[FEJETON] Nemoc nebo vysypaný kýbl špíny?

Přisedla si k němu v čekárně u doktora. Měla kudrnaté vlasy a zelené oči, držela nějaký dopis v ruce a usmívala se. Seděl tam už docela dlouho, oči ho bolely od čtení a tak nepřítomně koukal do zdi.

Zrovna přemítal, že se fakt cítí mizerně. Seděl opřený, v jedné ruce držel noviny a pohupoval nohou.

Sedíte tady už dlouho?

Dlouho. Skoro hodinu. Možná i déle.

Byl jste objednaný?

Byl, jenže zatím vyvolávali pořád nějaké lidi přede mnou. Tak co můžu dělat.

Tak se ozvěte.

Nechce se mi hádat, jsem rád, že jsem sem vůbec dolezl.

Pozorně na něj hleděla. Vy jste vyčerpaný dárce…

Dárce? Ne, jak Vás to napadlo?

Ale jo, jste dárce. To je jasně viditelné.

No říkám Vám, že nejsem dárce. Naštvaně na ni pohlédl. Krev jsem zkoušel darovat přesně jednou. To už je 15 let. bylo mi strašně zle a od té doby jsem to už raději nezkoušel. A o dřeni jsem ani nepřemýšlel.

Omdlel jste?

No občas se mi hlava zamotá. Někdy prostě usnu na židli a upadnu. To se mi fakt stává. Ale to bude asi tlakem.

Nedivím se Vám. Vaše energie je na nule. Vaše životní síla je totálně vyčerpaná. Váš zdroj svítí červeně.

Divně se na ní podíval. Střední věk, zrzavé vlasy, zelené oči. Bylo na ní něco zvláštního. V očích měla světýlka a podivný hojivý klid.

Jste často nemocný? , zeptala se.

Ne. Většinou vůbec. Jen jsem teď unavený. 

Vztahy s rodinou asi špatné?

No podívejte, to je poměrně citlivé téma. Povzdechl si. Táta odešel, když mi byl rok. No a máma dobrý. Pouze mě teď pořád úkoluje. Chce, abych žil u ní a tak nějak podle jejích představ.

Hm a co Vy na to?

No co by, buď se ohradím, pohádáme se a jdu na jedno a nebo se zavřu do pokoje a uklidním se.

Aha a je Vám potom líp?

No to moc ne. Protože se za dva dny většinou chytneme zase.

A zkoušel jste ji nedotovat energií?

Co máte pořád s tu energií sakra? Jak nedotovat?

No je to jednoduché. Matka vyvolá hádku, vy se do ní zapojíte (ano zapojíte = napojíte se) a ona po celou dobu čerpá Vaší energii. Potom se odpojí a je jí lépe, že Vám to dala. Scéna skončí, jí se uleví a co Vy? Cítíte se blbě?

Hm, to je pravda no. A co jako s tím?

Prostě se nezapojujte.

To se Vám řekne. Bohužel ví přesně kam bodnout slovem. To víte zná mě roky! Zná každou mojí slabinu.

No právě slabá místa. To jsou takové knoflíky. Když zmáčknete knoflík, uniká energie. To nám říkali už ve škole. Jenže na rozdíl od základky ve škole života propadáme a chodíme dost za školu.

Jak asi můžu chodit za školu života?

Normálně. Dostanete od života lekci a Vy prostě zdrhnete. Nechcete se ji učit.

No spíš bych fakt někdy rád utekl, ale nejde mi to.

Jo tak to bývá. Dokud lekci nezvládnete, budete ji dostávat opakovaně. Život je totiž 100% úspěšný učitel.

Hm, já tady nemám už sílu ani vysedávat na těch jeho lekcích. Pousmál se. Dneska už jsem musel k doktorovi, cítím se zle.

Tak mi řekněte co se děje.

