FEJETON od Baru – Den BLBEC!

Před pár lety špatné dny přicházely. Ano, byla jsem o tom přesvědčená. V té době jsem si vůbec nepřipustila, že to je celé jinak. O nastavení mysli. O proudění energie. O vědomém bytí.O tom mít tělo v harmonii, příjem a výdej v rovnováze. Pokud jste nyní na začátku vaší cesty vy a v příběhu poznáte některý ze svých smolných dní, tak věřte, že už se to brzy změní. 

Váš svět se stane tím, čím se rozhodnete, aby byl. Je dokonalým odrazem vašeho postoje, který zrcadlí vaši osobnost. Může vzlétnout k úžasným výškám úspěchu nebo můžete manifestovat průměrný neslavný život.

Když jsem před lety s vědomým přístupem k mému životu začínala, také mi to přišlo naivní. Vzpírala jsem se uvěřit tomu, že život plný lásky a hojnosti máme v sobě a ještě víc myšlence, že si ho můžu tím, čemu věřím sama tvořit.

Když jsem byla o pár kroků dál a již jsem z mnoha znaků věděla, že to funguje, tak jsem pro změnu nechtěla připustit dělat Vesmír svoji práci. Něco jsem si přála a věděla jsem, že musím nechat věc být, aby měla šanci ke mě přijít a zhmotnit se. Dělala jsem stále dokola stejnou chybu, chtěla jsme, aby se věc stala konkrétním způsobem, který se mi zdál v tu dobu jediný možný. A nikdy se nic nevyplnilo. A potom jsem rezignovala. A uběhlo pár týdnů a já nevěřila vlastním očím. To, co jsem si tisíckrát představovala se stalo a přišlo to úplně z jiné strany, než bych kdy čekala.

Neomezujte energii proudící do vašeho života svým strnulým postojem. Nechme ji proudit do našich životů.

Zazvoní budík. Celá nadšená se po něm natáhnu a s mrzutým výrazem ho vypnu. Každý den to samé, pomyslím si a hrabu se z postele. Je mi zima. Násilně se nutím do pozitivního uvažování. Všude to přece píší, vykročte správnou nohou, buďte pozitivně naladěni, usmívejte se na sebe do zrcadla (úsměv na tváři se odrazí ve vaší mysli)v duchu si opakujte jaký vás čeká skvělý, perfektní den…No, nevím.

Vstávám, nepřirozeně měním nohy, abych dodržela to jediné ,správné´ pořadí. Oblékám si župan. Dojdu do koupelny, čistím si zuby a snažím se řídit podle rad ,chytrých´ knih. Zazubím se na sebe do zrcadla. Směšné mi to, upřímně, nepřijde. Tak trochu si připadám jako idiot, ale nevadí.

Podle plánu si v hlavě přehrávám vše co mě čeká. Marně, už lehce zoufalá, se snažím přijít na to, jaká pozitiva mám najít na návštěvě pošty, na kontrole u mé lehce despotické stomatoložky (kterou tiše podezřívám, že plusem jejích dní je za každou cenu najít alespoň malý kaz)nebo na nutném nákupu, což je v pátek odpoledne na menším městě adrenalinovou záležitostí.

Úsměv, snažím se v duchu přesvědčit sama sebe a vyrážím z domova. Začínám na poště. Parkovací místo jsem volné nečekala, o to více mě překvapuje, když se při mém příjezdu z jednoho líně odlepí zelený Opel. Skvělé, asi to funguje, opakuji si (abych se o pár minut později přesvědčila o platnosti starého úsloví o nezakřiknutí věci).

S prvním nefalšovaným úsměvem otevírám dveře pošty. Nejsem si jista, zda by v soutěži o rychlost vyhrálo světlo nebo ústup úsměvu z mých rtů. Pošta je narvaná. Myslím tím opravdu narvaná. Tudíž dalších dvacet minut trávím v průvanu neustálým pouštěním lidí mezi dveřmi. I když mám zprvu pocit, že postoupení ve frontě vpřed bude mojí výhrou, nejsem si tím po tom, co se tak stane jistá. Následuje deset minut, kdy jsem nucena od paní za sebou poslouchat o tom, že její kočka všude čůrá a už neví co s ní a pán přede mnou mě zásobuje odérem, za který by se nemusel stydět ani desetibojař po vrcholovém výkonu.

Konečně na řadě. Další, ozve se z okénka. Hlas jako břitva mě lehce vytrhne ze stavu psychické hibernace. Klasikou je, že můj balíček zřejmě vytušil moji náladu a zkrátka zmizel. Napřed hledala úřednice, poté i její kolegyně a ve finále pomáhala i vedoucí. Perfektní našly ho. Po dalších čtyřiceti minutách konečně opouštím poštu a v mlhavém pozadí vnímám naštvané obličeje těch, kteří též čekají (rozumějte hledaly tři pracovnice).

Přicházím k autu a opět navzdory mému původnímu záměru se ve mně vaří vztek. Levá část předního nárazníku je odřená a viník samozřejmě v nedohlednu. To mám za to, že jsem tak rychle zaparkovala napadá mě okamžitě a sedám za volant. Po cestě k zubařce si říkám, že to mohlo dopadnout hůř a zuby nehty se snažím vyladit do té ,správné´nálady. Upřímně, moc to nefunguje.

Vstupuji na polikliniku. Výtah přijede hned a mě po předchozí zkušenosti s poštou napadá, zda je to opět něco za něco. Tiše se modlím, ať mám zuby v pořádku a vyčítám si každé ráno, kdy po minutě odkládám zubní kartáček, protože mám pocit, že to stačí. Na chodbě sedí postarší pán a řvoucí chlapeček s tmavší maminkou. Maminka se nežinýruje a v širokém úsměvu nám ukazuje, že ona rozhodně zubaře nepotřebuje. Není s čím k němu jít.

Chlapeček je na tom evidentně hůř. Zbývá mu pár zubů a maminka ho uklidňuje slovy, že až mu je paní doktorka vytrhá bude mít klid. Koukám, vážně má každá strana dvě mince a je to jen o přístupu. Cikánka na mě upře pohled a s bezelstnou upřímností se ptá, s čím jdete? Odpovídám zcela konsternovaná, že doufám, že s ničím. Moje odpověď ji evidentně neuspokojí, tudíž jsem nucena další půlhodinu odpovídat na otázky typu jestli mi také vadí vstávat takhle brzo a zda není lepší mít protézu.

Poté konečně i s chlapečkem mizí v ordinaci. Do čekárny se dere neskutečný řev. Lehce znejistím a hypnotizuji dveře. Ve chvíli, kdy mam chuť zmizet se otevírají, maminka s bohorovným: ,,nashle pani,, táhnoucí kluka za ruku odchází a já ještě registruji útržky slov o tom, že zbývají jen dva. Hm, paráda.

S výrazem naprosté rezignace vcházím do ordinace. Zubařka, zřejmě naladěná z předchozí návštěvy na bod mrazu si desinfikuje ruce nad umyvadlem a gestem lokte mě vyzve, ať si sednu. Začínám se potit a lituji, že aktivně vstupuji do těchto dveří, aniž by mě cokoliv bolelo. Pozdě bycha honiti, řekl by můj děda. V příštích deseti minutách se modlím ke všem svatým, ať nic nenajde. Zřejmě byly mé prosby vyslyšeny. Ze zubařského  křesla jsem pryč rychleji, než dozní ve vzduchu pokyn. Zase jsem pro jednou měla štěstí. S obavou jakou daň za tuto výhru odevzdám vstupuji do výtahu. Když mě bezpečně dopraví dolů oddechnu si.

Na parkovišti zaregistruji postaršího pána, který se marně snaží vyjet ze svého parkovacího místa. Vzhledem k tomu, že stojí vedle mého auta přidám do kroku. Potřebujete pomoct vyjet? Bezelstná otázka rozpoutala verbální peklo. Po vleklém monologu na téma o neúctě ke starším občanům, přes pochyby zda ho nechci okrást až po kam jsme to v dnešní době dospěli mi milostivě uvolňuje místo za volantem. Místo poděkování utrousí něco o tom, že trpělivost je vlastnost chytrých lidí. S úlevou, že nemusím do diáře vepsat návštěvu v autoservisu přejdu jeho poznámku s bohorovným klidem.

Usedám za volant a mířím k nákupnímu centru. Když vidím četnost vozidel na ploše velikosti stadionu přechází mě humor. Přístřešek pro vozíky zeje prázdnotou. Do automatických dveří se valí davy lidí. Nechápu, proč důchodci chodí nakupovat v hodinu, kdy končí pracovní doba většiny dříve státních podniků. S odevzdaným výrazem se nechávám pohltit davem. Paní, která mi šlápne na nohu nepovažuje za důležité se omluvit a já rezignuji na morální nápravu občanů. Jediné co chci je přežít.

