Některá povídání jsou trochu jiná. S paní ředitelkou Mgr. Danielou Brníkovou jsme si povídaly nejen o tom, co obnáší starost o provoz Klokánků, ale také o tom, jaké to je 30 let pracovat v sociální sféře a přijmout občas i fakt, který vás vezme za srdce.

Jak se s podobnými situacemi vyrovnat? A jak podat pomocnou ruku tak, aby to mělo smysl?

Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny, nebo dokud pro ně není nalezena trvalá náhradní rodinná péče (osvojení, pěstounská péče, svěření do výchovy třetí osoby).

Vytváří pro děti láskyplné rodinné a kamarádské prostředí, aby se zmírnily vzpomínky na smutné okamžiky, které zažily. Dětem v ohrožení je Klokánek vždy připravený pomoci.

Mgr. Daniela BRNÍKOVÁ, ředitelka Klokánku v Teplicích  a Klokánku v Ústí nad Labem

1, Poprosím Vás, buďte tak hodná a představte čtenářům zařízení Klokánek. Jak dlouho v něm můžou děti pobývat?

Klokánek je zařízení pro děti, které vyžadují okamžitou pomoc. Jsme zaštítěni zákonem o sociálně právní ochraně dětí. Klokánků je v naší republice 15. Zřizovatelem je fond ohrožených dětí.

Kromě Klokánků jsou i státní zařízení, která fungují při dětských domovech. Ta naše práce je specifická v tom, že poskytujeme okamžitou péči ohroženému dítěti. Fungujeme nepřetržitě, jsme schopni přijmout dítě kdykoliv i v nočních hodinách.

Takové zařízení je velmi specifické. Dětské domovy i pěstouni můžou přijmout dítě až po rozhodnutí soudu, k nám je možné dítě přijmout okamžitě.

2, Kolik je nyní v Klokánku v Teplicích a v Klokánku v Ústí nad Labem dětí?

V Teplicích máme 5 bytů, každá teta má na starost 4 děti. Tzn. v Teplicích máme 20 dětí. V Ústí nad Labem je klokánčích bytů 7, tudíž tam máme dětí 28. Výjimečně je možné přijmout sourozeneckou skupinu, kdy má dětí i pět.

Teta je s dětmi celý týden, ve dne v noci. Jde o rodinný model. Každý byt má dvě tety, které se po týdnu vystřídají.

3, Spousta lidí chce Klokánkům podat pomocnou ruku. Co opravdu děti nyní potřebují? Čím můžou lidé nejvíce pomáhat?

Oděvní banku máme tak nějak vytvořenou. Včera jsme přijímali čtyři sourozence a to je potom nutné je obléct kompletně. Takže se snažíme od všech velikostí mít oblečení připravené. Snažíme se o to, aby děti dostávaly trendy oblečení, nejde o to, aby bylo nové nebo značkové, ale aby se děti v kolektivu necítily špatně.

Děti se bohužel srovnávají už i ve školce a děti to potom hůře snášejí. Plyšáky už nepotřebujeme. Ty dáváme dál. Ale pěkné aktuální hračky jsou fajn, protože děti se potom necítí jiné.

Hračky máme aktuálně pokryté díky vánocům a vystačí nám i k pokrytí narozenin a svátků našich dětí. Vážíme si všeho, nemusí to být nové, ale je třeba, aby to splnilo svůj účel. Ideální je, když lidé věnují věc, kterou by věnovali i ve svojí vlastní rodině. Přijímat další a další hračky nemůžeme, poněvadž je nemáme kde skladovat.

Pomůže všechno, co nám ušetří finanční prostředky. Naše náklady pokryje stát pouze z necelých 70% a zbytek prostředků jsme nuceni shánět sponzorskou činností. Jsme rádi za jakoukoliv podporu, jak věcnou tak i finanční. Samozřejmě, že když dostaneme finance, je to nejvíc.

Jen v teplickém Klokánku platíme nájemné 55 000,- Kč/měs + energie. Také potřebujeme finanční prostředky na mzdy zaměstnanců.

Ráda bych také zmínila, že v TP i v UL jsou lidé přímo v počtu, který ukládá zákon. Nemáme žádné osoby navíc pro zlepšení práce, nemáme správce, řidiče, nikoho na úklid nebo úpravu zahrady a všechno si zajišťujeme sami s pomocí rodinných příslušníků.