No co, občas se chytím s mámou, že jo. V práci dobrý, normálka. Jen jsem se chytl se šéfem kvůli odměnám. Doma jsem odpočíval, jen teda jsem vyřizoval dvě hodinky hovor s kamarádem. Pomohl jsem mu rozmotat jednu nezáviděníhodnou situaci. Ale je to divný. Mám pocit, jak když jsem složil vagon uhlí!

No je to možné. Co potřeboval kamarád?

Vypovídat se.

A dobrý?

Ale jo, on volá každý den. Má teď toho moc.

A Vy jste se také vypovídal?

Ne, já ho poslouchám. Zkouším mu dát radu a nebo podporu. Chápejte má problém. Nebudu mu přidělávat další.

Aha, no něco Vám povím. Zkrátka mu děláte lavor.

Lavor?

Ano lavor. Na špínu. On do něj nalije všechnu negativitu a Vy mu dáte pozitivní energii formou rady a podpory. A samotnému Vám to nedá nic.

Podívejte je to kamarád. Kamarádi se většinou vzájemně podrží ne?

No právě, vzájemně. U vás ale energie běží pouze jedním směrem.

Já mu ale neodepřu pomoc! Jsme kamarádi.

To Vy jste jeho kamarád. On Vás využívá. A jestli mi nevěříte, zkuste si to. Až zavolá začněte si stěžovat Vy a uvidíte. Ušetříte potom mnoho energie.

No energii bych potřeboval.

Říkáte, že byste energii potřeboval, ale dost s ní plýtváte.

Víte, já nad tím takhle nikdy nepřemýšlel. Ale, teď když se nad tím zamyslím vždy se po hovoru s ní cítím jako bych celý den nakládal valník.

To spíš on naložil vás, nemyslíte? Máte svých problémů asi málo…

No to nemám. Mám potíží dost.

Jaké?

No tak třeba moje bývalá žena. Víte, jako člověka ji mám pořád rád. Ona už má novou rodinu, jenže ten její nynější jí tak trochu terorizuje a mě je jí fakt líto.

Aha. A máte z toho radost?

Ne, je to hrozné trápení. Pořád přemýšlím, jak bych jí pomohl.

Kolik je jí let?

No jako mě. Proč se na to ptáte? To není přece důležité.

Myslíte? To je důležité, dospělý člověk si umí své problémy vyřešit sám. Mluvíte s ní někdy?

No často. Chodím si tam pro děti a víte, ona si vždycky vylije srdce a postěžuje si.

A vy ji litujete co?

No lituji,trápí se.

Zatímco vy se máte dobře co?

No já se také trápím.

Aha. Můžete se nad tím zamyslet? K jejímu trápení přidáte vaše trápení, tím pomůžete?

Ne to ne, ale najde u mě to co nemá doma. Laskavost a porozumění.

Aha a vy za to máte co?

Vděčnost, možná …

Aha, takže ona vám dá najevo vděčnost a odnese si do té druhé rodiny to, co jste jí poskytl. Tam na to čekají a ona k tomu žádné vlastní dispozice nemá. Takže si to nabere pěkně u vás. Víte proč jste tak vyčerpaný?

Ne, vždyť proto jdu k lékaři, že jo.

Nic se u něj nedozvíte. Doktor bude léčit příznaky, možná vám napíše vitamíny a minerály. Ale příčinu neodstraní.

Jakou příčinu?

Nemáte se vůbec rád. Snažíte se urputně milovat druhé bez toho, abyste miloval sám sebe. To je energeticky vyčerpávající.

A co s tím mám dělat?

Přestaňte být dárcem. Podívejte se sám na sebe. A zamyslete se nad tím, zda musíte vy se vydávat všanc do úmoru na úkor sebe sama. Shoďte ty lidi na chvíli ze zad a začněte mít rád sám sebe. Uvidíte, že po nějakém čase začnete cítit teplo u srdce a oči vám začnou zářit.

Mluvila tak zapáleně a já přemýšlel, kde asi pracuje. Je taková jiná. 

Já tady mluvím o sobě a vy jste také nemocná.

Já nejsem nemocná, jsem tady služebně, pouze nesu jeden papír do ordinace. Dveře se otevřely.

Předala papír a ještě na mě zavolala.

Srovnejte si to duševně! Nechte toho dárcovství. A zmizela ve dveřích.

Najednou jsem ucítil u srdce takové zvláštní teplo. Energii, která jakoby se vracela ke mě zpátky. Fyzikální zákony přece platí pro každého, říkala. Takže pokud já energii mám, ona ji ztratila? Vyběhl jsem rychle před čekárnu a zahlídl ji na konci chodby. Počkejte! Takže vy jste také dárce?

Dárce, usmála se. Jenže já se dělím o svoji energii dobrovolně. Mám jí nadbytek.

A  kde se u vás bere, že jí máte tolik?

Víte, nikdy nikomu nedovolím, aby mě vysál až do dna. Mačkal všechna tlačítka a snažil se mě zapojit do něčeho, co není mojí součástí.

Stál jsem na chodbě a došlo mi, že chci být také dárcem. Ale v první řadě dočerpám tolik lásky, kolik to jen půjde. Aby se můj zdroj dobil až na plnou hodnotu. A potom se naučím lidem vnášet do života světlo jako ta paní se zelenýma očima.

Pro vás, milí přátelé, kteří cítíte, že se vás příběh týká. Pro vás, kteří pomáháte na úkor sebe sama. Pro vás, kdo cítíte vyčerpání a zároveň výčitky, pokud řeknete NE. Pro vás, kteří víte, že je třeba začít jinak. Program, který mění kvalitu života. STOP – ZAČNI JINAK.

AUTORKA

Bára je publicistka, mentorka, certifikovaý kouč a zakladatelka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT. Je autorkou jedinečných online programů Moje akademie štěstíZákon přitažlivosti v praxi. Napsala e-Booky: Stop začni jinak, Sama s miminkem aneb Jak najít klíč k úsměvu, Detox těla nestačí, detoxikuj život, Porozchodník a pomáhá skrze online podpůrné programy zdarma  Zlikviduj strach a První pomoc po rozchodu mnoha lidem zbavit se strachu a zvednout se ze dna.

Komentáře
  1. jitka napsal:

    Díky,Baruško.Mělo to to nejlepší načasování.taky jenom investuji …čas,trpělivost,lásku i fyzické síly do nemocného manžela a z toho lůžka se mi vrací jenom křik,brblání,sebelítost a soustavné volání po konci… a mám mu prý pomoct… zabít ho.vím že je rozbolavělý, nohy a ruce ho přestaly poslouchat,ne po mrtvici. jen vyslábl a ztratil tím ležením svalstvo. vzácná nemoc hidradenitis suppurativa v těch nejcitlivějších partiích ho zbavuje chuti do života. Já ho neopustím,vím o té nemoci někdy víc jak doktoři.Jen bych snad přivítala jiný přístup.Já dobíjím své baterky chvilkama se sousedy u kávy a venku v zahradě… jen jsem 24 hodin denně ve střehu a s mobilem v kapse při každém kroku z domu…

    • Barbora Englischová napsal:

      Hezký den Jitko. Děkuji za otevřené psaní, vážím si toho. Ano, ve chvíli kdy člověk dělá podporu potřebuje dobíjet baterie kvalitně, pravidelně a častěji, než v době, kdy pomáhá pouze když chce. Určitě se na to soustřeďte, poněvadž člověk, který sám bleskovým tempem energii ztrácí by ani nemohl kvalitně pomáhat. Jinak chcete li mi napište na info@barboraenglischova.cz mám pro Vás možná řešení. Se všeobjímající laskavostí, Baru

Napsat komentář: jitka Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů