Maminky odpojte se aneb Klid nemá tvar mobilu.

Je to zvláštní. Už dávno jsem přestala vnímat většinu lidí, kteří místo, aby spolu komunikovali sledují non stop display svého mobilu. Dá se říct, že už je to tak trochu kolorit dnešní doby. Bohužel.

Co mě ale udivuje poslední dva roky jsou maminky s kočárkem. Když jsem byla těhotná ani mě to nenapadlo.  Po porodu jsem vyrazila s kočárkem do terénu a zřejmě pod vlivem další sociální skupiny, kam jsem se chtě nechtě zařadila (maminka s kočárkem) jsem začala vnímat tu hrůzu.

Klasikou je, že mladá slečna tlačí kočárek, někdy jednou rukou, někdy spíše nalehnutím na rukojeť a věnuje se svému (pouzdrem vymazlenému) mobilu. Přišlo mi to zvláštní.

Park, jedenáct hodin dopoledne. Ticho jako v hrobě. Matky korzující kolem rybníka pohled zabořený do dění ve virtuálním světě. Ty s hlubokým kočárkem v lepší pozici (miminko spí a je relativní klid). Ty se sporťákem s otráveným výrazem kdykoliv se dítě otočilo dozadu s jásavým ,,píp píp,, (rozumějte ptáček) nebo otázkou: ,,Mami a proč?!“

Při jedné procházce jsem napočítala 16 mobilních matek a pouze 2 jsme zůstaly zřejmě mimo mísu. Dokonce jsme se pozdravily. Ano, koukaly jsme totiž před sebe. Přišlo mi to úsměvné, slečně asi také. Daly jsme se do řeči a již dva roky jsme v kontaktu.

Jasně, když se nad tím zamyslím, lecos lze z pohledu unavené matky pochopit. Doma se nezastavíte, napřed kojíte, uspáváte, perete, uklízíte a hlídáte každý nádech. Po pár měsících s jazykem na vestě oblečená v péřové bundě chytáte dítě, pro které je největší legrací utíkat po čtyřech co nejdál, za nohu a rvete ho do kombinézy.

Když se konečně dostanete na vzduch a dítě je usazené v kočárku s hračkou v jedné a něčím na zub v druhé ručce jste ráda, že je relativní klid.

A tak spousta z nás sáhne po mobilu (guru zábavy dnešní doby) a snaží se odpoutat od každodenního martyria, možná se spojit s jiným světem. Lze to tak vnímat. Lze to brát jako únik před realitou.

Na druhu stranu..co se zkusit odpojit úplně?

Nechat čas plynout, odstřihnout to mobilní vodítko, na kterém nás vodí tolik osob, kolik jich máme v seznamu? Dívat se kolem sebe a hledat jinou, mnohem příjemnější alternativu v pošmourném dopoledni?

Kupte si kávu nebo čaj do kelímku, vydejte se do parku a zasněte se nad tím, co můžete ve svém životě změnit. Domluvte si sraz s kamarádkou a neprobírejte zatvrdlé mléko, strie, vytahané břicho ani partnerovu absenci u úklidu.

Zaměřte se na věci, které milujete a díky jimž v budoucnu najdete zase sama sebe. Možná mám recept jak na to.

Šťastné, láskyplné, starostlivé a klidné. Taková bývá představa o maminkách na mateřské. Jenže některé maminky jsou smutné, unavené a v depresích. Hledají pomocnou ruku. Bohužel toto už většina lidí nechápe.

Mateřství má i své temné stránky, ale to není příliš populární téma. Některé maminky vnímají mateřskou jako velmi těžké období. Bývá to z mnoha důvodů. Je důležité zda byla maminka psychicky na dítě připravená, zda ho plánovala společně se svým mužem nebo chtěli jen zlepšit klima v jejich vztahu, zda šlo o tikání biologických hodin nebo spíše o tlak z širší rodiny, že už by měl být potomek na cestě.
Malé děti dovedou neskutečně obohatit. Také ale dokáží v psychicky oslabené ženě spustit pořádný chaos a tlak.

Je dobré si v mozku přenastavit a upravit systém vnímání nutnosti jednotlivých činností.

Spousta maminek má pocit, že pokud nebudou dělat věci tak, jak je zvykem, budou nedostatečně hodnocené. Bohužel tomu leckdy bývá i ve vlastní rodině.

Partner přijde z práce a shání se po teplém jídle. Žena ve stresu povlává ještě v županu po kuchyni, jednou rukou vyndává z lednice jídlo k ohřátí, druhou rukou tiskne k sobě novorozeně. To je sice úsměvný obrázek jako podklad pro autora kreslených vtipů, bohužel realita již tak legrační není.

Maminky zastavte se.