Když přijmeme dítě, vždy je potřeba něco dokoupit. Úplně všechno nemáme. A mnohdy je dítě ve stavu, kdy je potřeba do něj zainvestovat. A je potřeba se postarat o vlásky, dokoupit spodní prádlo, brýle, některé děti mají nestandardní velikost obuvi. Vždy, když je příjem dítěte je to veliké vydání.

Pomůže nám kosmetika, drogerie, potravinové poukázky atd. Naše děti milují oplatky, nejsou zvyklé na sladkosti a jsou po nich přímo vyhladovělé. Pokud nám lidé donesou šťávy, oplatky, zeleninu nebo ovoce, budeme určitě moc rádi.

4, Jak dlouho v Klokánku děti průměrně jsou a jaká je další cesta dětí?

K  nám se dostávají děti 4 způsoby:

• dítě přivede sám rodič (ví, že nemá sílu už o dítě dál pečovat ), to je nyní nejčastější způsob příjmu dětí
• dítě je k nám přijato na žádost OSPOD ( orgán sociálně-právní ochrany dětí usoudí na návštěvě v problematické rodině, že to nejde dál)
• nařízením soudu (dítě je odebrané rodičům z důvodu týrání nebo zneužívání)
• dítě přijde samo (což ze zákona lze, stačí, když doma není naplňována jeho potřeba)

Jak dlouho zůstává dítě v Klokánku?

Záleží na tom, jak se do Klokánku dítě dostane. Pokud jde o ten první způsob, může u nás být dítě až celkem rok a půl ( po třech měsících OSPOD a posléze i soud prodlužuje dobu pobytu dítěte u nás, zatím co rodič by se měl dát lidově řečeno dohromady a připravit si podmínky pro návrat dítěte domů)

Když rodina nezačne fungovat, začíná se řešit systém náhradní rodinné péče.

v 50% odchází děti do DD (rodiče nevytvoří podmínky k návratu domů a není nalezený pěstoun).

5, Nájemné 55 000,-Kč bez energií je poměrně zásadní částka. Řešil Klokánek i možnost jiné budovy?

Když se rozhodlo o tom, že Klokánek vznikne i v Teplicích a v Ústí nad Labem, poněvadž Praha nestíhala děti z ústeckého kraje pokrýt, FOD zakoupil objekt v Dubí. Tam byly dva byty. Nájem 55 000,-Kč je za 5 bytů, sklad a kancelář. To je asi klasická tržní cena.

Máme byty různé velikosti. Problém budovy je, že není bezbariérová a malé děti chodí po schodech nahoru i dolů.

Také pro klokánčí tety je docela obtížné nosit do pater nákupy pro pět lidí a ještě mít u sebe 4 děti (z toho některé potřebují též nést).

Rádi bychom do budoucna měli nízkou budovu se zahradou. Takový objekt máme v Ústí nad Labem, jde o bývalé jesle.  A ta je vyhovující. Tady v Teplicích jsme se snažili hledat budovu, ale zatím jsme neuspěli.

6, Je poměrně drastické, že děti, které přijdou z nevyhovujících i traumatických podmínek si někde zvyknou a poté musí putovat dál. Mění opět školku, školu, prostředí. Jak to vnímáte?

Ano, je to těžké. Proto byla ambice, že Klokánky zmizí a potřebné dítě půjde rovnou do rodiny k dočasným pěstounům na přechodnou dobu.  Ale realita je jiná. Bohužel žádný pěstoun nechce sourozeneckou početnou skupinu. Kromě toho pěstounů je stabilně nedostatek. A tak jsou tady Klokánky dál a otevírají náruč všem dětem, které se ocitnou v ohrožení.

7, Jak se vyrovnáváte s psychickým tlakem?

Sociální práci dělám celý život, více než 30 let. Naučila jsem se relaxovat tak, abych tuto práci zvládla a mohla v ní pokračovat. K dětem si vždy děláte vztah a ony k vám také, ať jsou jaké jsou.

Snažíme se jim, po tu dobu co musí být u nás, vynahradit to, že nemůžou být ve vlastní rodině. A ve chvíli, kdy musí od nás odejít, se děti snažíme pozitivně motivovat a nastínit jim to hezké, co budou v dětském domově prožívat. Někdy je i odvážíme, pokud můžeme a snažíme se, aby děti byly veselé.

Ale stane se nám, že nechtějí děti zpět do rodiny k rodičům a pláčou. To je proto, že tady u nás navyknou na normální způsob života.

Děti jsou čisté, voňavé, nikdo si od nich neodsedává, slaví narozeniny a nikdo jimi neopovrhuje. A oni se bojí, že tento standard opět ztratí. Dostanou se u nás na úroveň dětí z běžných rodin. 

A to je hlavní důvod, proč děti nechtějí někdy zpátky domů. Někdy víme, že to není úplně dobře, ale hledáme něco pozitivního. Je to rodina a je dobře, pokud ta rodina zájem má.

8, Občas se asi stane, že to pozitivní není. Můžete k tomu něco říct?

Ano, stává se to. Je to potom beznaděj, máme omezené možnosti a není způsob jak to řešit. Někteří lidé berou pořád ještě dítě jako věc, nemají k němu vztah a to je potom těžké.

9, Když k vám do Klokánku přijde dítě, které je psychicky deprivované, jak dlouhou dobu trvá jeho adaptace? 

Děti se hrozně bojí. Vidina děcáku je mezi dětmi rozšířená jako to nejhorší, co je může potkat. A nevěří, že to je jinak, dokud to nevidí na vlastní oči.  Když se děti seznámí s tou tetou, která se k nim chová hezky a pochopí, že jim nikdo nebude ubližovat, zklidní se. Jsou v teple, mají hračky, kolem sebe ,,rodinné prostředí.“

Důležitá je také interakce s jejich rodinou. Umožňujeme dětem kontakt s dětmi. Jak telefonický, tak i osobní a to dítě je potom samozřejmě ve větším klidu.

10, Každoročně má Klokánek krásný kalendář, kde si ho můžou lidé pořídit?

Ano, je to forma pomoci, kalendář stojí 350,-Kč a částka je na provoz Klokánku. Lze si ho koupit přímo u nás v Klokánku nebo napsat email a nechat si ho zaslat poštou.  Též firmy si ho můžou objednat jako vánoční dárek pro zaměstnance nebo obchodní partnery.

11,Řeknete nám něco o klokánčích tetách?

Neskutečně si jich vážíme. Vůbec nejsou u nás finančně ohodnoceny tak, jak by si zasloužily. Jde o systémovou chybu, bývalá vláda se to snažila napravit, ale nestihlo se to. Pořád se tak neděje. Mzdy jsou těsně nad hranicí minimálné mzdy a jsme neskutečně rádi, že tady jsou.

Tety nejsou celý týden doma, většinou si prožily vlastní rodinný život a nyní můžou dovednosti předávat dál. Měly jsme i mladé tety, které se vše učí za pochodu. Ideální teta je žena s odrostlejšími dětmi, které již mají vlastní životy. Ta již neshání partnera a užívá si svoji práci, je to poslání.

Každá teta musí zvládnout psychotesty, je třeba odolnost, zvládání stresu (komunikace s rodiči) i fyzická kondice (mrňousky je třeba nosit a zvedat). Věkový průměr u nás je cca 50 let a máme i jednoho strejdu. Zvládá děti s přehledem včetně vaření, uklízení, praní a zároveň rozumí výpočetní technice což děti oceňují. Tety musí mít pedagogické vzdělání, zdravotnické vzdělání nebo si doplnit sociální vzdělání.

12, Kam děti rády chodí? Jaká programová nabídka je pro děti přínosem?

Problém máme s dopravou. Jeden byt je teta a čtyři děti, nenaložíme je do jednoho auta. Pro nás je lepší, když se vše odvíjí v dosahu MHD. Dopravování je opravdu problém. Prioritou je pokud dítě navštěvuje nějaký zájmový kroužek. Ideální je, pokud máme nabídku a tety si můžou vybrat kam a kdy s dětmi půjdou.

13, Co byste ráda čtenářům vzkázala?

Určitě děkuji těm, kteří jsou nějakým způsobem v kontaktu a podporují nás. Nemám na mysli jen finanční prostředky a dary, ale to, že oceňují naší práci. Nám to pomáhá, když cítíme, že si této práce vážíte.

Pokud máte možnost nám podat pomocnou ruku, budeme rádi. Děkujeme i za to, že nás sledujete na facebooku, dáváte nám likes, což nám pomáhá v tom, že i lidé ve vládě vidí, že máme podporu ve veřejnosti.

Děkuji Vám za rozhovor.

fotografie zdroj: FB Klokánek Teplice

Nezkrácený video rozhovor najdete zde: