Dnes mám pro vás téma, které poměrně dost rezonuje mezi lidmi. Jde o vizualizaci. Jen toto téma pojmu trochu jinak, než bývá zvykem. Dozvíte se, proč to mnohým z vás nefunguje, i když to zkoušíte pořád dokola. A vyspecifikuji kroky a tipy, díky kterým se vám začne proces vizualizace konečně dařit.

Když jsem byla malá holka, tak se mi přání poměrně často plnila. Měla jsem vedle sebe dědu a ten, byť tady byl totalitní režim, byl v myšlení a vůbec ve vizualizačních technikách a v jiných podpůrných věcech, které se týkají našeho sebeřízení a motivace, na tu dobu extrémně napřed. Tímto způsobem mě ovlivňoval a vedl.

V sedmi nebo osmi letech jsem si to ještě tolik vědomě neuvědomovala. Ale dá se říct, že vždycky, když jsem něco chtěla, tak jsem od něj tak nějak nenásilnou cestou dostala návod, jak to udělat, aby to vyšlo. A také mi vždycky říkal, ať nevytvářím tlak, protože ten vytvoří protitlak. Následně ten protitlak může být prostě jako velká vlna, která vás na této cestě smete.

Když jsem dospívala, začala jsem mít zásadnější přání. Jeden z příkladů může být zvládnutí maturitní zkoušky. To už jsem zkoušela vědomě určité techniky a metody. V tu dobu už tady můj děda nebyl a já jsem toho poměrně dost zapomněla. Dá se říct, že jsem se od této cesty tak trochu odklonila a vlastně jsem nevěděla, jak s tím zacházet, aby to mělo vždy výsledek, aby to nějakým způsobem fungovalo.

Někdy v tuto dobu jsem se setkala s termínem sebenaplňující proroctví. To je proces, kdy očekávání budoucích událostí vede k chování, díky kterému se tyto události stanou.

Je to také tzv. Rosenthalův efekt, podle pána, který ho první pojmenoval. Je to velmi mocná věc. Pokud si uvědomíme, že opravdu sebenaplňující proroctví funguje, tak si zároveň hned uvědomíme jeden fakt. Ve chvíli, kdy necháme naše podvědomí zaplavit pochybnostmi (strachem, nejistotou, úzkostmi), budeme se jich obávat a zároveň si to představovat, tak se tyto věci  velmi často stanou.

Tady musím zmínit, že to často bývá ve spojitosti s úrazy, autonehodami, nemocemi, nepovedenými zkouškami a tak podobně. Mnoho lidí si představuje, jak se jim něco nepovede. Nedělají to vědomě, nechápou nebo si vůbec neuvědomují to, že vizualizují, ale úplně obráceně.

Ale dělají to a ta energie jejich obav je natolik silná, že přemůže někdy i ty jiné dodatečné principy, které k vizualizaci patří. Velmi často to znají sportovci, jevištní umělci a podobní lidé, kteří si většinou právě potom najímají sportovní anebo jiné kouče. Ti jim pak pomáhají s tou myslí pracovat prospěšným způsobem.

Učí je, jak neprospěšný Rosenthalův efekt otočit. To znamená, jak se dokázat zbavit toho bumerangu, jak dokázat tvořit to, po čem touží a jak vytěsnit z mozku to, co nechtějí prožívat. To je na první pohled velmi složitý proces, ale jde se poměrně jednoduchou cestou k tomuto výsledku dobrat, pokud máme nějaké sebeuvědomění, pokud dokážeme pracovat s naším podvědomím. Když pochopíme, že to, co se děje v našich životech, záleží pouze a jenom na nás.

Pokud jste teď ve stadiu, že už jste si uvědomili:

• že role oběti nesvědčí nikomu
• že vnější podmínky neurčují váš niterný ani váš osobní život
• že vy jste opravdu zodpovědní za vše, co v něm máte

tak jste na startovní čáře, na které vám vizualizace může neskutečným způsobem pomoct, abyste se tryskem odebrali tam, kde ve svém životě být chcete.

Lidé často vynechávají důležité indicie celého vizualizačního procesu. Možná jste také viděli dokument Tajemství, před lety to byl bestseller a hit. Jeho autorka nesčetněkrát v rozhovorech vyzdvihovala, jak vizualizaci, tak praktikování zákonů rezonance v praxi. Ale jaksi zapomněla zmínit, že jsou určité přísady, které do tohoto fungujícího lektvaru zapomněla přidat. Nebo nezapomněla, možná to udělala záměrně, protože ve chvíli, kdy by lidem sdělila celou pravdu, tak by to takový bestseller být nemusel.

Jako úvod na cestu osobního rozvoje je tento dokument fajn, protože je tam obrovský motivační aspekt. Bohužel musím také zmínit, že ve chvíli, kdy člověk začne následovat ty jednotlivosti a zjistí, že mu tak až úplně nefunguje, tak se posléze dostaví efekt úplně opačný. To znamená, že člověk většinou skončí uprostřed cesty, přesvědčen o tom, že to nefunguje, a ztratí úplně motivaci pokračovat. A to již moc fajn není.

Znám hodně lidí, kteří si to natěšeně vyzkoušeli a kteří potom zklamaně od těchto pokusů upouštěli a vrátili se do jejich logického světa. A říkali si, že tyto věci prostě nefungují, že to je sci-fi a tak podobně. Takže, jak píši, jako první nástřel je to určitě fajn, ale pokud chcete na té vaší cestě se prospěšným způsobem posunout dopředu, tak je potřeba pochopit a správně uchopit tento proces komplexně. Poněvadž pokud si z něj vezmete pouze dílčí kousky a části, které se vám líbí, fungovat to nemůže.

Pokud máte problém zastavit negativní myšlenky, stáhněte si zdarma metodu ŽLUTÝ SLON, která funguje během 3 minut.

První věc je, že si musíme uvědomit, že naše podvědomí (intuice, vyšší JÁ chcete-li, každý tomu říkáme trošku jinak, ale je to pořád to samé, ovlivňuje celé naše tělo, celé naše bytí. Já budu v mém psaní používat slovo intuice, protože mi přijde, že nezní až tak úplně mysticky a zároveň všichni víme, o co jde.

Ovlivňuje celé naše tělo, celé naše bytí. To znamená, hodně lidí si myslí, že naše fyzická složka je vlastně naše tělo, a naše logika, mozek s tímto tělem nějakým způsobem pracuje. Je tady ještě ale intuice, která tady je ještě dávno předtím. Ta vysílá signály, které náš mozek musí zaregistrovat a měl by na ně reagovat. Bohužel to nedělá. Ani nemůže. Právě naopak se snaží intuici umlčet pomocí argumentů, které pramení z různých neprospěšných přesvědčení a vzorců, které v našem mozku za ty dlouhé roky máme.

Mně se třeba stává, že se probudím, jdu se napít a najednou mám nápad. A přijde mi skvělý. Ráno se probudím a přijde mi pořád skvělý, ale třeba už trochu méně. Ale když nezačnu vizualizovat nebo dělat to, co se vás budu snažit v tomto videu naučit, tak v průběhu dne takové to moje nadšení a přesvědčení, že se mi prostě zadařilo vymyslet něco úžasného slábne. Potom se pod tíhou logických argumentů zmenšuje, až se někdy rozplyne úplně.

Nikdy není dobré ignorovat vize, přání, sny a touhy. To znamená, že pokud se vám stane, že třeba při sportu nebo v noci, když se probudíte, vám přijde nějaká náhodná myšlenka (ona není náhodná, ale můžeme ji tak v tu chvíli vnímat), tak je dobré si ji poznamenat. Pokud vnímáte, že to je to, co byste měli, mohli nebo chtěli udělat, tak byste za tím měli jít. Oslabení této energie je pouze o tom, že váš mozek začne vyvíjet kroky, aby tento nápad co nejrychleji vyzmizíkoval. Pro váš mozek je každý krůček z vaší komfortní a obvyklé zóny natolik nekomfortní, že on o to nemá zájem. Takže se ze všech sil bude snažit vás od vašeho nápadu nebo vize rychle odradit. A hned se vás ještě pokusí zlanařit na cestu, na kterou jste zvyklí, která je snadná, zkrátka na něco, co děláte rychleji a tak podobně. Pozor na to.

Pokud této tendenci svého mozku podlehnete:

• budete vždycky po té intuitivní vsuvce měnit názor
• přistihnete se, že máte častokrát do něčeho hroznou chuť, ale nevykročíte dopředu
• někoho slyšíte, nebo si něco přečtete, a najednou vnímáte zevnitř, to je ono, to chci dělat a přesto nic neuděláte
• začnete tu myšlenku nějak rozvíjet a za chvíli pocity utlučete argumenty, proč byste to zrovna dělat neměli
• budete tyto nápady a vize oddalovat, až je úplně zahlušíte

tak se z nich stanou mrtvé sny, které tlačíte v káře před vámi a které se nikdy nenaplní.

Dávejte si velký pozor na ten automatický program mozku, který se bude vždycky snažit intuici nějak umlčet.

Je to jeho práce, chce zůstat ve svém pohodlíčku a ve své komfortní zóně. Jenže lidé, kteří rostou, kteří se posouvají a plní si své sny, v této zóně nesetrvávají. Nebo alespoň v ní nesetrvávají dlouho.

Člověk, který má moc nad svým životem jedná jinak. Ve chvíli, kdy si uvědomí, že už dlouho nemusel vynaložit žádné úsilí, pro které je nutnost dělat věci, které se mu nechtějí dělat, které mu ze začátku nejdou nebo i vadí (můžou to být i věci, u kterých se může i vztekat a tak podobně), si tento stav nějakým způsobem vědomě najde a nasimuluje. Protože mu dojde, že stagnuje.

V období, kdy stagnujete a kdy si říkáte, že jste relativně zvyklí na to, co je, se často stává, že člověka přestanou napadat nové věci, netvoří, jen tak postává. Zkrátka bydlíte v bublině a děláte pořád to samé. Jako křečci v kolotoči. Pak je velmi těžké se z toho vymanit. Pokud se chcete nějakým způsobem změnit nebo chcete změnit to, co žijete, je třeba si uvědomit, jestli teď náhodou není čas se z té bubliny dostat rychle ven.

A potom začne mozek vysílat další argumenty typu:

• „co by ještě člověk chtěl“
• „že je vlastně spokojený“
• „že jsou lidé, kteří jsou na tom hůř“
• „že teď na to není čas, protože nezbývají peníze navíc“
• „že teď na to není čas, protože děti jsou malé“
• „že teď na to není čas, protože protože….“.

Takových věci si sem můžeme dosadit desítky nebo stovky. Každopádně zkuste si vybavit okamžik, kdy jste měli nějaký super nápad nebo vizi a váš mozek řekl: „jo, to je super, co potřebuješ udělat, budeš vstávat ve tři ráno, perfektní, jasně, začneme běhat, bude to bolet, budu se potit, bude mi to nepříjemný, budu kvůli tomu spěchat z práce, no to je perfektní…“. Nikdy se vám nic takového nestane.

V první řadě, na začátku, než vůbec s vizualizací začneme, je nutné přijmout realitu. Všechny vaše sny a přání, které si chcete splnit, se skrývají mimo tuto bublinu. To znamená, že z ní musíte ven. Za každou cenu.

Jak to udělat?

Pamatuji na jednu spolužačku z vyšší školy, kam jsem šla po gymplu. Ona byla reálným příkladem sebenaplňujících negativních proroctví. A opravdu, co si představila, to tak bylo. Když mluvila o tom, jak neudělá zkoušky v autoškole, tak je neudělala. Když mluvila o tom, jak se s ní rozejde přítel, tak se s ní rozešel. Když mluvila o tom, že propadne u první zkoušky, tak propadla. Takhle se to s ní táhlo docela dlouho a až se dostala do stadia, kdy si uvědomila, že má smůlu, že má takový osud, že s tím nemůže ani pohnout. A vůbec nebyla schopná si připustit, že všechno tohle si vytváří ona sama.

První zásadní věc, která je velmi důležitá, co se týče vizualizačních technik, a která je vidět i na tomto případu je soustředění. Pamatujte si, že co my – my jako intuice, teď nemyslím my jako mozek nebo jako tělo, určíme jako nutné, jako výsadní a jako hlavní, tak to naše tělo včetně mozku řeší.

Pokud my přilneme k představě, že se něco stane a bude to negativní, tak naše tělo udělá maximum pro to, aby se toto vyplnilo. Jak je to možné? Například, pokud vás čeká ta zkouška v autoškole a vy budete plně koncentrovaní na tu možnost, že tu zkoušku neuděláte, tak vás pohltí strach. Začnete cítit úzkost.

Vaše soustředěnost a koncentrace zmizí, ty se rozplynou, a je pak nasnadě, že přehlídnete třeba stopku. Nebo značku „dej přednost v jízdě“. To je prostě jedno. Ale vaše tělo začne posílat díky mozku do oběhu takové hormony, které s vámi začnou dělat věci, které naplní to vaše proroctví, které jste si vytvořili ve vlastní hlavě.

1, NUTNOST SOUSTŘEDĚNÍ SE NA TO, CO CHCETE

Proto je první důležitá věc naučit se soustředit na to, co opravdu chcete. Nedávat koncentraci a pozornost tomu, co nechcete. To děláme velmi často, je to velmi častá chyba. Takže lidé vizualizují, že si pět minut před spaním představují, že chodí po pláži u moře s partnerem a potom celý den si různě v každodenních malých situacích představují, co se jim nepovede. Když jim zazvoní telefon, tak si řeknou, že to bude nepříjemný hovor, když jdou do práce, tak si říkají, že ten den bude stát za prd, když jdou přes přechod a vidí auto, tak si řeknou „snad mě nějaké auto neporazí“. A v tomto jedou celý den a myslí si, že vizualizací, která bude trvat pět minut, toto zvrátí, ale to je nemožné.

První hlavní bod je, že se musíte naučit přeprogramovat váš mozek k prospěšným myšlenkám. To je zásadní. Tato část předchází metodice vizualizace, ale bez ní to nejde. Takže pokud člověk žije v tom, že bude plný negativních přesvědčení, negativních myšlenek, bude se v tom emočně utápět a potom si spustí nějaký pětiminutový program a všechno bude v pořádku, tak nebude. Pokud válčíte s tím, že máte v hlavě spoustu negativních myšlenek a pokud vnímáte, že celý den se vám do té hlavy vrací, tak vyzkoušejte v první řadě stop techniky na negativní myšlenky.

Ne každá zabírá na každého, takže je dobré, abyste si je vyzkoušeli, protože každý jsme orientovaný trochu jinak a každá ta technika je určená pro trochu jiné spektrum lidí. Každý člověk je malinko jiný a každá ta technika cílí na něco jiného.

Znáte třeba příklady, které se pojí k maturitním zkouškám. Nechcete otázku číslo 13, Karel Čapek. A co myslíte, bude tam. Proč?

To je přesně ta ukázka toho, o čem píši. Ve chvíli, kdy opravdu věříte, že tohle se může stát, a ve chvíli, kdy váš mozek se soustředí, že to nechcete (on ale vnímá pouze koncentraci na tuto otázku), tak je nasnadě, že si tuto otázku vytáhnete. To opravdu funguje, ale fungovalo by to přesně opačně, akorát je pro nás už mnohem těžší už tuto sílu a pozornost dát otázce, kterou chceme. Ale funguje to na oba póly stejně.  Akorát jak jsme nastaveni víc negativně, protože se to s námi od dětství táhne, tak dokud se nenaučíme s tou myslí pracovat efektivně, tak se nám to nedaří, protože negativní program se s námi táhne a my jsme frustrováni, že to nefunguje. Funguje, ale první krok je zastavit ty negativní myšlenky. Jsou na to ty stop techniky, o kterých jsem už psala, nebo můžete zkusit meditaci, pokud jste v ní zběhlí, funguje to velice dobře. Pokud s meditací začínáte, anebo máte pocit, že vám to až tak nejde, opět z toho může vyplynout frustrace.

2, VIZUALIZACE JE OBROVSKÁ ZMĚNA

Druhá věc, která je velmi důležitá, je, že vizualizace je obrovská změna. Není to o tom, že se změní výsledek, kterého dosáhneme. Je to o tom, že se změníme my, že se změní naše nastavení. Protože na co myslíme, nás podněcuje k určitým skutkům, k určitým činům. Z těch činů jsou potom výsledky, z nichž pro nás plynou určité pocity.

Toto je perfektní u vizualizovaných tréninků. Ještě před pár lety jsem trénovala lidi jako outdoorový trenér a zkoušela jsem to i na sobě. Mozek neumí rozlišit skutečnost a naše představy. To znamená, i když se dělaly vědecké výzkumy a jeden sportovec 3x týdně trénoval a jeden sportovec 3x týdně trénoval tak, že si představoval v hlavě pomocí různých technik, že trénuje a třetí sportovec nedělal vůbec nic, tak jak si myslíte, že to dopadlo? První dva byli na úplně stejné úrovni a třetí byl horší, ten nedělal nic.

Ve svém životě jsem to úplně reálně zkoušela v mém prvním těhotenství, kdy jsem po celou dobu běhala a potom v třetím trimestru jsem měla občas problém s energií, že to už tak nešlo. Řekla jsme si, že budu jednou trénovat normálně a jednou budu trénovat přes vizualizační tréning. Tak jsem si lehla a dokázala jsem se dostat emočně a pocitově do stavu, kdy jsem si odběhla celý ten trénink se vším všudy. S přípravou, s protažením, prostě odtrénovala jsem si to doma na gauči. A byť to zní jako sci-fi, tak ta moje kondice, šla prudce nahoru.

A dokud jsem to udržela, tak to bylo hrozně zajímavé, protože já jsem se opravdu držela ve stejné kondici s minimálním fyzickým úsilím. A někdy v tuto dobu jsem zjistila, že to je opravdu velmi mocný nástroj. Stojí za to se s ním seznámit a pokusit se to nevzdat. Jít si zatím a tu vizualizaci se naučit praktikovat. U vizualizace ani tak nejde o to, co je výsledkem nebo kam chcete dojít, ale jde o to, že vy komplexně přetransformujete sebe sama. Své podvědomí.

Změníte a přepíšete vzorce v mozku, které tam byly roky a roky.

Někdy je to velmi těžké. Když třeba člověk prožívá úzkosti, pokud prožívá depresivní stavy, pokud prožívá panické věci nebo je v posttraumatickém schématu, tak je velmi těžké si sednout a říct si, že to lze podvědomím ovlivnit. Ale jde to. Každý z nás, každá bytost, má tu moc. Někdy se to zdá hrozně složité, protože to člověk musí zpočátku dělat opakovaně a musí to dělat často, ale je třeba si uvědomit, že ten negativní program jsme do našeho mozku nahrávali také hodně často, hodně měsíců nebo hodně let.

Ve chvíli, kdy se do vizualizace pustíte, tak je důležité, abyste pochopili, že komplexně přerodíte a přetransformujete sami sebe. To je strašně důležité. Hodně lidí se upne na to přání, na ten výsledek, a vlastně jim úplně utíká to hlavní. Že vůbec celým tímto procesem mění, co bylo do té doby. Mění se vše, co se nám honí v hlavě, co se nám nějakým způsobem v hlavě urodilo, co tam je zakořeněné, s čím tady žijeme. Ve chvíli, kdy se to stane, a vy ty schémata zvládnete zpřetrhat, a jako puzzle je stavět jinak, podle jiného obrázku, tak máte vyhráno.

Potom vizualizace, ten proces konečný jako takový, pro vás bude už snadný. To už jsou konkrétní jednotlivé kroky, které vám za chvíli popíši. Ale opravdu důležité jsou i ty kroky předtím, o kterých hned tak někdo nemluví ani nepíše, protože jsou nepopulární.

Pokud někomu řeknete, že se bude muset soustředit a plně se koncentrovat na pozitivní myšlenky a pokud někomu řeknete, že bude muset transformovat celou svoji osobnost a že to není jenom o tom, že luskne prsty a splní se mu jakékoliv přání, tak ti lidé, kteří to nemyslí vážně, tak tu pozornost ztratí nebo se na vykašlou. Pak jim za rok dojde, že to chtějí, ale je to méně populární cesta, než když někomu řeknu, že stačí něco si přát, někam to vyslat a čekat. To samozřejmě zní mnohem lépe, ale neznám jedinou věc, která by za to opravdu stála, ke které vede jednoduchá cesta. Prostě neznám.

Všechny ty věci, z kterých máme obrovskou radost, zadostiučinění, všechny ty věci, které nám dávají energii a sílu a mění naše životy, vždycky stojí nějaké úsilí.  Takže teď jsme zase o kus dál a vysvětlili si a řekli, o čem to je, tak si můžeme říct hlavní kroky a moje dva tipy, které mám poměrně osvědčené. A ve chvíli, kdy dokážete stop technikami zastavit negace a vrhnout se do toho, tak fungují velmi rychle.

PŘEDPŘÍPRAVA

První věc je, že byste si měli udělat před vizualizací předpřípravu. Můžete si vzít papír a tužku a napsat si svoje přání, to, po čem toužíte. Můžete si napsat, co chcete, například najít lepší práci, najít vysněného partnera, uzdravit se…je to na vás. Je to vaše přání, za kterým jdete.

Druhá věc je, že byste si měli nejprve matně představit, jak by měl vypadat výsledek, můžete si to také napsat. Například pár vět o té vysněné práci nebo o tom partnerovi.

Třetí věc je, že by bylo dobré, abyste dokázali identifikovat všechny vnitřní strachy a překážky. Je dobré si poznamenat, v kontextu toho, co chcete, máte největší strach. Co tam vnímáte, že bude nejtěžší. Z čeho máte strach, co budete muset udělat, překážky, vaše vnitřní nejistota, emoce.

A pak je čtvrtý bod, a to je takový váš plán hrůz. Tam byste si měli umět na papír definovat, co se stane, když se něco stane špatně. Když mi nevyjde tohle / když se stane tohle, tak já zareaguju takto. A je dobré si napsat – to ještě není vizualizace, to je předpříprava – scénář, co vás nejvíc děsí nebo z čeho máte obavy.

A napsat si, aby to ve vašich očích bez emocí a v klidu mělo nějakou úroveň, abyste se cítili relativně emočně dobře. Něco jako „mám hrozný strach běhat, protože budu mít nohy plné puchýřů, nebudu moct dýchat, lidé se mi budou smát…“ A do toho plánu napsat „jestli budu mít puchýře, ošetřím je tak a tak, a druhý den místo běhu budu dělat jen chůzi. Jestli se mi někdo bude smát, tak si nasadím sluchátka a poběžím dál.“ A měli byste si takhle dát dohromady skupinu všeho toho, co vám mozek láduje negativní, když si řeknete váš cíl. A měli byste si ty větičky napsat a prožít si to, a představit si, že se to může stát a vědět, jak zareagujete. Na každou hororovou otázku mít vaši konkrétní odpověď. A pokud si tohle to sesumírujete, tak je dobré si to dvakrát třikrát přečíst, nechat si to v hlavě odležet alespoň 24 hodin.

FUNGUJÍCÍ VIZUALIZAČNÍ PROCES

Co se týče vizualizace jako takové, já doporučuji dvě techniky.

1, VIZUALIZAČNÍ OKNO

Jde o techniku, která se mi velmi osvědčila. Jak na to?

Z obsahu toho, co si přejete, si v hlavě vytvoříte minutový až dvouminutový film. K němu vyberete hudbu, která se vám líbí. Ideální je zvolit si písničku, kterou máte opravdu rádi. Nutné je přesně vědět, co chcete, a představit si, že už to máte.

Například v tom virtuálním filmu jdete, držíte se s partnerem za ruku, on má bílé tričko. Klidně si představujte detaily, pokud vám to nedělá problém. Jako byste napsali scénář k filmu a tento film si necháte odvíjet v hlavě. Ve chvíli, kdy budete mít film hotový, si můžete k němu scénář napsat na papír.

Minimálně před usnutím a po probuzení si zapnete tu písničku, třeba do sluchátek. A ideálně dvakrát, třikrát, než ta písnička skončí, vám ten film jede v hlavě. A bylo by dobré, kdybyste alespoň pro začátek netříštili pozornost a ten film si sestavili na jeden záměr. To znamená, vyberte si, co je pro vás důležité, nebo naopak pokud si nevěříte, vyberte malichernost, abyste si vyzkoušeli, že to funguje.

Třeba si sestavte film, jak jedete do práce a na každém semaforu bude vždycky zelená, a vy přijíždíte a pokaždé tam z oranžové spadne zelená. Nebo si přestavujte, jak vám kolegyně vaří kávu. Můžete to zkusit s úplnou blbostí, abyste necítili tlak. Tlak na výsledek. A uvidíte, jak rychle se to stane skutečností, pokud dokážete ten film prožít, jakože už se děje.

Pozor, na ten film se nedíváte jako divák, ale v tom filmu hrajete hlavní roli. Musíte se vidět z pohledu, že vy jdete s někým za ruku, že vás někdo v práci povýšil, že vy dostáváte od někoho dárek, který jste si přáli. Nekoukáte na to zvenku, ale vždycky v tom filmu hrajete hlavní roli a přesně tak to i vidíte. Když k vám někdo jde, tak se k vám blíží. Nevidíte dva lidi, z nichž jeden jde k druhému, ale vnímáte sebe a ten člověk jde směrem k vám.

Ve chvíli, kdy si dovedete tohle představit, dovedete v tom filmu pobýt třeba pět minut, to je i na začátek poměrně obtížný úkol, jste skoro na konci.

2, PROCÍTĚNÍ POCITŮ

Pak přichází velmi důležitá věc, kdy vy v tom filmu musíte prožít opravdovou emoci. A ta emoce nemůže být o tom, že uvidíte vás z dálky, že se zasmějete, ale ta emoce musí být opravdu ve vás. Takže vy v tom filmu vidíte sebe, vnímáte sebe, jste tam. Třeba jak se s někým smějete. A vy byste se měli i smát, anebo se alespoň cítit tak dobře, jako že se s někým smějete. Nebo pokud vás povýší v práci, tak vidíte, jak vám to někdo říká, a cítíte chvění, tu radost, musíte se dostat do tohoto stavu.

Ve chvíli, kdy v tom stavu budete, a bude to nejhezčí, tak tu vizualizaci můžete klidně ukončit a pozorujte dvě věci. Co to bude dělat s vaší emocí a s vaším tělem. Jak se budete cítit. Protože ve chvíli, kdy vy vystoupíte z toho filmu, tak je to pohon pro vaši energii. A přesně tohle vy vyzařujete.

Takže já vždycky doporučuji v tomto bodě z toho filmu odejít a začít tuto energii žít ve vlastním životě.

To znamená, že byste měli začít dělat věci, které nějakým způsobem alespoň trošku podpoří to, co chcete. Takže pokud jste v tomto energetickém poli a pokud cítíte takové to flow, je dobré, abyste šli za tím. Jdete někam s dobrou náladou (teď myslím po ranní vizualizaci) a je dobré, pokud hledáte partnera, abyste se vydali někam mezi lidi, do obchodního centra, na úřad, někam, kde je možné někoho potkat. Ne s tím, že ho potkáme, ale musíte jít v tom energetickém flow a udělat aspoň malý krok k tomu, co si přejete. Pokud si přejete auto, jděte se podívat do autosalonu. Pokud si přejete udělat maturitu, jděte si přečíst jednu kapitolu.

Ale opravdu v té energii po té vizualizaci udělejte jeden ten krok, ven z komfortní zóny, a udělejte prosím něco jinak, než obvykle děláte.

Stačí jeden krok. A uvidíte, co to s vámi za čtrnáct dnů udělá. A co to udělá s vaším životem. Vím, že není lehké to vydržet, protože návyk, který máme, ten náš životní stereotyp, vás často semele. Klidně se můžete znovu sepnout do vizualizace, můžete ji dělat pětkrát denně pět minut. Můžete mít v telefonu písničku a kdekoliv, i třeba na wc v práci, a to dělá hodně lidí, si ji prostě zapnout, a zkusit se do toho stavu dostat. Čím častěji v tom stavu budete, tím rychleji se váš život začne měnit skrze to, že se začnete transformovat vy sami.

Co ještě považuji za velmi důležité?

Večerní vizualizace má obrovskou sílu v tom, že když se dostanete do těch emocí, o kterých píši, tak je strašně dobré, když potom usnete. A ono to funguje tak, že tyto dobré vazby se spojují a zůstávají v tom podvědomí a fungují i celou noc. Protože přes den má tu nadvládu mozek. Ty naše neprospěšné vzorce. Ale když usneme, tuto vládu přebírá to podvědomí. Intuice. A pokud vy tam dopředu něco takového zasadíte, tak to tam celou noc klíčí a má to obrovský potenciál. Když to pak ráno nastartujete a zalijete, když to řeknu lidově, tak to potom udržíte celý den.

Právě proto, že ve dne tam jsou vnější vlivy, proti kterým se mnozí ještě neumí bránit, tak je dobré to zopakovat. Udělat to dvakrát, třikrát, jít do toho naplno. V noci to nepotřebujete opakovat, protože opravdu ta nadvláda toho vnitřního já, je obrovská. Ale ráno to vizualizací zrestartujete a ve chvíli, kdy cítíte útlum přes den, kdy je na vás někdo nepříjemný, nevrlý, tak to stopnete tou pětiminutovou seancí u té vaší vizualizace.

Když si zkusíte dělat tento proces dva tři týdny a budete se na něj koncentrovat, tak uvidíte, jak se vaše životy začnou měnit.

Pevně věřím, že vás to namotivuje k tomu, abyste začali, abyste to vyzkoušeli a dali tomu šanci, i když máte teď pocit, že je vám hrozně a všechno vám padá na hlavu. Vždycky si vzpomeňte na to, že v takovém stavu byl skoro každý.

Já se nerada do té role oběti vracím a tak teď pro ty, kdo se teď cítíte opravdu špatně a pořád ta skepse ve vás přetrvává a říkáte si „to nezvládnu, to nedám, to nemůže fungovat“. Já jsem měla velice složité roky 2015 a 2016. V roce 2015 jsem se rozešla s otcem mého syna a v roce 2016 jsem během šesti týdnů pohřbila tři lidi z mého nejbližšího okolí.

Napřed zemřela maminka, potom moje kamarádka a potom babička. Všechny tyto tři osoby byly velmi hodně v mém životě zakomponovány a bylo to, jako kdyby vám někdo během pár týdnů vezme úplně všechno. To znamená, ztroskotal vám vztah, měla jsem před porodem a do toho se začaly dít tyto věci a bylo to strašně náročné.

Bylo to období, na které nerada vzpomínám, a teď to možná bude znít zvláštně, ne proto, co se všechno stalo, protože dnes vím, že je nutné tyto věci přijmout a vzít si z nich to, co vás posílí, ale proto, že jsem po mnoha letech opravdu na půl roku až po krk zabředla do role oběti. A tam jsem setrvávala, tam jsem brečela, tam mi nebylo dobře, tam jsem často trpěla vnitřními stavy, že nemůže být hůř a tak podobně. A vlastně mě zachránila fotka, která na mě vypadla ze šuplíku.

Takže jestli vás tento příběh zajímá, tak si ho přečtěte.

To píši proto, aby vy jste chytli svoji vlnu, která vás z této pasti vyvede ven. Sama vím, o čem mluvím, protože po mnoha letech, kdy jsem předtím žádnou vlnou semlít nenechala, tak tahle mě trochu na ten písek přirazila a vím, jak je těžké také ji odvalit a vykročit dál. Já opravdu doufám, že zvládnete tuto cestu, kterou jsem vám popsala. Budu vám držet palce.

Těším se na vaše komentáře, těším se na to, že to zkusíte. Pokud máte jakékoliv otázky, tak vám na ně odpovím, takže neváhejte a v uzavřené fb skupině Detoxikuj život se ptejte na vše, co vás zajímá.