Tak trochu si připadám jako v rozvojové zemi, kam právě dovezli z červeného kříže první várku materiální pomoci. Paní přede mnou řeší do telefonu osobní problémy a okolí ji evidentně nezajímá. Když začne rozebírat gynekologické problémy přidám do kroku. S myšlenkou na svoji záchranu jemně odstrčím paní, která blokuje vozíkem provoz. Zřejmě ne dostatečně jemně, protože záhy se na mě paní oboří, kam jako že spěchám.

Už podruhé mám dneska pocit, že každý má dostatek času a ti, co ho nemají jsou potížisti. Z obchodu se vyplížím za půl hodiny s pocitem zdolané Milešovky. Jen místo spokojeného výrazu ze sportovně turistického výkonu zdobí můj obličej strhaný výraz a odhodlání chodit nakupovat jen do naší předražené večerky za rohem.

Domu přijedu v psychicky podlomeném stavu. Dělám si čaj a dívám se do diáře. Záznamy na příští dny mě utvrzují v tom, že dnešní den byl pouze předehrou k tomu, co mě čeká. Když si myji ruce slibuji mému zubnímu kartáčku, slyšíc v pozadí mých myšlenkových pochodů řev romského dítěte, že budu dodržovat doporučený čas k čištění chrupu.

Jestli i vy máte pocit, že toto (možná úsměvné, ale v dlouhodobém kontextu spíše obtěžující) martyrium vypovídá o vašem životě, zastavte. A zkuste začít žít jinak.

Jak by se vám líbilo vědět, že vše co vyšlete do Vesmíru se vám vyplní? Skeptici teď jistě kroutí hlavou, umím si to představit, byla jsem totiž stejná. Pokud dáte změně šanci, pocítíte její účinky již velmi brzy. Do vašeho života přijdou postupně malé změna, které povedou k těm větším a staré zašlé zdi se začnou hroutit, aby uvolnily místo nové přínosné energii.

Pokud se chcete dozvědět více o mně, přečtěte si můj příběh. Vím, že sdílení je cesta, která otevírá srdce. A pokud chcete na sobě začít pracovat, podívejte se na moji 30denní výzvu v eBooku Detox mysli. Je koncipovaná tak, aby ji zvládl opravdu každý. V případě, že jste nyní na nějaké životní křižovatce, přečtěte si moje povídání Aha moment aneb Jak si vytváříme stres (v naší hlavě). Věřím, že se vám uleví.

Vše vystihuje věta Nelsona Mandely. Vždycky se to zdá nemožné, dokud to není hotové.

AUTORKA

Bára je publicistka, mentorka, certifikovaý kouč a zakladatelka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT. Je autorkou jedinečných online programů Moje akademie štěstíZákon přitažlivosti v praxi. Napsala e-Booky: Stop začni jinak, Sama s miminkem aneb Jak najít klíč k úsměvu, Detox těla nestačí, detoxikuj život, Porozchodník a pomáhá skrze online podpůrné programy zdarma  Zlikviduj strach a První pomoc po rozchodu mnoha lidem zbavit se strachu a zvednout se ze dna.

Komentáře
  1. A:) napsal:

    Nádhera 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • e-Kniha POROZCHODNÍK

    Tvůj vztah skončil a nevíš jak dál?

     

     

  • e-Kniha SAMA S MIMINKEM ANEB JAK NAJÍT KLÍČ K ÚSMĚVU

    Jsi těhotná nebo jsi porodila miminko a nemáš partnera?

  • program STOP – ZAČNI JINAK

    Tvůj život se nevyvíjí tak jak chceš?

    TRANSFORMACE STOP -ZAČNI JINAK

  • NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY
  • MEDITACE ZDARMA

    Máš nějaké trápení?
     

     

  • CO VÁS ZAJÍMÁ?
  • UVIDÍME SE NA FACEBOOKU
  • INSTAGRAM
  • SLEDUJTE NA YOUTUBE
  • TAHÁK PROTI NEGACÍM

    Pokud cítíte, že Vám okolí bere energii, a nevíte jak se bránit, mám pro vás tahák do kapsy zdarma
     

  • E-book DETOX TĚLA NESTAČÍ

    Zde najdete základní rozlišení a pojmy, jenž vám objasní rozdíl mezi detoxem fyzické schránky a komplexní očistou vašeho já.