Zapřemýšlejte nad tím, co je a co není důležité. Pro pochopení je tady můj článek Jak získat odhodlání něco (trvale) změnit. Věřte, že nejdůležitější je láska. K vám samotným, k dětem a ke všem lidským bytostem.

Od srdce do srdce, Baru

AUTORKA

Bára je publicistka, mentorka, certifikovaý kouč a zakladatelka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT. Je autorkou jedinečných online programů Moje akademie štěstíZákon přitažlivosti v praxi. Napsala e-Booky: Stop začni jinak, Sama s miminkem aneb Jak najít klíč k úsměvu, Detox těla nestačí, detoxikuj život, Porozchodník a pomáhá skrze online podpůrné programy zdarma  Zlikviduj strach a První pomoc po rozchodu mnoha lidem zbavit se strachu a zvednout se ze dna.

Komentáře
  1. Er. napsal:

    Precteno na mobilu! 😀
    Vazne, kdy bych mela podle vas si obcas precist i neco jineho nez knihu, nez kdyz dite spi (trebas i v kocarku)? A ano, ctu i Facebook, ale potrebuji i vedet, co se deje, jak bude zitra a obcas nekomu napsat, aby mi nehrablo.
    Doma si totiz s ditetem hraju, ctu mu a zpivam, kdyz ale spi, chci i cas pro sebe.

    • englischova@email.cz napsal:

      Er. Zcela vás i jiné maminky chápu, proto brzy bude ke stažení můj ebook zdarma kde pár tipů najdete 🙂 vše vyzkoušené za pochodu u mě i mých kamarádek, které se podvolily testování 🙂 Hezký večer Baru

  2. Jana napsal:

    Ze života, bohužel.
    Jen málo maminek/tatínků si uvědomuje, že svému dítěti předkládají to, co jim za 5 let bude vadit a nebudou si s tím umět poradit. Vzorem jsme teď a tady. Puberta nám pak ukáže, jaké hodnoty jsem svým dětem předali.

  3. Výstižně řečeno . Ale záleží, co člověk na tom mobilu dělá a v jakou chvíli. Třeba když malá v kočárku spala třeba 2-3 hodky, tak mobil jsem měla jako vzdělávací nástroj, protože kompa si do parku nepotahnu, že . Ale souhlasím, že když je dítě vzhůru, tak to chce si užít každou společnou chvíli, protože je to tak strašně rychle pryč.

  4. petr napsal:

    Baru, výstižně napsané… 🙂

  5. Pavla napsal:

    Baru, já váš pohled chápu. Do jisté míry mu i fandím – je důležité být s dítětem, věnovat mu stoprocentní pozornost, užívat si ho a prožívat s ním krásné i těžké chvilky. Stoprocentní pozornost, ale ne ve sto procentech času…
    Proto nikdy nesoudím maminku, co si s dítětem na hřišti třeba nehraje, ale sedí na lavičce a čte si (ať v mobilu nebo v knize, rozdíl nevidím). Protože z jednoho pohledu na ní ji přece nemohu soudit. Nevím, co celý den s dítětem dělá.
    Když to vztahnu na sebe – kdybyste mě viděla, jak tlačím kočár a u toho si čtu něco v mobilu, hned si mě asi dáte do škatulky. Ale nevíte, že doma jsem s dcerkou dvě hodiny četla knihy, hodinu modelovala a malovala atd. A tím, že říkáte maminkám, že se mají odpojit, na ně vlastně kladete tlak, pocit viny, hodnotíte jejich dostdobráctví. Navíc – kdy tedy mají číst vaše články či e-booky? Neprotiřečíte si? (Nemyslím to vůbec zle, fandím vám 🙂 )
    Já vím, že to myslíte dobře. Jen jsem chtěla dát trochu jiný pohled – dle mého je třeba, aby maminka byla napojená na dítě a poznala, kdy potřebuje její pozornost a kdy si ona může udělat něco, co potěší zase jí. Ať v tom je rovnováha, ale ne tlak.
    Pěkný den.

    • englischova@email.cz napsal:

      Krásný večer Pavlo 🙂 Víte, samozřejmě je myšlená 100% pozornost v čase, který věnujeme dítěti. Jenže ono je tlačit kočárek a tlačit kočárek :-). Protože pokud tlačíte kočárek s kojencem, který spinká a Vy se vzděláváte nebo relaxujete na internetovém připojení, je to ok. ALE já vídám maminky, které to provozují s dítětem, kterému jsou 1-3 roky, ptá se, vyžaduje informace a maminka většinou jen zasyčí počkej, nech toho chvíli apod. TO je děs. Protože děti jsou do 3 let skoro hotové osobnosti a to by bylo dobré si uvědomit. Už nikdy nenasají takové množství informací a nebudou tak přirozeně lačnit po odpovědích. Krásně se mějte, podle Vašich představ nebo ještě lépe 🙂 Baru

Napsat komentář: englischova@email.cz Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů