Koronavirus aneb Obrovská příležitost k nalezení štěstí

Koronavirus SARS-CoV-2, onemocnění COVID-19, nařízení vlády, omezení běžného života a panika mezi lidmi. Pojmy, které plní titulky článků bulvárních i serioznějších médií. Nechci dnes psát přímo o koronaviru, ani o onemocnění, které způsobuje.

Podstatné, z mého subjektivního pohledu, je úplně něco jiného.

 

Zkušení a vyzrálí lidé vědí, že každá krizová situace skončí a že to nejpřínosnější, co mohou právě teď udělat, není to, co dělá právě nyní většina populace. 

Nemá smysl se zaobírat každý den tím, kolik lidí již je nakaženo, kolik lidí je v nemocnici nebo kolik lidí zemřelo. Hodnotu nemá ani sledování postupování viru po světě, studování grafů a mapek, které vytvářejí, za účelem sledovanosti a virálního šíření, šikovní grafici.

Netvrdím, že relevantní informace jsou na škodu, ale je jich málo. Mnohem víc je toxických  a nepodložených zpráv, které nadělají víc škody, než užitku. Nikdo nenese zodpovědnost za šíření paniky a strachu, což bude mít v důsledku mnohem větší dopad na psychický stav lidí, než možnost, že se u nás projeví příznaky spojené s onemocněním.

Nejen pro manažery a obchodníky, kteří tuto dobu můžou věnovat intenzivnímu pátrání po schopných lidech, kteří budou pro firmu přínosem, místo pláče nad snižováním zisků. Ale hlavně pro každého z nás. Pro naše vztahy. Pro naše životy.

Bohužel v televizi, na internetu, v novinách, zkrátka ve všech médiích se rozebírají každý den témata, která rezonují s lidským strachem. Lidé si pročítají detaily:

• o nákupu roušek a o jejich nedostatku
• o rušení všech kulturních akcí, uzavírání sportovišť, restaurací a obchodů
• o nových nařízení vlády, která jsou každou hodinu různě doplňována, aby lidská pozornost zůstala přilepená u online zpravodajství
• o tom, jak se šíří koronavirus ve světě
• o situacích, které se sice staly na druhé straně zeměkoule, ale cíleně útočí na emoce a pocity
• o tom, kde nemocnice selhaly a co se potom dělo

Jedna poplašná zpráva střídá druhou a na psychiku lidí, kteří se neumějí odpoutat od vnějších vlivů, to může mít dezolátní dopad.

To ale nikdo, až tolik neřeší. Stejně jako to, že někteří lidé z kusých informací ani nevědí, co vlastně můžou, poněvadž seznamy na internetu vám s gustem pod nos cpou to, co nesmíte. Proč místo seznamu o deseti položkách, kam nemůžete, nejsou všude seznamy, kam můžete? Proč je internet zaplavený zoufalými nářky lidí, kteří žijí v tom, že nesmí ven z bytu? Proč se nepíše o tom, že lidé můžou  do přírody, do parků a na hezká místa, která máme spojená spíš s dovolenou a víkendovými výlety?

Proč média nešíří prospěšné zprávy? Proč místo neustálých debat o tom, jak a kam se zabijácký virus rozšířil nereferují o tom, kolik lidí se uzdravilo a kam se nerozšířil? Proč se nepíše o tom, kolik lidí nemoc zvládlo bez potíží? Proč tady není aktivní podpora pro ty, kteří tento uměle podněcovaný tlak nezvládají?

Vážně je důležitější se ponořit až po krk do informačního marastu, než řešit aktivně vlastní duševní pohodu?

Neznám nic důležitějšího.

Koronavirus se přežene, dříve nebo později, a tady zůstanou tisíce psychicky vydrancovaných a strachem sevřených lidí, kteří si nebudou vědět se svým životem rady. Kdo se potom postará o ně?

Kdo bude řešit následky, které díky nedobrovolnému, společně trávenému času, u spousty dvojic i rodin, které mají nějaké vleklé vztahové potíže, spustí krizi? Je to úplně stejné, jako když jsou dovolené. Zkrátka mezi lidmi vyplují na povrch věci, které jsou problematické a jenž ve všedním shonu lze přehlížet.

Proč, když se blíží prázdniny každý plátek informuje o tom, jak je to pro mnohé, psychicky zátěžová situace a když řádí koronavirus a děje se to samé (a ještě ve větší míře) všichni mlčí a dál se hrabou v křivkách, které kopírují postup viru?

Teď je ta nejlepší doba na to, nezabřednout do aktuálních starostí, využít tuto dobu jako katalyzátor pro prospěšné činnosti a nasměrovat naši pozornost na to, CO BUDEME DĚLAT POTOM.

Krizová situace je vždycky přínosná, i když většina z nás si to připouští až zpětně.

Včera jsem mluvila se známou. V hodinovém monologu mi řekla, že neví, co budou druhý den s dětmi dělat. Nikam se nesmí. Obchody, dětské herny, plavecká, kino, restaurace…všechno je uzavřené. Má z toho depresi a celý den se utvrzuje, díky sledování zpráv, pro jistotu na třech kanálech, že bude ještě hůř.

Ano, můžete tuto krizi vnímat takto. A nebo ne, protože žádná omezení nejsou. No vážně, přece nikdo nemůže omezit svobodu ve vaší hlavě, nikdo vám nemůže nařídit, na co máte myslet, jaké pocity budete cítit a dokonce ani, jak se k této situaci postavíte.

Na rovinu, omezení, která přišla s tímto virem, bych ani neregistrovala. Na televizi nekoukám, rádio nepouštím. Relevantní zprávy si přečtu 1 x za den a stačí mi na to 3 minuty. Jídlo vařím doma nebo jdeme k babičce, chodíme do lesa a na venkovní hřiště, nakupuji na e-shopech, potraviny otevřené jsou, stýkám se s pár lidmi, kteří mi jsou velmi blízcí, když syn usne píši a pracuji.

Jasně, všichni nemáme stejný životní styl. Ale, pokud vnímáme, že nás situace kolem zabijáckého koronaviru zatlačila do kouta (naší mysli), je to šance. Obrovská příležitost něco přehodnotit a dělat jinak.

Rodinné vztahy, přátelství, koníčky, jenž nás naplňují, práce, která nás inspiruje a ostatní atributy.

Pokud jste žili i před krizovou situací naplněný a spokojený život, nemůže tato krize nijak zasáhnout do vaší psychické rovnováhy. Právě naopak, dojde k ověření a potvrzení významu a nastavení našich niterných priorit.

Naopak lidé, kteří se od vnímání hodnot, díky nimž se můžou cítit šťastně, odpojili, nacházejí díky krizi jiný pohled na svůj dosavadní život. Postupně si sestavují nový žebříček hodnot, jejichž význam se v jejich očích díky prožité krizi, změnil.

Nutnost reagovat na krizový vývoj kolem nás, transformuje naše vnitřní Já i vztahy v naší bezprostřední blízkosti. A tak, opusťte neprospěšné myšlenky a vnímejte situaci, která kolem vás díky koronaviru graduje, jako možnost.