli se chcete vyhnout podobným křečím, neztrácejte čas čekáním, až se něco stane. Něco, co vás porazí na kolena. Ale hledejte cestu, jak to spolu ustát.

2. EGO V ROLI KAZISVĚTA

Mám kamaráda. Je mu přes 40, nemá děti a nikdy neměl delší partnerský vztah. Proč?

Vždycky, když si najde partnerku, je s ní přesně do bodu, než život přihraje první problém. Ve chvíli, kdy by bylo nutné situaci vyřešit, on má svůj pohled na věc. Říká vždycky: „Nebaví mě se s někým dohadovat a řešit“. A po těchto slovech následuje zanedlouho rozchod.

A on pokračuje ve svém životě dál. Opět hledá ,,nekonfliktní“ partnerku a opět ji ,,najde“. A začne další vztah, plný souladu a porozumění. A stejně tak přijde ta chvíle, kdy přijde nějaký problém. A komunikace vázne, až ustane zcela.

Tak následuje další rozchod z jeho strany. A za poslední roky už bylo podobných rozchodů asi 15. Poslední dobou, kdykoli se potkáme, rovnou konstatuje něco jako: ,,Podívej, všechny ženské jsou stejné. To je úplně jasné, vždyť se podívej, s každou jsem měl stejný problém! Víš, stejně je nejlepší, když jsem sám. Nikdo mi nemůže ubližovat a nikdo se se mnou nehádá!“

Vztahy, ve kterých to evidentně lidem klape, komentuje něčím jako: ,,No, prostě zřejmě blbec, který jí toleruje všechno.“ Odpověď, které on sám vážně věří. Možná je pravda někde jinde.

Možná v podobných vztazích nejsou jasně rozdělené role, není tam nezdravá závislost a pokud přijde problém jde o společný problém a ne o potíž jednoho z nich.

Nedorozumění a následné hádky vznikají z domněnek. Něco si představujeme, než bychom se ujistili o tom, že to je pravda.

Někteří z nás mají dokonce pocit, že pokud druhý něco říká, tak to myslí přesně tak, jak oni to pochopili. Jenže, realitou je, že to co významově slyšíme nemusí být vůbec tím, co nám chtěl protějšek sdělit.

Co dělat, když už jsme si domněnky dělali a propast mezi námi a partnerem se nebezpečně zvětšuje?

Většina lidí vztah po vleklých potížích ukončí. Ostatně proč ne, s vidinou něčeho lepšího… Jenže, co když opravdu to, co nyní vidíte, je pouze výtvor vašich domněnek?

Zkuste otevřít mysl. Zastavte se. Naslouchejte druhému a zkuste se přesvědčit o tom, že jste si jeho slova vyložili správně. Možná je jednodušší a rychlejší prásknout do bot. Přece jenom, kvalitní komunikace nějaký čas zabere a případná diskuze také. Někdy je to nápor na nervy, na emoce i na vaše zarytá myšlenková přesvědčení.

Přesto, je to jediná smysluplná investice, kterou můžete vztahu dát. Vědomou pozornost a čas pro druhého, když je to potřebné. Nenechte narůst problém do obludných rozměrů a zkuste na to jít jinak…

PATERO NA CESTU K ŘEŠENÍ

• Nefantazírujte o tom, že protějšku něco samo dojde nebo, že mu to dojít musí! Když vám něco sděluje, vnímejte obsah. Mnoho lidí dělá tu chybu, že sice poslouchá proud slov, ale myšlenkami jsou jinde.
• Laskavost. Za každou cenu? Ano, protože nikdy nevíte, co musel protějšek vytrpět, co ten den zažil nebo jak velkou odvahu musel v sobě najít, aby promluvil.
• Nesuďte, nehodnoťte a nekritizujte. Vyslechněte si vše, co má protějšek na srdci a poté se opětovně ujistěte, že jste všemu rozuměli správně.
• To, co se vás dotýká, co vás z úst druhého bolí a o co nestojíme bývá přesně tím, co je nutné vyřešit.
• Hledejte co vás spojuje, ne to, co vás rozděluje.

Domněnky nás likvidují. Zastavte je včas a začněte se ptát.

• Víte kolik času strávíte tím, že přemýšlíte o pravdě, kterou jste si vytvořili pouze ve své hlavě?
• Kolik nervů, stresů a smutku nás to stojí a o kolik jiných důležitých životních cest kvůli tomu přijdeme?

Virtuální realita, kterou si hýčkáte ve svém mozku vás může totálně zbrzdit, zastavit na neprospěšném místě a držet vás významnou dobu v šachu. I to byl jeden z důvodů, proč vznikla vědomá škola Moje akademie štěstí.

Držím vám palce na té vaší cestě a pevně věřím, že budete mít srdce, mysl i podvědomé procesy připravené na nový úhel pohledu.